Odpovědi na dotazy čtenářů odborných časopisů ANAG

Soustavnou přípravu na budoucí povolání pro posouzení nároku na daňové zvýhodnění u zletilého dítěte žijícího s rodičem ve společné domácnosti definuje § 12 zákona 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, následovně:

   (1) Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje:
a) studium na středních a vysokých školách v České republice, s výjimkou
1. studia za trvání služebního poměru,
2. dálkového, distančního, večerního nebo kombinovaného studia na středních školách, je-li dítě v době takového studia výdělečně činné podle §10 nebo má-li v době takového studia nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci,
b) teoretická a praktická příprava pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost pro osoby se zdravotním postižením, prováděná podle předpisů o zaměstnanosti
c) studium na středních nebo vysokých školách v cizině, pokud podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je postaveno na roveň studia na středních nebo vysokých školách v České republice.
   (2) Studiem na středních školách podle odstavce 1 se pro účely tohoto zákona rozumí studium
a) na středních školách a konzervatořích, zapsaných do rejstříku škol a školských zařízení,
b) na středních školách zřizovaných ministerstvy obrany, vnitra a spravedlnosti,
c) na vyšších odborných školách zapsaných do rejstříku škol a školských zařízení.
   (3) Studiem na vysokých školách podle odstavce 1 se pro účely tohoto zákona rozumí studium na vysokých školách v bakalářském, magisterském a doktorském studijním programu.

Podle § 10 zákona č. 117/1995 Sb. se výdělečnou činností rozumí:

   (1)  a) v České republice, která zakládá účast na nemocenském pojištění,
b) osoby samostatně výdělečně činné; za osobu samostatně výdělečně činnou se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která se za takovou považuje pro účely důchodového pojištění, nebo
c) vykonávaná v zahraničí za účelem dosažení příjmu.
   (2) Příjmy z výdělečné činnosti se pro účely tohoto zákona rozumí příjmy z činnosti uvedené v odstavci 1.
   (3) Je-li příjem uvedený v odstavci 1 vyplácen ze zahraničí, platí pro přepočet tohoto příjmu §5 odst. 8 obdobně.

Z výše uvedeného vyplývá, že soustavnou přípravou na budoucí povolání je také studium na střední škole. Pokud studující dítě souběžně se studiem nemá příjmy z výdělečné činnosti nebo nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci, pak forma studia není podstatná a nijak neovlivňuje nárok uplatnit dítě jako vyživované. Pouze studium na střední škole formou dálkového, distančního, večerního nebo kombinovaného studia může mít dopad na nárok na daňové zvýhodnění, pokud studium souběžně probíhá s výdělečnou činností nebo s některým z nároků z úřadu práce.

Zákon 561/2004 Sb., školský zákon v ustanovení § 25 definuje formy vzdělávání na střední škole následovně:

   (1) Základní vzdělávání se uskutečňuje v denní formě vzdělávání. Střední a vyšší odborné vzdělávání se uskutečňuje v denní, večerní, dálkové, distanční a kombinované formě vzdělávání; vzdělání dosažené ve všech formách vzdělávání je rovnocenné.
   (2) Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) denní formou vzdělávání výuka organizovaná pravidelně každý den v pětidenním vyučovacím týdnu v průběhu školního roku,
b) večerní formou vzdělávání výuka organizovaná pravidelně několikrát v týdnu v rozsahu 10 až 18 hodin týdně v průběhu školního roku zpravidla v odpoledních a večerních hodinách,
c) dálkovou formou vzdělávání samostatné studium spojené s konzultacemi v rozsahu 200 až 220 konzultačních hodin ve školním roce,
d) distanční formou vzdělávání samostatné studium uskutečňované převážně nebo zcela prostřednictvím informačních technologií, popřípadě spojené s individuálními konzultacemi,
e) kombinovanou formou vzdělávání střídání denní a jiné formy vzdělávání stanovené tímto zákonem.
   (3) Délka dálkového, večerního, distančního nebo kombinovaného vzdělávání je nejvýše o 1 rok delší než doba vzdělávání v denní formě.

Na základě ustanovení § 18 školského zákona a vyhlášky č. 73/2005 Sb. může ředitel školy stanovit individuální studijní plán.

§ 18 - Individuální vzdělávací plán
Ředitel školy může s písemným doporučením školského poradenského zařízení povolit nezletilému žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami nebo s mimořádným nadáním na žádost jeho zákonného zástupce a zletilému žákovi nebo studentovi se speciálními vzdělávacími potřebami nebo s mimořádným nadáním na jeho žádost vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu. Ve středním vzdělávání nebo vyšším odborném vzdělávání může ředitel školy povolit vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu i z jiných závažných důvodů.

Závěr:
Z výše uvedeného vyplývá, že individuální studijní plán nemá vliv na posouzení studia na střední škole ve vazbě na nárok na daňové zvýhodnění.

-vp-

Zpracováno ke dni 26. 2. 2013.

Mezi podmínkou výše ročního vlastního příjmu manželky do 68 000 Kč pro přiznání slevy na manželku a výčtem příjmů od daně z příjmů osvobozených skutečně není žádná souvislost. Do vlastního příjmu manželky pro uplatnění slevy podle § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů se započítávají nejen příjmy zdanitelné ale i příjmy od daně osvobozené. Nezapočítávají se pouze příjmy výslovně ve zmíněním ustanovení uvedené, tj. citujeme:
„Do vlastního příjmu manželky (manžela) se nezahrnují dávky státní sociální podpory, dávky sociální péče, dávky pomoci v hmotné nouzi, příspěvek na péči, sociální služby, státní příspěvky na penzijní připojištění se státním příspěvkem, státní příspěvky podle zákona o stavebním spoření a o státní podpoře stavebního spoření, stipendium poskytované studujícím soustavně se připravujícím na budoucí povolání a příjem plynoucí z důvodu péče o blízkou nebo jinou osobu, která má nárok na příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách, který je od daně osvobozen podle § 4 zákona. U manželů, kteří mají majetek ve společném jmění manželů, se do vlastního příjmu manželky (manžela) nezahrnuje příjem, který plyne druhému z manželů nebo se pro účely daně z příjmů považuje za příjem druhého z manželů.“
Do ročního vlastního příjmu manželky se tedy zahrnují nejen příjmy ze zaměstnání a ze samostatné a jiné výdělečné činnosti (příjem nesnížený o výdaje), ale i důchody z důchodového pojištění, nemocenské dávky z nemocenského pojištění včetně mateřských dávek a náhrada mzdy za dobu pracovní neschopnosti od případného zaměstnavatele, zahrnují se rovněž dávky v nezaměstnanosti a zahrnuje se například i příspěvek na péči, který by manželka dostávala podle zákona o sociálních službách.
Do vlastního příjmu manželky se zahrnuje třeba také příjem z pronájmu nemovitosti, v každém případě pokud by byla výlučnou vlastnicí. Je-li ale nemovitost ve společném jmění manželů, má za povinnost přiznat ke zdanění příjmy jeden z nich, mohou si tedy vybrat, kdo uvede tyto příjmy v daňovém přiznání, a u toho se pak zahrnují do vlastního příjmu pro otázku případné slevy u druhého z manželů.
Naopak do vlastního příjmu manželky se nezapočítávají všechny druhy dávek státní sociální podpory, včetně např. rodičovského příspěvku, a nezapočítává se ani příjem plynoucí za péči o osobu blízkou (např. kdyby manželka pečovala o svoji matku a dostávala by od ní částky vyplácené matce obecním úřadem podle zákona o sociálních službách).

-pe-

Zpracováno ke dni 28. 3. 2011.

Toto platí pro všechny druhy půjček. Je nutno brát v úvahu § 23, odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů: „Liší-li se ceny sjednané mezi spojenými osobami od cen, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, a není-li tento rozdíl uspokojivě doložen, upraví správce daně základ daně poplatníka o zjištěný rozdíl; nelze-li určit cenu, která by byla sjednávána mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, použije se cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu.“
Pokud bude půjčka úročena 3 %, leží důkazní břemeno na poskytovateli půjčky, aby obhájil před správcem daně, že se jedná o cenu obvyklou.

-ka-

Zpracováno ke dni 18. 8. 2011.

V souladu s § 1 odst. a) vyhlášky č. 322/2005 Sb. (vyhláška o dalším studiu, popřípadě výuce, které se pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění považují za studium na středních nebo vysokých školách) se ve Vámi uváděném případě jedná o kurz, jenž se považuje pro účely zákona o státní sociální podpoře za studium na střední škole.
Podle § 13 odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, se, zjednodušeně řečeno, za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání na střední škole považuje také doba školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení studia, nevykonávalo-li toto dítě výdělečnou činnost či nemělo-li podporu v nezaměstnanosti.
Podle § 35c odst. 6 písm. b) bod 1 ZDP lze daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící se zaměstnankyní v domácnosti uplatnit, jedná-li se o dítě soustavně se připravující na budoucí povolání s tím, že se tato příprava na budoucí povolání posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře.
Na základě všeho výše uvedeného lze uzavřít, že za dobu školních prázdnin bezprostředně navazujících na ukončení předmětného studia náleží obecně daňové zvýhodnění, tj. ano, můžete.

-du-

Zpracováno ke dni 16. 11. 2011.

V uvedeném případě, který je samozřejmě běžný, nám splývá osoba společníka a jednatele, nicméně je třeba každou věc posuzovat samostatně, a to nejen z hlediska odpovědnosti, ale např. i z hlediska účasti na sociálním zabezpečení a souvisejících odvodů.

Společník…nemusí nic dělat, nemusí být odměňován, jen se účastní valných hromad a eventuálně pobírá podíly na zisku z držby obchodního podílu (vrací se mu vkladu do základního kapitálu, eventuálně zvýšení novými vklady, vrací se mu, že ponechal nerozdělený zisk jako zdroj generující další zisk, a v případě společníka, který koupil obchodní podíl, se mu vrací výdaje na pořízení obchodního podílu atd.).

Pokud by se něco společnosti nepovedlo a společník splatil svůj vklad, nikdo po společníkovi nemůže nic chtít. Může však chtít po společnosti – pokud má tedy společnost majetek a o tento by přišla např. z důvodu náhrad škod, pochopitelně by se snížila hodnota společnosti a tím i hodnota obchodního podílu, a tedy majetku společníka. Pokud by byl majetek společnosti malý a škoda velká, společník by přišel jen o svůj obchodní podíl malé hodnoty, resp. by se mu tento znehodnotil. V každém případě nemá společník odpovědnost vůči třetím osobám.

Jednatel…z titulu výkonu funkce jednatele ručí podle obchodního zákoníku. Jedná se primárně o ručení vůči společnosti – nebezpečí je tedy ve vztahu vlastníků společnosti (společníků) vůči jednateli. Pokud by např. jednatel rozhodl o nevýhodném nákupu a způsobil tak společnosti škodu, mohla by ji po něm společnost požadovat. Toto nebezpečí je ve vašem případě jen teoretické, když je společník a jednatel ta samá osoba.

Odpovědnost z výkonu funkce by se mohla přenést i do odpovědnosti vůči třetím osobám. Například pokud by nechal zpracovávat projekty neodborníky apod. V praxi se tato odpovědnost moc neuplatňuje, ale existuje a asi bude do budoucna více uplatňována.

Odpovědnost jednatele nemá přímou vazbu na odměňování jednatele. I kdyby tedy jednatel jako odměňován nebyl, stejně by ručil jako jednatel.

Vlastní tvorba projektů není podle mého názoru výkonem funkce jednatele a lze ji vykonávat v pracovněprávním vztahu. Podle změněného výkladu dohod o provedení práce ji lze vykonávat na dohodu o provedení práce nebo lze na dohodu o provedení práce vykonávat odpovědného zástupce podle živnostenského zákona. Uzavření tohoto vztahu by mohlo sloužit jako podpůrný argument, že to není výkon funkce jednatele a ručení by bylo jednoznačně podle zákoníku práce. Jedná se však stále o ručení vůči společnosti, nárok by tedy mohl uplatnit např. insolvenční správce, pokud by se společnost ocitla v úpadku apod.

Myslím, že nastavený vztah je u vaší společnosti pro společníka/jednatele relativně bezpečný. Založení a.s. by v dané věci nic nezměnilo – místo odpovědnosti jednatele bychom měli odpovědnost představenstva.

Jediným možným doporučením kvůli bezpečnosti (má-li společnost majetek vyšší hodnoty) by bylo např. existence dvou společností – jedna by měla minimální majetek a ta by projektovala a také by ručila, a potom servisní společnost, která by např. vlastnila nemovitosti s kancelářemi a pronajímala je projekční společnosti.

-pb-

Zpracováno ke dni 31. 1. 2012.

Z hlediska dcery jde o bezúplatné nabytí majetku, které je předmětem daně darovací, a to podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. Podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP) pak ale není příjem získaný darováním nemovitosti  nebo movité věci anebo majetkového práva (v daném případě patrně členských práv družstva) předmětem  daně z příjmů, jak to zcela logicky stanoví § 3 odst. 4 písm. a) tohoto zákona. Jediné, co vás z hlediska zdanění může zajímat, je tedy zákon č. 357/1992 Sb. Tento zákon v § 19 odst. 3 stanoví, že od daně darovací je osvobozeno bezúplatné nabytí majetku (tedy i dar), pokud k němu dochází mezi osobami zařazenými v I. a II. skupině. Vy jste s matkou příbuzné v řadě přímé a podle § 11 tohoto zákona, patříte tedy do I. skupiny, takže se na vás výše uvedené osvobození od daně darovací vztahuje. Proto nemusíte ani podávat daňové přiznání k dani darovací, což vyplývá z ustanovení § 21 odst. 5 zákona č. 357/1992 Sb.
Pro úplnost ještě dodávám, že pokud  budete pokračovat s pronájmem bytu, na jehož užívání máte členské právo, budete muset, obdobně jako matka, příjmy z tohoto pronájmu zdaňovat daní z příjmů jako příjem z pronájmu, tedy stejně, jak doposud správně činila matka. V daném případě totiž tento příjem již není vyloučen z předmětu daně z příjmů fyzických osob, což vyplývá také z § 3 odst. 4 písm. a) ZDP.

-hla-

Zpracováno ke dni 6. 3. 2012.

Podmínky nároku na peněžitou pomoc v mateřství upravuje zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 32 odst. 2 tohoto zákona je podmínkou účast pojištěnce na nemocenském pojištění alespoň po dobu 270 kalendářních dní v posledních dvou letech přede dnem nástupu na peněžitou pomoc v mateřství (dále jen PPM). U osoby samostatně výdělečně činné musí být navíc splněna podmínka účasti na pojištění po dobu alespoň 180 kalendářních dní v posledním roce přede dnem nástupu na PPM (§ 32 odst. 3 zákona č. 187/2006 Sb.). Do doby účasti na pojištění pro nárok na PPM se započítává též doba studia na SŠ, VOŠ, VŠ, konzervatoři a doba pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně (blíže viz § 32 odst. 4 písm. a), b) zákona č. 187/2006 Sb.). Nárok na PPM může vzniknout také z ochranné lhůty, která činí u žen, jejichž pojištění zaniklo v době těhotenství, 180 kalendářních dní ode dne zániku pojištění (blíže viz § 15 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb.). Nárok na druhou PPM z titulu předchozího zaměstnání může vzniknout za trvání téhož zaměstnavatele do 4 let věku předchozího dítěte, pro výpočet nové PPM se vychází z denního vyměřovacího základu předchozí PPM, je-li vyšší než vyměřovací základ pro další PPM (blíže § 19 odst. 3 zákona č. 187/2006 Sb.).
Z dotazu pisatelky lze usuzovat, že žena není v žádném pracovním poměru ani ochranné lhůtě či náhradní době zakládající účast na nemocenském pojištění, je v domácnosti a nepobírá již ani rodičovský příspěvek. Z titulu péče o dítě/děti je sama pojištěna veřejným zdravotním pojištěním, nikoliv však pojištěním nemocenským, z kterého by jí mohl vzniknout nárok na PPM, nesplňuje tedy žádnou z výše uvedených podmínek. Muž (otec dítěte či manžel ženy, která dítě porodila) má nárok na PPM za předpokladu, že splňuje stejné podmínky jako žena, tedy 270 dní účasti na nemocenském pojištění v posledních dvou letech před nástupem na PPM, což zaměstnanec pravděpodobně splňuje. Pokud by chtěl čerpat PPM, musel by s matkou dítěte uzavřít písemnou dohodu, že bude o dítě pečovat. Ženu může vystřídat nejdříve od začátku 7. týdne po porodu dítěte, tedy po šestinedělí (§ 32 odst. 1 písm. e) zákona č. 187/2006 Sb.). Mužům se poskytuje PPM po dobu 22 týdnů. Výše PPM závisí na výši příjmu žadatele – na výši denního vyměřovacího základu, který se zjišťuje z rozhodného období ke dni převzetí dítěte do péče (blíže § 19 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb.).

Dávka rodičovský příspěvek (dále jen RP) je dávka státní sociální podpory upravená zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (§ 30, § 30a, § 30b, § 31). O dávku je nutné požádat na místně příslušném Úřadu práce ČR podle místa trvalého bydliště žadatele. Výše příspěvku i možnost volby délky pobírání RP je podmíněna možností stanovení denního vyměřovacího základu pro účely PPM nebo nemocenského v souvislosti s porodem alespoň u jednoho z rodičů. V dotazovaném případě tuto podmínku pravděpodobně splňuje otec dítěte.
Při řešení situace mohou v tomto případě nastat různé varianty, a to podle výše výdělku otce, od něhož se odvíjí výše PPM a následně i výše pobírání RP. Nejprve by si měla matka dítěte požádat o RP, který jí náleží ode dne porodu nejmladšího dítěte ve výši 7 600 Kč měsíčně. Poté si může o PPM požádat otec dítěte (nejdříve po uplynutí šestinedělí). Existují tyto možnosti: buď otec (v souladu se zákonnými podmínkami) o PPM požádá a dávku bude skutečně čerpat a bude se o dítě starat (podle výše uvedené dohody), prakticky tedy bude čerpat dávku nemocenského pojištění a nebude v tomto období (v témže zaměstnání) výdělečně činný, a následně po jejím skončení bude matka pokračovat v čerpání RP, nebo otec předloží společně s žádostí matky o RP potvrzení zaměstnavatele o jeho nemocenském pojištění pro účely nároku na PPM – výši denního vyměřovacího základu (na čerpání dávky nemocenského pojištění fakticky nenastoupí) ale matce vznikne na základě jeho nároku na PPM  možnost volby délky pobírání RP i jeho výše.
Jestliže lze podle § 30 odst. 3 (zákona č. 117/1995 Sb.), alespoň jednomu z rodičů stanovit k datu narození nejmladšího dítěte v rodině 70 % 30násobku denního vyměřovacího základu v částce převyšující 7 600 Kč až do částky 11 500 Kč měsíčně, může si rodič libovolně zvolit výši RP, přičemž výše částky nesmí přesáhnout 70 % 30násobku denního vyměřovacího základu. Podle § 30 odst. 4 (zákona č. 117/1995 Sb.) si může rodič volit výši RP až do částky 7 600 Kč měsíčně, pokud lze jednomu z rodičů stanovit k datu narození nejmladšího dítěte 70 % 30násobku denního vyměřovacího základu v částce nepřevyšující 7 600 Kč. Volbu výše příspěvku může provést jen rodič, který nárok na dávku uplatnil, změnu ve výši RP lze měnit (s ohledem na momentální rodinnou situaci) po třech kalendářních měsících po sobě jdoucích. Rodiče se mohou při čerpání RP vystřídat, dávku může pobírat kterýkoliv z nich. Celková částka rodičovského příspěvku činí 220 000 Kč, maximální výše dávky je 11 500 Kč měsíčně, doba pobírání dávky trvá nejdéle do 4 let věku nejmladšího dítěte. Dávka není vázána na výši příjmu žadatele.
Mateřskou a rodičovskou dovolenou upravuje zákoník práce č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (§ 195, § 196, § 197, § 198). Ze zákona je zaměstnavatel povinen poskytnout rodičům – matce i otci rodičovskou dovolenou, a to nejdéle do tří let věku dítěte. O dítě mohou pečovat oba dva rodiče současně, dávka však náleží vždy jen jednomu z nich.

-vo-

Zpracováno ke dni 17. 6. 2012.

Podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. zt) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, lze do výdajů na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů zahrnout paušální výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem. Předpokladem pro využití tohoto paušálního výdaje je to, že poplatník současně nepoužil výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem podle § 24 odst. 2 písm. k) téhož zákona. Paušální výdaj na dopravu činí 5 000 Kč na jedno silniční motorové vozidlo za každý celý kalendářní měsíc zdaňovacího období (u fyzických osob je zdaňovacím obdobím vždy kalendářní rok), ve kterém poplatník využíval příslušné motorové vozidlo k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů a současně toto vozidlo nepřenechal ani po část příslušného kalendářního měsíce k užívání jiné osobě. Používá-li poplatník některé motorové vozidlo, u něhož uplatňuje paušální výdaj na dopravu, pouze zčásti k dosažení, zajištění a udržení zdanitelného příjmu, lze na takové silniční motorové vozidlo uplatnit pouze část paušálního výdaje na dopravu ve výši 80 % z částky 5 000 Kč, tj. ve výši 4 000 Kč opět za každý celý kalendářní měsíc zdaňovacího období, ve kterém poplatník předmětné vozidlo využíval k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.
Ze zadání dotazu vyplývá, že podnikatelská činnost byla zahájena v dubnu roku 2011 a pokračovala po zbytek roku 2011. Pro účely uplatnění paušálního výdaje na dopravu není podstatné, zda byla podnikatelská nebo jiná samostatná výdělečná činnost provozována jako činnost hlavní, či v souběhu se zaměstnáním. Klíčové je využití vozidla k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Pokud tedy poplatník nevyužil § 24 odst. 2 písm. k) výše uvedeného zákona o daních z příjmů, pak výdajový paušál na dopravu využít lze. Samotný fakt, že vozidlo není zahrnuto v obchodním majetku nemá na uplatnění paušálního výdaje na dopravu vliv.
Pro nedostatek informací nelze spolehlivě posoudit, zda nárok na paušální výdaj na dopravu vznikl i za měsíc duben roku 2011, protože není zcela zřejmé, zda byla podnikatelská činnost provozována po celý měsíc duben roku 2011, nebo jen jeho část. Pokud by byla provozována pouze po část měsíce dubna roku 2011, pak za duben nárok na paušální výdaj na dopravu nevznikne (zákon výslovně uvádí, že nárok vzniká za každý celý kalendářní měsíc zdaňovacího období, po jehož dobu je vozidlo využíváno k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů).
Dále se vraťme k výši paušálního výdaje na dopravu. Dotaz směřuje k uplatnění paušálního výdaje na dopravu ve výši 4 000 Kč. Lze tedy usuzovat, že předmětné vozidlo je využíváno k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů pouze zčásti a paušální výdaj je tak krácen. Pokud tomu tak je, je daný postup v pořádku. V této souvislosti upozorňuji na § 25 odst. 1 písm. x) výše uvedeného zákona o daních z příjmů, který mimo jiné pojednává o způsobu krácení daňově uznatelných výdajů v souvislosti s využitím kráceného paušálního výdaje na dopravu.
Silniční daň lze jako výdaj daňový uplatnit podle § 24 odst. 2 písm. ch) uvedeného zákona o daních z příjmů (v § 25 odst. 1 písm. x) téhož zákona silniční daň z daňových výdajů výslovně vyloučena není).
Pokud by poplatník uplatnil výdaje procentem z příjmů podle § 7 odst. 7 výše uvedeného zákona o daních z příjmů, je třeba upozornit na § 7 odst. 8 téhož zákona, podle kterého  poplatník uplatňující výdaje procentem z příjmů má v částce výdajů zahrnuty veškeré výdaje poplatníka vynaložené v souvislosti s dosahováním příjmů z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti. V takovém případě paušální výdaj na dopravu již uplatnit nelze.
Činnost pojišťovacích zprostředkovatelů podle zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona (zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí), ve znění pozdějších předpisů, není živností (§ 3 odst. 3 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů). K příjmům za činnost pojišťovacího agenta, který je podřazen pod pojišťovací zprostředkovatele (viz § 4 odst. 1 písm. c) zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí), lze tedy ve smyslu  § 7 odst. 7  písm. c) výše uvedeného zákona o daních z příjmů uplatnit výdaje ve výši 40 % příjmů.

-mp-

Zpracováno ke dni 10. 5. 2012.

Zákoník práce rozlišuje dva pojmy. Jedním je místo nebo místa výkonu práce sjednaná povinně v pracovní smlouvě (§ 34 odst. 1 písm. b) zákoníku práce), a druhým je pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad upravené v § 34a zákoníku práce. Místo výkonu práce vyjadřuje závazek zaměstnance konat pro zaměstnavatele práce v určitém místě, resp. na určitém území. Pokud pak zaměstnavatel potřebuje v rámci tohoto místa vykonat práci, nepotřebuje k tomu souhlas zaměstnance, protože ten se k němu zavázal již v pracovní smlouvě. Jestliže však potřebuje zaměstnavatel, aby zaměstnanec pro něj vykonal práci mimo místo výkonu práce, tak k tomu již jeho souhlas zaměstnance potřebuje. Od této zásady je odvozen institut pracovní cesty, na kterou je zaměstnanec se svým souhlasem vysílán zaměstnavatelem k plnění pracovních úkolů mimo místo výkonu práce (§ 42 zákoníku práce). Hlava sedmá zákoníku práce potom stanoví, jaké cestovní náhrady zaměstnanci při pracovní cestě náležejí. Pokud je zaměstnanec vyslán zaměstnavatelem k plnění pracovních úkolů mimo pravidelné pracoviště, které však je v rámci sjednaného místa výkonu práce, potom k tomu souhlas zaměstnance nepotřebuje, ale i tato cesta se pro účely cestovních náhrad považuje za pracovní cestu a zaměstnanci příslušejí stejné cestovní náhrady (§ 152 písm. b) a § 156 odst. 2 zákoníku práce). Z toho současně vyplývá, že pokud zaměstnanec vykonává pro zaměstnavatele práci v rámci místa výkonu práce nebo v rámci pravidelného pracoviště, cestovní náhrady zaměstnanci nepříslušejí. Cestovní náhrady nepříslušejí zaměstnanci ani za cesty do práce (na pracoviště), neboť ty jsou soukromou věcí zaměstnance.
Jestliže zaměstnavatel vysílá zaměstnance na pracovní cestu, nebo k plnění pracovních úkolů mimo pravidelné pracoviště, pak je povinen předem písemně určit podmínky této cesty (§ 153 zákoníku práce). Jednou z podmínek je i začátek pracovní cesty. Ten je nutné určit podle okolností v místě, kde se v době počátku pracovní cesty zaměstnanec nachází, nebo kde by se nacházet měl. V naprosté většině případů je to buď bydliště zaměstnance, nebo pracoviště zaměstnance. Zde bude záležet na tom, zda je nutné, aby se zaměstnanec před začátkem pracovní cesty dostavil na své pracoviště nebo ne. Pokud určí zaměstnavatel začátek pracovní cesty v místě bydliště zaměstnance, pak mu až do ukončení pracovní cesty náležejí cestovní náhrady v závislosti na splnění stanovených podmínek, a to i v případě, že by v rámci pracovní cesty například projížděl místem výkonu práce nebo pravidelného pracoviště, nebo že by v tomto místě přesedal na jiný veřejný dopravní prostředek. Pokud by však zaměstnanec vyjížděl například z pracoviště dopravním prostředkem zaměstnavatele, potom mu nelze určit počátek pracovní cesty v místě bydliště, ale až v místě, ze kterého bude vyjíždět. Zde je dobré upozornit na časté porušování uvedeného postupu, kdy zaměstnavatelé určují počátek pracovní cesty např. odjezdem veřejného dopravního prostředku. Jak vyplývá z výše uvedeného, pokud zaměstnanec v době počátku pracovní cesty nemá důvod se zdržovat na nádraží, nebo tam nemá bydliště, pak takto určit počátek pracovní cesty nelze, a to ani v případě, že zaměstnanec vyjíždí z obce pravidelného pracoviště. I v tomto případě se totiž v okamžiku zahájení pracovní cesty nachází na konkrétním pracovišti nebo v bydlišti, nikoliv na nádraží.

-úl-

Zpracováno ke dni 9. 11. 2012.

Ad 1.
Při agenturním zaměstnávání dochází na základě ujednání v pracovní smlouvě nebo dohodě o pracovní činnosti k situaci, kdy se agentura práce zaváže, že zajistí zaměstnanci dočasný výkon práce u uživatele a zaměstnanec se zaváže, že tuto práci bude konat podle pokynů uživatele a na základě dohody mezi uživatelem a agenturou práce. Tato dohoda o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce musí mimo jiné obsahovat místo výkonu práce, kde bude zaměstnanec u uživatele práci vykonávat. Z hlediska původně sjednaného místa výkonu práce v pracovní smlouvě s agenturou práce, se tedy jedná o změnu místa výkonu práce. Cesta do místa výkonu práce u uživatele proto nebude pracovní cestou zaměstnance, ale jeho cestou do zaměstnání. Z tohoto důvodu není agenturní zaměstnávání uvedeno v § 152 zákoníku práce mezi skutečnostmi, které zakládají právo zaměstnance na cestovní náhrady.

Ad 2.
Podle § 153 zákoníku práce určuje podmínky pracovní cesty předem písemně zaměstnavatel. Mezi nejdůležitější podmínky patří začátek a konec pracovní cesty. Zaměstnavateli není umožněno, aby pracovní cestu přerušoval podle svého uvážení nebo dokonce podle toho, zda momentálně zaměstnanec vykonává pro zaměstnavatele práci nebo ne. Pokud zaměstnanec onemocní na pracovní cestě, je povinen podle § 186 zákoníku práce tuto skutečnost zaměstnavateli bez zbytečného odkladu oznámit.
Zaměstnavatel mu může dát pokyn, aby bezprostředně po rozhodnutí lékaře o možnosti návratu zaměstnance do místa jeho bydliště tak učinil, a teprve v tomto okamžiku pracovní cesta skončí. Může však rovněž rozhodnout, aby po celou dobu pracovní neschopnosti byl zaměstnanec v místě, kam byl vyslán na pracovní cestu, a po jejím ukončení pokračoval ve výkonu práce, ke kterému byl na pracovní cestu vyslán. O těchto možnostech musí rozhodnout zaměstnavatel, nikoliv zaměstnanec sám. Mezi nemocí zaměstnance v místě, kam byl vyslán na pracovní cestu, a vysláním na pracovní cestu, je příčinná souvislost, neboť zaměstnanec by v tomto místě neonemocněl, pokud by jej tam zaměstnavatel nevyslal na pracovní cestu. Proto nemůže být tato okolnost k tíži zaměstnance a zaměstnavatel jej nemůže v místě, kam jej vyslal na pracovní cestu, ponechat v době nemoci bez finančních prostředků a přestat mu hradit náhrady výdajů, které mu v této souvislosti vzniknou. Tato skutečnost vyplývá i z § 163 a § 170 zákoníku práce, ve kterých jsou stanoveny důvody pro neposkytování stravného a zahraničního stravného, mezi kterými dočasná pracovní neschopnost není, a současně je v těchto ustanoveních zákoníku práce zakázáno stanovené důvody rozšiřovat.
Od uvedené skutečnosti je třeba odlišit předem dohodnuté přerušení pracovní cesty z důvodu na straně zaměstnance, jehož důsledky jsou řešeny u každé cestovní náhrady. Toto přerušení je však vždy pouze v zájmu zaměstnance a zaměstnavatel mu může, ale nemusí vyhovět. Pokud mu vyhoví, nemůže nést ekonomické důsledky spojené s přerušením pracovní cesty, o které zaměstnanec požádal, a kterým se celková doba pracovní cesty přerušuje.

-úl-

Zpracováno ke dni 16. 2. 2012.

Podle § 180 odst. 3 zákoníku práce je zaměstnanec povinen ve stanovené nebo sjednané době předložit zaměstnavateli písemné doklady potřebné k vyúčtování cestovních náhrad. Protože z vnitřního předpisu je zaměstnanci známo, že skutečnost, zda mu bylo nebo nebylo na pracovní cestě poskytnuto bezplatné jídlo, má vliv na výši stravného, potom by v těchto dokladech měl tuto skutečnost uvést. Jestliže tato skutečnost nebyla předem uvedena v podmínkách pracovní cesty podle § 153 zákoníku práce, například proto, že o ní zaměstnavatel nevěděl, pak je zaměstnanec povinen tuto okolnost zaměstnavateli bez zbytečného odkladu oznámit i podle § 186 zákoníku práce.
Z dotazu však nelze dovodit, zda generální ředitel uvedl, že mu byl poskytnut bezplatně oběd, nebo ne. V případě, že by tomu tak bylo, pak lze předpokládat, že byl bezplatně oběd poskytnut i zaměstnankyni, a proto bude vhodné se jí na uvedenou skutečnost výslovně zeptat. Jinak by se mohlo jednat o nesrovnalosti v dokladech, ke kterým by mohly požadovat vysvětlení případné kontrolní orgány. Pokud by totiž zaměstnankyni oběd bezplatně poskytnut byl, ale stravné by zkráceno nebylo, pak by se u zaměstnavatele, který je uveden v § 109 odst. 3 zákoníku práce, jednalo o přeplatek na stravném poskytnutý v rozporu s § 176 odst. 3 zákoníku práce, a u zaměstnavatele, který není uveden v § 109 odst. 3 zákoníku práce, by šlo o nedoplatek na dani z příjmů a na pojistném na zdravotní pojištění, na sociální pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. V tomto smyslu došlo ke změně od 1. ledna 2012, protože způsob a míra krácení stravného za bezplatné jídlo jsou pro zaměstnavatele uvedené v § 109 odst. 3 zákoníku práce závazné. Ostatní zaměstnavatelé proto částky, které poskytnou svým zaměstnancům nad stanovenou míru krácení, musejí přičíst k základu daně z příjmů a odvést zákonné pojistné.
Závěrem se v této souvislosti doporučuje změnit formulaci ve vnitřním předpisu tak, aby z ní bylo patrné, že stravné bude zkráceno, ne že je zaměstnavatel oprávněn jej zkrátit.

-úl-

Zpracováno ke dni 16. 2. 2012.

Z dokladu o ubytování musí být zřejmé, koho se ten doklad týká, tzn. kdo se ubytoval, tedy na dokladu musí být zejména uvedeno jméno zaměstnance. Jestliže zaměstnavatel potřebuje, např. z důvodu uplatnění odpočtu DPH, aby tam byl i název zaměstnavatele, musí zaměstnance poučit, aby si na doklad nechal ubytovatelem napsat i tento název. Zpravidla však půjde o zjednodušený daňový doklad.

-kj-

Zpracováno ke dni 11. 1. 2012.

V § 183 zákoníku práce, který upravuje vyúčtování zálohy na cestovní náhrady, se předpokládá, že každá záloha na pracovní cestu se vyúčtovává samostatně, což lze dovodit z ustanovení jeho odstavce 3, ve kterém je doba k předložení písemných dokladů potřebných k vyúčtování cestovních náhrad, a povinnost k vrácení nevyúčtované zálohy stanovena pro zaměstnance ode dne ukončení pracovní cesty. Právě v tomto ustanovení je stanoven i způsob zaokrouhlení částky, kterou má zaměstnanec zaměstnavateli vrátit. V případě, že má zaměstnavatel zaměstnanci poskytnout částku v české měně, je způsob zaokrouhlení stanoven v § 183 odst. 5 zákoníku práce. Rovněž z tohoto ustanovení vyplývá, že navazuje na dobu stanovenou v § 183 odst. 3. V ustanovení § 184 zákoníku práce je stanoveno, že pro poskytování náhrad, na které nebyla poskytnuta zálohy, se přiměřeně použije ustanovení § 183 zákoníku práce.
Z uvedeného tedy vyplývá, že správný postup při zaokrouhlovaní je v dotaze uveden jako druhá možnost, tedy zaokrouhluje se výsledná částka každé z pracovních cest ve sjednaném období.

-úl-

Zpracováno ke dni 28. 2. 2012.

Žádný právní předpis, který by stanovil obecná pravidla pro zaokrouhlování finančních částek, není. Proto každý právní předpis musí stanovit, zda se mají částky zaokrouhlovat, a současně musí stanovit i způsob zaokrouhlení. V případě cestovních náhrad je zaokrouhlování stanoveno v § 183 odst. 3 a 5 zákoníku práce, tedy až při celkovém konečném vyúčtování všech cestovních náhrad. Jednotlivé cestovní náhrady se proto nezaokrouhlují a používají se částky se dvěma desetinnými čísly. Zahraniční stravné se proto bude v uvedeném případě počítat 26,66 EUR. Pokud nebude výsledná částka, kterou bude mít vrátit zaměstnanec zaměstnavateli, nebo zaměstnavatel zaměstnanci, činit celá EUR, pak se centy přepočítají na českou měnu a výsledná částka se zaokrouhlí na celé koruny směrem nahoru.

-úl-

Zpracováno ke dni 12. 3. 2012.

Ustanovení zákoníku práce o stanovení průměrného (pravděpodobného) výdělku jsou kogentní a nelze se od nich odchylovat. Proto pro stanovení průměrného výdělku zásadně platí, že se zjistí z hrubé mzdy zúčtované zaměstnanci v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Takto zjištěný průměrný výdělek bude pak používán po celé následující kalendářní čtvrtletí a nelze jej upravovat jen z toho důvodu, že v tomto dalším kalendářním čtvrtletí dosahoval zaměstnanec vyššího příjmu než předtím. Tato skutečnost se promítne až do budoucna. V žádném případě nelze průměrný výdělek stanovit „účelově“ jen z měsíce června, přestože zaměstnanec byl zaměstnán u zaměstnavatele po celé rozhodné období II. čtvrtletí.

-sch-

Zpracováno ke dni 29. 6. 2012.

Na základě § 67 odst. 4 zákona č. 435/2004, o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, pro plnění povinného podílu lze započítat i osobu se zdravotním postižením, která byla orgánem sociálního zabezpečení posouzena, že již není invalidní, a to po dobu 12 měsíců ode dne posouzení. V uvedeném případě by šlo o období do 26. července 2013.
Pokud však tento zaměstnanec dodá doklad (posudek nebo potvrzení) orgánů sociálního zabezpečení, že je nadále osobou se zdravotním postižením, můžete si tohoto zaměstnance (§ 67 odst. 3 zákona o zaměstnanosti) počítat nadále. Je však každoročně třeba ke konci roku doložit doklad, že je nadále občanem se zdravotním postižením. Pobírání důchodu (jakéhokoliv) není v tomto případě rozhodující. Lze předpokládat, že invalidita v tomto případě 2. stupně trvá, a lze si zaměstnance započítat za celý rok na základě posudku nebo potvrzení SSZ. Dokladem může být i potvrzení pro daňové účely.

-le-

Zpracováno ke dni 6. 12. 2012.

V souladu s ustanovením § 14 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, lze z fondu zaměstnancům poskytnout dar při prvním odchodu do starobního nebo plně invalidního důchodu. Tento dar lze poskytnout jako nepeněžní, ale i peněžní plnění. Z logiky věci je zřejmé, že odchodem do důchodu je i odchod do předčasného důchodu. Tím spíše, že zde dochází i k rozvázání pracovního poměru. Vyhláška nerozlišuje předčasný důchod od důchodu v řádném termínu. Pro potvrzení žádosti bych zaměstnavateli poskytla důchodový výměr.
S ohledem na skutečnost, že tyto odměny nejsou nárokové, je vhodné, aby bylo zahrnuto do zásad hospodaření s fondem a specifikováno, o jakou odměnu se jedná, za jakých podmínek a v jaké výši je poskytována. Zásady jsou buď přílohou kolektivní smlouvy tam, kde působí odborová organizace, nebo je stanoví zaměstnavatel vnitřním předpisem tam, kde odborová organizace nepůsobí.

-pl-

Zpracováno ke dni 25. 10. 2011.

Na zaměstnance – poživatele starobního důchodu se z hlediska náhrady mzdy nebo platu při dočasné pracovní neschopnosti podle § 192 zákoníku práce vztahuje pouze obecná podpůrčí doba pro výplatu nemocenského podle § 26 zákona o nemocenském pojištění – tedy 380 dnů. Proto v dotazovaném případě, nebyla-li v případě opakované dočasné pracovní neschopnosti vyčerpána tato obecná podpůrčí doba, bude zaměstnanci opětovně i při další dočasné pracovní neschopnosti od 1. srpna 2011 příslušet v období prvních 21 dnů dočasné pracovní neschopnosti náhrada mzdy nebo platu, přestože mu již od 22. kalendářního dne trvání této sociální události nebude příslušet nemocenské.

-sch-

Zpracováno ke dni 21. 3. 2012.

Pokud vám smluvní lékař provádějící pro vás závodní preventivní péči potvrdil, že zaměstnanec může vykonávat bez omezení dosavadní práci, pak se nemusíte bát zaměstnance zaměstnávat na stanovenou týdenní pracovní dobu, zaměstnanec může rovněž pracovat přesčas, pracovat na směny a o víkendech. Kdyby měl zaměstnanec v tomto pracovním režimu nějaké zdravotní problémy, je na něm, aby to řešil se svým lékařem a případně si opatřil potřebné potvrzení nebo posudek. Pak by bylo třeba, abyste zaměstnance znovu odeslali ke svému lékaři provádějícímu pro vás závodní preventivní péči.

-mu-

Zpracováno ke dni 21. 9. 2011.

Povinnost zaměstnavatele přidělovat Vám práci (tedy zaměstnat Vás) po Vašem návratu z rodičovské dovolené vyplývá z platné pracovní smlouvy. V tomto ohledu nemá současný nedostatek Vaší kvalifikace žádný vliv.
Jak správně uvádíte, zákon ukládá pedagogickému pracovníkovi bez odpovídající kvalifikace povinnost zahájit příslušné studium, kterým si chybějící kvalifikaci doplní, nejpozději do konce roku 2014. Pokud tuto podmínku splníte, bude Vás moci Váš zaměstnavatel i nadále zaměstnávat jako učitelku 1. stupně ZŠ. Naopak v případě, že studium nezahájíte, má zaměstnavatel možnost kdykoliv po Vašem návratu z rodičovské dovolené rozvázat pracovní poměr výpovědí, a to právě z důvodu nesplnění odborné kvalifikace (§ 52, písm. f) zákoníku práce). V případě takové výpovědi nevzniká nárok na odstupné. V této souvislosti upozorňuji, že studium v programu celoživotního vzdělávání na vysoké škole, které hodláte zahájit, musí být zaměřeno na učitele 1. stupně a nikoliv 2. stupně, jak uvádíte v dotazu (tato podmínka vyplývá z ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, ve znění pozdějších předpisů). Nárok na odstupné by vznikl pouze tehdy, pokud by Vám dal zaměstnavatel výpověď z důvodu nadbytečnosti (§ 52, písm. c) zákoníku práce).
Jestliže zahájíte odpovídající studium a řádně jej ukončíte (neboli budete v něm řádně pokračovat až do úspěšného konce), nemůže Vám dát zaměstnavatel výpověď podle § 52, písm. f) zákoníku práce (tato skutečnost vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 21 Cdo 1276/2008).
Až do získání odpovídající kvalifikace však budete stále posuzována jako nekvalifikovaná.

-va-

Zpracováno ke dni 26. 3. 2011.

Vaše domněnka je špatná. Fond kulturních a sociálních potřeb, ze kterého může být poskytnut příspěvek a jiná plnění, je určen pro osoby, mezi které patří:
1.    zaměstnanci v pracovním poměru,
2.    příslušníci ve služebním poměru,
3.    žáci středních odborných učilišť a učilišť,
4.  důchodci, kteří při prvním odchodu do starobního nebo plného invalidního důchodu pracovali u příspěvkové organizace,
5.    manželé (druhové) zaměstnanců a jejich nezaopatřené děti.
Vazba na tvorbu fondu je tudíž bezpředmětná, protože pracovnice, která je sice uvolněna pro výkon funkce v odborové organizaci, je stále v pracovním poměru vůči zaměstnavateli (tzn. ve vašem případě fakultní nemocnici). Roli nehraje ani to, zda je její plat (mzda) hrazena z prostředků zaměstnavatele v souladu s příslušným ustanovením zákoníku práce, nebo zda dochází k refundaci.
Jelikož u vás působí odborová organizace, tak se nakládání s fondem kulturních a sociálních potřeb stává součástí kolektivní smlouvy, kde jsou dány zásady hospodaření s fondem. Znamená to tedy, že ve vašem případě se k hospodaření s fondem vyjadřuje odborová organizace.

-pl-

Zpracováno ke dni 27. 4. 2011.

Do roku 2006 obsahovala právní úprava odměňování zaměstnanců (§ 18 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku) ustanovení o mzdě při vadné práci. Vyrobil-li zaměstnanec zaviněně svou vadnou prací zmetek (vadný výrobek), nepříslušela mu podle této úpravy za práci na něm mzda [srovnatelnou úpravu obsahoval i § 184 starého zákoníku práce (zákon č. 65/1965 Sb.)].
Až do roku 1991 stanovil zákoník práce dokonce i speciální odpovědnost zaměstnance za závažné nebo opětovné porušení pracovní kázně (technologickou kázeň nevyjímaje) spočívající v pravomoci zaměstnavatele uložit zaměstnanci „kárné opatření“. Mezi tato kárná opatření spadalo i snížení, popřípadě odnětí prémie nebo odměny nebo jiné složky mzdy vyjadřující osobní ohodnocení na dobu až tří měsíců, snížení základní (tarifní) mzdy až o 15 % na dobu až tří měsíců a převedení na méně placenou práci na dobu až tří měsíců.
Kárná opatření byla zrušena zákonem č. 3/1991 Sb., který nabyl účinností dnem 1. února 1991, zákon o mzdě byl zrušen zákonem č. 262/2006 Sb. s účinností od 1. ledna 2007. V současné době pracovněprávní předpisy neupravují ani „mzdu za vadnou práci“, ani „kárná opatření“.
Obsah problematiky uvedené v dotazu je podle obsahu možno rozdělit do dvou okruhů otázek. První z nich se týká mzdy za vykonanou práci a druhá převedení zaměstnance na jinou práci.

Ad 1:
Podle § 38 odst. 1 zákoníku práce je od vzniku pracovního poměru zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem. Zaměstnavatel je na druhé straně povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.
Za vykonanou práci přísluší zaměstnanci za podmínek stanovených zákoníkem práce mzda, jejíž pojetí v současné právní úpravě je plně liberalizováno.
Přestože tvorba mzdového systému (s výjimkou základních povinností zaměstnavatelů při poskytování mezd zaměstnancům, které jsou stanoveny zákoníkem práce) se neřídí žádným obecně závazným právním předpisem a bývá buď předmětem smluvního ujednání (kolektivní smlouva, pracovní smlouva, popř. jiná smlouva) nebo předmětem úpravy ve vnitřním předpisu (popř. vymezení ve mzdovém výměru), lze konstatovat, že většina mzdových systémů vychází zpravidla z dělení mzdy zaměstnanců na pevnou a pohyblivou složku.
Prémie je zpravidla složkou (formou) mzdy, kterou si zaměstnavatel pružně zajišťuje zainteresovanost zaměstnanců na pracovní výkonnosti a výsledcích práce. Její účinnost spočívá v tom, že vytváří závislost mzdy na konkrétním, měřitelném a vyčíslitelném ukazateli, který zaměstnanec výkonem práce ovlivňuje.
Vnitřní úpravy mzdových poměrů, kterými zaměstnavatel stanoví pravidla pro poskytování prémií, se zpravidla označují jako prémiové řády. Pokud podle tohoto prémiového řádu byla prémie vázána na takové ukazatele pracovních výsledků, které zaměstnanec „výrobou zmetků“ nesplnil (což je z údajů uvedených v dotazu patrné), právo na prémii mu nevzniklo a zaměstnavatel mu proto prémii nevyplatil. V tomto postupu zaměstnavatele nelze spatřovat porušení pracovněprávních předpisů.

Ad  2:
Jak již bylo uvedeno, podle § 38 odst. 1 zákoníku práce je od vzniku pracovního pomě-
ru zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy. Převést zaměstnance na jinou práci, která neodpovídá druhu práce sjednanému v pracovní smlouvě, zaměstnavatel může (v některých případech je povinen) jen v případech taxativně stanovených v § 41 zákoníku práce. Mezi důvody zde uvedenými ovšem není zahrnuta „nespokojenost zaměstnavatele s výsledky práce zaměstnance“.
Pokud tedy nedošlo k popisovanému převedení zaměstnance na jinou práci, než byla sjednána v pracovní smlouvě, spolu se „snížením tarifní mzdové třídy na dobu tří měsíců“ bez souhlasu zaměstnance (tj. bez uzavření dohody o dočasné změně sjednaných pracovních podmínek), lze konstatovat, že takový jednostranný postup zaměstnavatele je shodný s výše uvedeným „kárným opatřením“, k jehož uložení zaměstnavatel nemá již od 1. února 1991 právo.

-tr-

Zpracováno ke dni 5. 4. 2012.

Ano, povolení k zaměstnání musí mít. Pouze cizinec s trvalým pobytem, občané EU a jejich rodinní příslušníci a další skupiny cizinců uvedených v zákoně o zaměstnanosti, mezi něž nelze dotazovanou Bělorusku zařadit, povolení k zaměstnání nepotřebují. Není rozhodující, zda by zaměstnanec pracoval na DPČ, DPP, nebo pracovní poměr. Rozsah činnosti a odměna za ni nejsou rozhodující.
Občanka Běloruska má pouze vízum za účelem studia, nikoliv zaměstnání.

-le-

Zpracováno ke dni 7. 11. 2011.

V dotazovaném případě, pokud dočasná pracovní neschopnost nebude ukončena přede dnem 1. 2. 2012, pracovní poměr neskončí 31. 1. 2012, neboť ochranná doba (tj. i dočasná pracovní neschopnost) se do výpovědní doby nezapočítává a pracovní poměr tak skončí teprve uplynutím zbývající části výpovědní doby po skončení ochranné doby, ledaže zaměstnanec sdělí zaměstnavateli, že na prodloužení pracovního poměru netrvá.
Pokud tedy pracovní neschopnost zaměstnankyně skončí 1. 2. nebo později, prodlouží se její pracovní poměr o takový počet kalendářních dnů, kolik jich připadlo na dobu od 8. do 31. 1. 2012.
Odstupné může být zaměstnankyni poskytnuto až při skončení pracovního poměru. Pokud tedy pracovní poměr skončí v průběhu 1. čtvrtletí 2012, bude rozhodným obdobím 4. čtvrtletí 2011, pokud by skončil až ve 2. čtvrtletí 2012, bude rozhodným obdobím 1. čtvrtletí 2012 a tak dále. Bude se tedy podle pravidel stanovených v § 351 a násl. zákoníku práce stanovovat průměrný, popřípadě pravděpodobný výdělek zaměstnankyně.
Samozřejmě platí i v tomto případě, že odstupné bude poskytnuto až při skončení pracovního poměru (tedy případně i prodlouženého pracovního poměru), nejpozději v nejbližším výplatním termínu po skončení tohoto pracovního poměru.
Hodinový průměr pro proplacení nevyčerpané dovolené při skončení pracovního poměru bude stanoven z téhož rozhodného období jako odstupné.
Protože se doba pracovní neschopnosti v důsledku pracovního úrazu považuje pro účely dovolené za odpracovanou dobu, vznikne zaměstnankyni pravděpodobně v roce 2012 právo na dovolenou, a to podle počtu odpracovaných dnů buď na poměrnou část dovolené za kalendářní rok (pokud bude takto splněna podmínka 60 odpracovaných dnů) nebo na dovolenou za odpracované dny (pokud bylo takto odpracováno alespoň 21 dnů).

-sch-

Zpracováno ke dni 18. 1. 2012.

Ne, nárok na příplatek za přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah podle ustanovení § 132 zákoníku práce (tedy za tzv. přespočetnou hodinu) náleží výhradně jen za podmínky, že tato přespočetná hodina byla skutečně vykonána. Tato podmínka vyplývá jednak z obecného ustanovení § 109 zákoníku práce (plat, a tedy i příplatek náleží za vykonanou práci), ale také z ustanovení § 23 odst. 4 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, které výslovně uznává za přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah jen vykonané (odpracované) přespočetné hodiny.
Pokud tedy nedošlo k přesunu této přespočetné hodiny v rámci změny rozvržení týdenní pracovní doby, příplatek podle ustanovení § 132 zákoníku práce zaměstnanci nenáleží.

-va-

Zpracováno ke dni 12. 7. 2011.

Pro určování průměrného výdělku pro stanovení odstupného v souvislosti se skončením pracovního poměru platí postup uvedený v § 352 a následujících zákoníku práce.
Průměrný výdělek se zjišťuje z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Rozhodným obdobím je obvykle předchozí kalendářní čtvrtletí. Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období. Jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popř. z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.
Má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný (pravděpodobný) hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce. Průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.
U zaměstnance, u kterého došlo ke změně pracovní smlouvy z důvodu ohrožení nemocí z povolání nebo pro dosažení nejvyšší přípustné expozice a u něhož byla nemoc z povolání zjištěna až po této změně, se vychází pro účely vyměřovacího základu podle právní úpravy úrazového pojištění z průměrného výdělku zjištěného naposled před změnou pracovní smlouvy, pokud to je pro zaměstnance výhodnější. Podle § 67 odst. 2 zákoníku práce se pro účely odstupného průměrným výdělkem rozumí vždy průměrný (pravděpodobný) měsíční výdělek.

-jb-

Zpracováno ke dni 17. 1. 2011.

Z položeného dotazu není zřejmé, kdy vznikl pracovní poměr, tj. zda trvá celý školní rok. Pokud ano, je řešení velmi jednoduché – uplatní se jen jeden důvod krácení nároku na volno k samostudiu, a to z důvodu sjednání kratší týdenní pracovní doby. V ustanovení § 24 odst. 7 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, poslední věta doslova říká: „Při sjednání kratší než stanovené týdenní pracovní doby se úměrně tomu sníží rozsah volna podle věty první.“ Při sjednání pracovního úvazku v poměru 0,25 k zákonem stanovené týdenní pracovní době se tedy stejným poměrem krátí zákonem stanovený počet dnů volna k samostudiu na jednu čtvrtinu. V tomto případě tedy vzniká nárok na 3 dny volna k samostudiu.
V případě, že dojde k souběhu obou důvodů ke krácení nároku na volno k samostudiu, tj. kromě sjednání kratší týdenní pracovní doby trvá pracovní poměr jen část školního roku (např. jen od ledna do srpna), je nutno krátit nárok na toto volno k samostudiu v obou případech, tedy jak z důvodu trvání pracovního poměru po část školního roku, tak i z důvodu kratšího pracovního úvazku. Dokonce se dá říci, že při sjednání kratší týdenní pracovní doby (tj. tzv. kratší pracovní úvazek) je krácení volna k samostudiu formulováno ještě naléhavěji než v případě, kdy netrvá pracovní poměr celý školní rok. Zajímavé však je, že zákon neřeší právě takovou situaci, kdy dojde k souběhu obou důvodů ke krácení.
Uveďme tedy správný postup v situaci, kdy je sjednána délka týdenní pracovní doby v poměru 0,25 % stanovené týdenní pracovní doby a současně je uzavřen pracovní poměr na pouhých 8 měsíců školního roku. Vzhledem ke sjednané délce týdenní pracovní doby se nejprve poměrným způsobem sníží rozsah volna podle věty první, tedy 12 dnů volna se násobí koeficientem, kterým je poměrné vyjádření velikosti pracovního úvazku: 12 × 0,25 = 3.
Ve druhé fázi by pak měl ředitel školy zkoumat, zda není porušeno ustanovení vztahující se k délce trvání pracovního poměru. Příslušná část ustanovení zní následně: Trvá-li pracovní poměr jen část školního roku, přísluší za každý měsíc trvání pracovního poměru jedna dvanáctina volna podle věty první. V našem příkladě trvá pracovní poměr 8 měsíců, proto náleží 8 dnů volna k samostudiu. Protože však současně platí omezení nároku vyplývající ze skutečnosti, že byla sjednána kratší týdenní pracovní doba, převládne krácení podle tohoto pravidla a výsledný nárok na volno k samostudiu je opět pouhé 3 dny.
Jiná situace by nastala, kdyby byl pracovní úvazek sjednán např. na 0,75, ale pracovní poměr trval např. jen od 1. ledna do 30. června. Pak by výsledný nárok na rozsah volna k samostudiu ovlivnil nikoliv kratší pracovní úvazek, ale ovlivnila by ho délka trvání pracovního poměru, a nárok by zněl pouze na 6 dnů.

-va-

Zpracováno ke dni 13. 2. 2012.

Pokud si zaměstnavatel sjednal se zaměstnancem v písemné dohodě – jako požadavek pro výkon práce sjednané v pracovní smlouvě – zahájení studia za účelem zvýšení kvalifikace k určitému datu, potom nesplnění tohoto požadavku ze strany zaměstnance zakládá důvod k výpovědi podle § 52 písm. f) zákoníku práce. Výpovědní důvod je dán tím, že zaměstnanec bez zavinění zaměstnavatele nesplňuje požadavky pro výkon sjednané práce. Odstupné zaměstnanci při skončení pracovního poměru tomto případě samozřejmě nenáleží, protože výpověď je dávána z jiného důvodu než z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo d) zákoníku práce.
Obdobné problémy jsou však mnohem jednodušeji řešitelné v souladu s § 36 Občanského zákoníku, podle něhož lze vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti vázat na splnění podmínky. Ve smlouvě, která by byla součástí pracovní smlouvy, mohla být sjednána rozvazovací podmínka, podle níž pracovní poměr zaměstnance skončí konkrétně určeným dnem, jestliže do této doby zaměstnanec nezahájí studium za účelem zvýšení své kvalifikace. V takovém případě by nebylo nutné dávat zaměstnanci výpověď, při níž pracovní poměr končí až uplynutím výpovědní doby. Pracovní poměr by byl rozvázán ke sjednanému dni v důsledku rozvazovací podmínky. Tato možnost vyplývá z nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb.

-jb-

Zpracováno ke dni 10. 3. 2011.

Školy v přírodě se sice účastnit může, ale organizaci této akce to nijak nepomůže. V souladu s ustanovením § 29 odst. 2 školského zákona dopadá povinnost zajistit bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání, a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb na školu, tedy na právnickou osobu. Splnění této povinnosti může ředitel školy zajistit jedině vlastními zaměstnanci, tedy osobami, které jsou k právnické osobě v právním (v tomto případě pracovněprávním) vztahu. Samotná fyzická přítomnost další zletilé osoby tedy nijak neřeší skutečnost, že právnická osoba (škola) nezajistila bezpečnost a ochranu zdraví dětí nebo žáků náležitým počtem osob způsobilých vykonávat pro školu činnost vyplývající z výše uvedené zákonné povinnosti. Kromě toho se v této souvislosti uplatní také § 2 odst. 1 zákona o pedagogických pracovnících, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého je pedagogickým pracovníkem jedině taková fyzická osoba, která je zaměstnancem právnické osoby vykonávající činnost školy. Takto přítomného rodiče tedy nelze vést jako vychovatele ani jiného pedagogického pracovníka, protože nesplňuje výše uvedenou zákonnou podmínku (kromě dalších, které na pedagogické pracovníky zákon klade).
Chcete-li tedy využít služeb uvedeného rodiče, musí s ním škola uzavřít alespoň dohodu o provedení práce, a tím založit pracovněprávní vztah. Podmínkou platnosti takové dohody je samozřejmě sjednání odměny za provedenou práci (alespoň ve výši minimální mzdy – viz § 111 zákoníku práce). Je pak věcí této osoby, zda později např. takto získanou odměnu věnuje škole jako dar. Jiný způsob využití nezištných služeb rodičů dětí a žáků nelze připustit.

-va-

Zpracováno ke dni 11. 5. 2011.

Podle § 39 odst. 2 zákoníku práce, ve znění účinném od 1. ledna 2012, lze se zaměstnancem sjednat pracovní poměr na dobu určitou celkem 3×, a to vždy až na dobu 3 roky. Za sjednání se považuje též prodloužení pracovního poměru.
K pracovním poměrům na dobu určitou sjednaným a ukončeným do 31. prosince 2011 se nepřihlíží.
Zaměstnavatel tedy může v roce 2012 uzavřít nový pracovní poměr na dobu určitou až na 3 roky. Tento pracovní poměr lze až o tuto dobu ještě 2× prodloužit nebo lze ještě opakovaně 2× sjednat nové pracovní poměry na dobu určitou, každý opět až na 3 roky.
V dotazu uvedeném případě tedy může zaměstnavatel se sezónním zaměstnancem sjednat pracovní poměr na dobu sezóny a znovu tak může učinit i v dalších 2 letech.

-sch-

Zpracováno ke dni 28. 8. 2012.

Bude-li výpověď „z organizačních důvodů“ zaměstnavatelem doručena zaměstnanci v měsíci lednu 2012, skončí pracovní poměr uplynutím dvouměsíční výpovědní doby (nebyla-li sjednána výpovědní doba delší) – tedy ke dni 31. března  2012.
Pokud zaměstnavatel ještě před uplynutím této výpovědní doby provedl organizační opatření, v jehož důsledku nemůže zaměstnanci přidělovat sjednanou práci, neboť jeho pracovní místo bylo zrušeno ještě před skončením pracovního poměru, náleží zaměstnanci až do skončení pracovního poměru náhrada mzdy nebo platu pro jinou překážku v práci na straně zaměstnavatele podle § 208 zákoníku práce, a to ve výši průměrného výdělku (nikoliv 60 %).
Jestliže pracovní poměr zaměstnance skončí 31. března 2012, bude se pro stanovení odstupného vycházet z průměrného výdělku zaměstnance naposledy zjištěného z rozhodného období, kterým je v daném případě IV. čtvrtletí 2011. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se přitom přepočítá podle § 356 odst. 2 zákoníku práce na průměrný hrubý měsíční výdělek. Odstupné bude náležet nejméně ve výši diferencované podle délky doby trvání pracovního poměru u zaměstnavatele tak, jak je uvedeno v § 67 zákoníku práce, ve znění účinném od 1. ledna  2012.

-sch-

Zpracováno ke dni 18. 1. 2012.

V roce 2010 byl fond pracovní doby bez svátků 2 024 hodin při 8hodinové pracovní době. Stejný fond bude i v roce 2011. Při 7,5hodinové pracovní době byl fond pracovní doby bez svátků 1897,5 hodiny a při 5hodinové pracovní době činí roční fond pracovní doby bez svátků 1 265 hodin (253 pracovních dnů × 5). Zaměstnavatel počítá s takovým fondem, který používá v pracovním procesu. Pokud zaměstnavatel provozuje svoji činit jen po část kalendářního roku, vypočítává průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců v těch měsících, ve kterých svoji činnost vykonával (§ 15 odst. 3 vyhlášky č. 518/2004 Sb.).
Při činnosti od března bude činit fond pracovní doby 1 065 hodin (za 213 dní × 5 hodin), při činnosti zaměstnavatele od dubna bude tento fond činit 950 hodin (190 dní × 5).
Například při 6 zaměstnancích od března bude zaměstnavatel uvádět v čitateli 6 390 (6 × 1 065) a ve jmenovateli 1 065, a vyjde nám přepočtený počet zaměstnanců 6, což i odpovídá skutečnosti.
U zaměstnance s těžším zdravotním postižením, který pracoval u zaměstnavatele v listopadu a prosinci zjistíme, že v těchto dvou měsících činil jeho fond pracovní doby 215 hodin, které vynásobíme třemi (§ 17 vyhlášky č. 518/2004 Sb.).
Výsledky obou skupin (osob se ZP a TZP) nakonec sečteme.
Co se týká nemoci zaměstnanců, výpočet neovlivní, pokud jde o nemoc, ve které jsou poskytovány dávky nemocenského pojištění, nebo je poskytována náhrada mzdy (v roce 2010 dva týdny, od roku 2011 3 týdny) včetně prvních tří dnů neschopnosti za které se náhrada neposkytuje. Jaké další doby se započítávání do doby odpracované pro účely zákona o zaměstnanosti upravuje § 15 odst. 2 uvedené vyhlášky.

-le-

Zpracováno ke dni 13. 3. 2011.

Průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců se vypočítává, jak správně uvádíte, podle § 15 odst. 2 vyhlášky č. 518/2004 Sb., ale s přihlédnutím k pokračování písm. e) uvedeného paragrafu, je uvedeno, že se přihlíží k celkové stanovené týdenní pracovní době bez svátků připadající v daném kalendářním roce na jednoho zaměstnance pracujícího na stanovenou týdenní pracovní dobu. Z toho vyplývá, že nelze započítávat do neodpracovaných hodin dny pracovní neschopnosti, za které přísluší nemocenské nad stanovenou týdenní pracovní dobu, tj. zpravidla nad 40 hodin týdně. Pokud byste započítala i hodiny pracovní neschopnosti o svátcích a víkendech za účelem odvodu při neplnění povinného podílu, poškodila byste tím vašeho zaměstnavatele (nikoliv stát) při výpočtu přepočteného počtu zaměstnanců, a tím i z toho odvozeného odvodu do státního rozpočtu. Například při deseti práce neschopných zaměstnancích v roce, u nichž by pracovní neschopnost činila jeden měsíc, by se vám navýšily hodiny, a tím i jejich přepočtený počet (10 zaměstnanců × 4 týdny pracovní neschopnosti × 16 hod = 640 hodin, tj. 0,32 přepočteného zaměstnance) co se týče překážek v práci na straně zaměstnance podle § 15 odst. 2 písm. e) uvedené vyhlášky se do počtu hodin započítávají i doby prvních 3 dnů pracovní neschopnosti (§192 odst. 1 ZP), za které náhrada mzdy nebo platu nepřísluší, a od roku 2011 také 21 kalendářních dnů (do té doby 14 kalendářních dnů), za které není poskytováno nemocenské, ale náhrada mzdy nebo platu.
Roční fond pracovní doby plnění povinného podílu se počítá bez svátků. V roce 2010 se vychází z fondu pracovní doby ve výši 2 024 hodin. V roce 2011 se bude pro účely zákona o zaměstnanosti počítat též s fondem pracovní doby ve výši 2 024 hodin.
Pokud máte zřízenou chráněnou pracovní dílnu, výpočet ročního přepočteného počtu zaměstnanců se počítá obdobně, ale podle § 7 vyhlášky č. 518/2004 Sb.
Pokud se vám jednalo o poskytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením podle § 78 zákona o zaměstnanosti, těmi navýšenými hodinami za doby pracovních neschopností o víkendech a svátcích vám vyšel vyšší přepočtený počet zaměstnanců, na který jste zřejmě požadovali neoprávněně příspěvek na podporu zaměstnávání těchto osob. Předpokládám, že kontrola přepočteného počtu byla provedena úřadem práce před rozhodnutím o poskytnutí tohoto příspěvku, jinak by se mohlo stát, že vámi neoprávněné přijaté finanční prostředky by byly považovány za porušení finanční kázně s možnými důsledky podle dnes platného zákona č. 280/2009 Sb, daňový řád, dříve podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

-le-

Zpracováno ke dni 20. 2. 2011.

Skutečnost, že zaměstnavatel je povinen po skončení překážky v práci (např. rodičovská dovolená, neplacené pracovní volno) zařadit zaměstnance na práci odpovídající pracovní smlouvě, vyplývá z jeho povinnosti přidělovat zaměstnanci práci – co do druhu práce a místa výkonu práce – podle podmínek, které jsou sjednány v pracovní smlouvě. Zvýšenou ochranu podle § 47 zákoníku práce v tom směru, že zaměstnance po odpadnutí překážek v práci je třeba zařadit na jejich původní práci a pracoviště, požívají pouze zaměstnanci navracející se do práce po skončení v tomto ustanovení výslovně uvedených překážek v práci (např. po mateřské dovolené, po skončení dočasné pracovní neschopnosti). I v těchto případech však platí, že zaměstnavatel sice bezprostředně po nástupu (návratu) zaměstnance do práce má povinnost zařadit je na původní práci a pracoviště, avšak kdykoli později je stejně možno přidělovat jim práci v rámci sjednaného druhu práce a místa výkonu práce v pracovní smlouvě.
Tak např. zaměstnankyně má v pracovní smlouvě druh práce referent odbytu s místem výkonu práce Praha. Před nástupem na mateřskou dovolenou pracovala v oddělení exportu a  její pracoviště bylo v Praze 2. Po nástupu přímo z mateřské dovolené (na rodičovskou dovolenou zaměstnankyně nenastoupila) byla sice zařazena na původní práci (export) a pracoviště (v Praze 2), ale později jí zaměstnavatel sdělil, že v rámci sjednaného druhu práce bude zastávat práci v tuzemském odbytu a v rámci sjednaného místa výkonu práce bude její pracoviště v Praze 5. Zaměstnankyně je povinna se tomuto pokynu podřídit, neboť je činěn v rámci pracovní smlouvy a nikoliv bezprostředně po návratu z mateřské dovolené.

-sch-

Zpracováno ke dni 12. 3. 2012.

V tomto případě se jedná bez jakýchkoliv pochyb o zvyšování kvalifikace, a to bez ohledu na to, jakou formou ředitel školy svoji povinnost splní, tj. zda tuto předepsanou způsobilost získá formou studia podle § 5 (tzv. FS I), nebo podle § 7 (tzv. FS II) vyhlášky č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků.
Zvyšováním kvalifikace se v souladu s ustanovením § 205 zákoníku práce rozumí takové studium, které vede k získání kvalifikace předepsané právními předpisy pro výkon sjednané práce. Přesně tato podmínka je splněna (kvalifikační studium pro ředitele škol a školských zařízení ukládá ustanovení § 5 zákona č. 563/2004 Sb. jako nutnou podmínku pro výkon činnosti ředitele školy a školského zařízení).
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je účast na tomto typu studia uznána zákonem jako překážka v práci na straně zaměstnance s nárokem na náhradu mzdy (platu) ve výši průměrného výdělku. Tím však také končí všechny zákonem dané nároky zaměstnance (zde ředitele) spojené s tímto zvyšováním kvalifikace. Případný poplatek za studium, stejně jako cestovní výdaje tak jdou za zaměstnancem, tj. zaměstnavateli (škole) nevzniká povinnost jejich úhrady. Na druhou stranu však nic nebrání zaměstnavateli (škole) na sebe dobrovolně vzít částečnou nebo plnou úhradu takových nákladů. Podmínkou použití prostředků rozpočtu školy k úhradě těchto vícenákladů je však zahrnutí takového studia do plánu dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP), který ředitel školy a školského zařízení vydává v souladu s ustanovením § 24 odst. 3 zákona č. 563/2004 Sb.

-va-

Zpracováno ke dni 28. 5. 2012.

S účinností od 1. prosince 2011 se za zaměstnance z pohledu zdravotního pojištění nepovažují členové okrskové volební komise při volbách do Parlamentu České republiky, Evropského parlamentu a zastupitelstev územních samosprávných celků. To znamená, že příjmy (odměny) členů těchto komisí již nepodléhají povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění.
Dne 14. prosince 2011 schválila Poslanecká sněmovna ústavní zákon č. 71/2012 Sb., jímž se zavádí přímá volba prezidenta. Senát návrh dne 8. února 2012 přijal. V této souvislosti lze konstatovat, že v době přípravy této novely ještě nebyla schválena přímá volba prezidenta. Je možné, že bude v této věci přijata novela zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Jinak platí, že pokud se nejedná o výjimky, odvádí se pojistné na zdravotní pojištění z příjmů zdaňovaných podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

-da-

Zpracováno ke dni 30. 7. 2012.

Pracovní poměr, dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti jsou pracovněprávními vztahy. Tyto vztahy se uzavírají na činnosti, které mají povahu závislé činnosti, jde o vztah zaměstnanec  –  zaměstnavatel. Na činnost člena výboru občanského sdružení, které souvisí s řízením sdružení a jeho zastupováním, například z důvodu účasti na jednání výboru nebo příprava a řízení členské schůze, by proto neměla být uzavřena dohoda o provedení práce. Není ale vyloučeno, aby člen výboru občanského sdružení měl uzavřenu s občanským sdružením dohodu o provedení práce na jinou činnost, která nespadá do působnosti člena výboru.
Člen výboru z činnosti člena výboru patří do okruhu osob, které jsou nemocensky pojištěné, pokud splní podmínky účasti na nemocenském pojištění jako členové kolektivního orgánu právnické odměny.
Z dotazu je zřejmé, že členové výboru nejsou odměňováni pravidelně měsíčně, proto jejich činnost je považována za zaměstnání malého rozsahu. Pojistné na sociální zabezpečení se platí pouze za ty kalendářní měsíce, v nichž odměna činila alespoň 2 500 Kč. Oznámit nástup do zaměstnání je občanské sdružení povinno po prvním měsíci, v němž bude člen výboru účasten nemocenského pojištění, a to do konce následujícího měsíce. Podrobnosti k vyplňování tiskopisu jsou uvedeny v návodu k tomuto tiskopisu.
Tiskopis „Oznámení o nástupu do zaměstnání“ je k dispozici na okresní správě sociálního zabezpečení nebo na www.cssz.cz (nemocenské – tiskopisy).
Z dohody o provedení práce (DPP) je zaměstnanec účasten nemocenského pojištění v tom měsíci, v němž DPP trvala, a do tohoto měsíce byla zúčtována odměna vyšší než 10 000 Kč. I při kumulaci odměny za činnost ve více měsících do jednoho měsíce, pokud bude odměna vyšší než 10 000 Kč, musí se z ní platit pojistné na sociální a zdravotní pojištění. Bude-li odměna zúčtovávána průběžně a v žádném měsíci nedosáhne výše nad 10 000 Kč, pojistné se z ní nebude platit.
I u DPP je třeba oznámit nástup do zaměstnání do konce měsíce po kalendářním měsíci, v němž poprvé odměna z DPP byla vyšší než 10 000 Kč.
Bude-li DPP sjednána pouze na 1 den a odměna bude vyšší než 10 000 Kč, musíte oznámit nástup zaměstnance do zaměstnání, odvést pojistné a založit evidenční list důchodového pojištění. Pro úplnost se dodává, že odborné přednášky lze také vykonávat na základě smlouvy podle autorského zákona. V takovém případě by občanské sdružení neodvádělo za přednášejícího ani daň, ani pojistné, nevyhotovovalo by zápočtový list a evidenční list důchodového pojištění.

-že-

Zpracováno ke dni 11. 2. 2012.

Odpověď z hlediska daně z příjmů:

Na vlastní dotaz je odpověď jednoduchá, neboť za okolností v dotazu uváděných je náhrada jízdních výdajů daňovým výdajem zaměstnavatele a u zaměstnance není jako cestovní náhrada předmětem daně. K tomuto závěru lze dospět podle následujících ustanovení:
Cestovními výdaji, za které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci cestovní náhrady, se podle § 152 zákoníku práce rozumí též výdaje, které vzniknou zaměstnanci při přijetí do zaměstnání v pracovním poměru.
Náhradu při přijetí do zaměstnání může zaměstnavatel ve státní sféře zaměstnanci poskytovat do doby, než zaměstnanec nebo člen jeho rodiny a jiná fyzická osoba, kteří s ním žijí v domácnosti, získají v obci místa výkonu práce přiměřený byt, nejdéle však 4 roky, a jde-li o pracovní poměr, který je sjednáván na dobu určitou, nejdéle do skončení tohoto pracovního poměru. Dále i u náhrad při přijetí do zaměstnání platí, že nezdanitelné jsou cestovní náhrady do výše umožněné zaměstnancům ve státní sféře.
Pokud tedy v dotazovaném případě při přijetí zaměstnance s ním sjednáte v pracovní smlouvě (nebo to bude vyplývat z vnitřního předpisu nebo z kolektivní smlouvy) náhradu při přijetí do zaměstnání formou úhrady cesty z bydliště do místa zaměstnání a zpět v částkách uvedených v § 1 a § 4 vyhlášky č. 429/2011 Sb. platné pro rok 2012, půjde o nezdanitelné cestovní náhrady v souladu s § 6 odst. 7 písm. a) zákona o daních z příjmů. Pro daňové osvobození je rozhodující, že jde o částky označené zákoníkem práce jako cestovní náhrady a poskytovány jsou maximálně v rozsahu umožněném pro zaměstnance státní sféry.
V nestátní sféře by mohly být poskytovány náhrady i vyšší, ovšem nadlimitní část náhrad by byla zdanitelným příjmem zaměstnance a zahrnovala by se do vyměřovacích základů pro pojistné.
Náhrady cestovních výdajů podle zákoníku práce jsou daňovým výdajem zaměstnavatele do výše stanovené zákoníkem práce (§ 24 odst. 2 písm. zh) zákona o daních z příjmů). Například u základní náhrady za použití motorového vozidla je stanovena nejnižší náhrada (v roce 2012 – 3,70 Kč za km), která je ale současně maximální náhradou pro státní sféru. Zaměstnavatel podnikatelské sféry by mohl dohodnout nebo ve vnitřním předpisu stanovit náhradu vyšší, která by sice byla daňovým nákladem firmy, ale u zaměstnance by nadlimitní část byla plně zdaněna a zpojistněna.

-pe-

Zpracováno ke dni 21. 7. 2012.

Odpověď z hlediska sociálního pojištění:

Podle § 5 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, se do vyměřovacího základu zaměstnance pro odvod pojistného nezapočítávají příjmy od daně osvobozené a příjmy, které nejsou předmětem daně. Vzhledem k tomu, že náhrada jízdních výdajů je u tohoto zaměstnance příjmem, který není předmětem daně, neplatí se z ní pojistné na sociální zabezpečení.

-že-

Zpracováno ke dni 26. 7. 2012.

Odpověď z hlediska zdravotního pojištění:

Do vyměřovacího základu zaměstnance pro placení pojistného na zdravotní pojištění se zahrnují plnění, která jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To znamená, že pokud jsou zaměstnanci zúčtovány náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti do výše stanovené nebo umožněné příslušným právním předpisem (zákoníkem práce), nepodléhají zdanění a tedy ani placení pojistného na zdravotní pojištění. Naopak, nadlimitní náhrady tomuto odvodu podléhají.

-da-

Zpracováno ke dni 24. 7. 2012.

Dnem nástupu do zaměstnání je den, kdy zaměstnanec poprvé začal vykonávat práci na základě uzavřeného pracovního vztahu. Z této zásady platí jedna výjimka. Za den nástupu do práce se rozumí i den přede dnem, v němž zaměstnanec začal pracovat, za který náležela náhrada mzdy nebo za který se měsíční mzda nekrátí. Nejlépe na příkladech si vysvětlíme, který den je dnem nástupu do zaměstnání.

Příklad 1
Zaměstnanec uzavřel pracovní poměr od neděle 1. května. Pracovní dobu má rozvrženou na pondělí až pátek. Neděle není jeho pracovním dnem. V květnu je 22 pracovních dnů, všechny dny odpracoval. Nastoupí-li do zaměstnání v pondělí 2. května, nemá na náhradu mzdy za 1. května nárok, protože tento den není pro něho pracovním dnem. Má-li zaměstnanec stanovenu měsíční odměnu 20 000 Kč, bude mu tato částka vyplacena bez ohledu na to, zda uzavřel pracovní poměr od 1. nebo od 2. května, protože v měsíci květnu odpracoval všechny pracovní dny. Dnem nástupu do zaměstnání je u tohoto zaměstnance den 2. května.

Příklad 2
Zaměstnanec uzavřel pracovní poměr od neděle 1. května. Pracovní dobu má rozvrženou na pátek, sobotu a neděli. V květnu je 13 pracovních dnů, tj. dnů připadajících pátek, sobotu a neděli. Pracoval jen ve 12 dnech, protože na jeden den z těchto pro něho pracovních dnů připadl státní svátek. Nastoupil do zaměstnání v pátek 6. května. Jestliže mu zaměstnavatel za 1. května poskytl náhradu mzdy, protože tento den byl pro něho pracovním dnem, nastoupil do zaměstnání 1. května. Má-li zaměstnanec stanovenu měsíční odměnu 7 800 Kč, bude-li mu tato částka vyplacena za květen, znamená to, že se mu za jeden neodpracovaný den nekrátila, nástupem do práce je den 1. května. Kdyby zaměstnanec uzavřel pracovní poměr až ode dne, v němž začal pracovat (od 6. května), nevyplatil by mu zaměstnavatel měsíční mzdu 7 800 Kč, ale jen 7 200 Kč, měsíční mzda by se mu za jeden neodpracovaný den krátila, proto prvním pracovním dnem by byl až den 6. května.

-že-

Zpracováno ke dni 26. 5. 2011.

V případě poskytnutí neplaceného volna studentovi se pojistné na zdravotní pojištění neplatí podle § 3 odst. 5 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

-da-

Zpracováno ke dni 2. 4. 2012.

Pokud není o úhradě pojistného z důvodu neplaceného volna uzavřena mezi zaměstnavatelem a  zaměstnancem písemná smlouva podle § 9 odst. 3 zákona č.  48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, hradí toto pojistné standardně z jedné třetiny zaměstnanec a dvěma třetinami zaměstnavatel, vše prostřednictvím zaměstnavatele.

-da-

Zpracováno ke dni 2. 4. 2012.

Protože nepřítomnost v práci netrvá alespoň 6 kalendářních měsíců, nelze v takovém případě použít institutu dlouhodobého pobytu v zahraničí, na základě kterého je možné zaměstnance odhlásit a ten si pak řeší zdravotní pojištění sám. Obdobně by bylo možno zaměstnankyni odhlásit a pojistné z neplaceného volna neplatit za situace, kdyby zaměstnankyně pracovala v jiné zemi podle „evropských“ koordinačních nařízení, kde by byla po tuto dobu i pojištěna.
Jestliže trvá pracovněprávní vztah, musí být odvod pojistného z neplaceného volna řešen prostřednictvím zaměstnavatele. Standardně hradí toto pojistné z jedné třetiny zaměstnanec a ze dvou třetin zaměstnavatel, není-li uzavřena písemná smlouva, na základě které by pojistné z neplaceného volna, hrazené zaměstnavatelem, zcela nebo zčásti platil zaměstnanec (viz § 9 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb.). V případě neplaceného volna po celý kalendářní měsíc je vyměřovacím základem minimální mzda 8 000 Kč a celkové pojistné zaplacené zaměstnavatelem tak činí 1 080 Kč.

-da-

Zpracováno ke dni 11. 5. 2012.

Z pohledu zdravotního pojištění:

Nejpozději do 8 dnů po zahájení samostatné výdělečné činnosti je pojištěnec povinen oznámit své zdravotní pojišťovně její zahájení (případně ukončení). Za zahájení samostatné výdělečné činnosti se pro účely zdravotního pojištění považuje okamžik, kdy osoba začne provozovat činnost s cílem „mít příjem“ (uzavření kupní smlouvy, vystavení objednávky, fakturace apod.). Za zahájení samostatné výdělečné činnosti se tedy nepovažuje pouhé získání živnostenského listu nebo jiného oprávnění k provozování samostatné výdělečné činnosti. U osob podnikajících na základě živnostenského oprávnění lze oznamovací povinnost splnit i prostřednictvím Centrálního registračního místa obecního živnostenského úřadu, a to vyplněním tiskopisu nazvaného Jednotný registrační formulář. Z uvedeného vyplývá, že do té doby, než tento student začne podnikat, bude platit pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů. Teprve od měsíce, ve kterém zahájí ve smyslu výše uvedeného samostatnou výdělečnou činnost, bude platit zálohy na pojistné, v roce 2012 měsíčně alespoň v minimální částce 1 697 Kč.

-da-

Z pohledu sociálního pojištění:

Za osobu samostatně výdělečně činnou (OSVČ) se pro účely sociálního pojištění považuje osoba, která vykonává samostatnou výdělečnou činnost nebo při ní spolupracuje. Pokud osoba, která obdržela živnostenské oprávnění, nezačala podnikat nebo vykonávat jinou samostatnou výdělečnou činnost, není OSVČ, a proto neplatí pojistné na sociální pojištění jako OSVČ.

-že-

Zpracováno ke dni 21. 2. 2012.

Režim, podle kterého budete postupovat, závisí na tom, zda je pronajímatel plátcem DPH nebo ne. Pokud je plátcem, budete uplatňovat při tzv. přefakturaci opět režim přenesení daňové povinnosti podle § 92e zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, protože se jedná o stavební práce.

-pi-

Zpracováno ke dni 14. 2. 2012.

Pokud pořizujete od svého dodavatele zboží (bonbony) vč. reklamního potisku podle objednávky svého klienta, není důvod k tomu, aby na daňovém dokladu byla zvlášť uvedena částka za dodané zboží (bonbony) a zvlášť za službu (potisk). Základem daně je při dodání zboží rovněž služba související s dodáním zboží.
Svému klientovi pak na daňovém dokladu uvedete celkovou částku za dodání zboží (bonbonů) vč. reklamního potisku, na které jste se dohodli, a použijete sazbu daně platnou pro zboží (14 %).

-pi-

Zpracováno ke dni 26. 2. 2012.

Ve vámi popisovaném případě se jedná o poskytování elektronických služeb ve smyslu článku 7 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011  ze dne 15. března 2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty. Vzhledem k tomu, že jak uvádíte se jedná o poskytování těchto (elektronických) služeb osobou povinnou k dani (se sídlem v ČR) osobě povinné k dani (se sídlem v Chorvatsku), tedy zahraniční osobě, stanoví se místo plnění při poskytování služby podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, tedy v místě, kde má příjemce služby sídlo nebo místo podnikání. Místo plnění je tedy v Chorvatsku, a protože se jedná o poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsku, a to ve třetí zemi (mimo EU), vystaví poskytovatel služby doklad bez české DPH a uvede poskytnutí služby do ř. 26 daňového přiznání k DPH.

-pi-

Zpracováno ke dni 4. 4. 2012.

V případě, že se jedná o stavbu, nemovitost, jedná se o poskytnutí služby vztahující se k nemovitosti (vč. dodání zboží, billboardu). Místem plnění je podle § 10 zákona o DPH místo, kde se nemovitost nachází, tj. v tomto případě Slovensko. Služby s místem plnění podle § 10 se do souhrnného hlášení neuvádějí, do souhrnného hlášení se uvádějí služby s místem plnění podle § 9 odst. 1 zákona o DPH. Služby s místem plnění mimo tuzemsko podle § 10 se uvádějí v daňovém přiznání k DPH do ř. 26.

-pi-

Zpracováno ke dni 30. 8. 2012.

Pro účely zákona o DPH, pro použití sazby daně, se jedná o stavbu, která není určena pro bydlení, ale k rekreaci, takže dodavatel stavebních prací použije základní sazbu daně (nyní platí sazba 20 %). To, že je možné tuto stavbu využívat pro bydlení, z ní nedělá pro účely DPH stavbu pro bydlení (rodinný dům). Definice rodinného domu je uvedena v § 48 odst. 2 písm. b) zákona o DPH – „rodinným domem (se rozumí) stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomuto účelu určena, a v níž jsou nejvýše 3 samostatné byty, nejvýše 2 nadzemní a 1 podzemní podlaží a podkroví“.
Pokud jde o uplatnění základní sazby daně u stavby pro rekreaci, odkazuji na „Informaci k uplatňování zákona o DPH u výstavby po 1. 1. 2008 (23. 4. 2008), č.j. 18/21492/2008-181, která je zveřejněna na adrese – http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/cds/xsl/legislativa_metodika_8659.html?year=0 . Zde je také uvedeno, že „Stavbou pro rodinnou rekreaci se rozumí stavba, jejíž objemové parametry a vzhled odpovídají požadavkům na rodinnou rekreaci a která je k tomu účelu určena; stavba pro rodinnou rekreaci může mít nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví (§ 2 písm. b) vyhlášky č. 501/2006 Sb.)“.

-pi-

Zpracováno ke dni 4. 10. 2012.

1) Jedná se o pořízení zboží z jiného členského státu od osoby registrované k DPH v Německu, která není obchodníkem s použitým zbožím (§ 16 zákona o DPH). Postup plátce při přiznání daně a uplatnění nároku na odpočet daně uvedený v dotazu je správný.

2) Jestliže CZ plátce nyní dodává tento ojetý osobní automobilu v tuzemsku, vzniká mu povinnost přiznat daň ve výši platné sazby (základní sazba, tj. 20 %), a to z částky za dodání automobilu bez daně.
Podle § 37 zákona o DPH jsou dvě možnosti výpočtu daně:
a)    Pokud je částka uvedená v dotazu (80 000 Kč) konečnou částkou při prodeji automobilu, tj. jedná se o částku vč. daně, daň se vypočte podle § 37 odst. 2 z této částky vč. daně koeficientem, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je číslo 20 a ve jmenovateli součet údaje v čitateli a čísla 100 (vypočtený koeficient se zaokrouhlí na čtyři desetinná místa). Vypočtená daň se uvede na haléře s tím, že tato daň může být zaokrouhlena na celé koruny tak, že částka 0,50 koruny a vyšší se zaokrouhlí na celou korunu nahoru a částka nižší než 0,50 koruny se zaokrouhlí na celou korunu dolů. Cena bez daně se dopočte jako rozdíl částky za zdanitelné plnění obsahující daň a vypočtené daně po případném zaokrouhlení.
b)    Podle ustanovení § 37 odst. 1 zákona o DPH se daň vypočte jako součin základu daně (částky bez daně) a sazby daně. Vypočtená daň se opět jako v předcházejícím případě uvede na haléře s tím, že tato daň může být zaokrouhlena na celé koruny tak, že částka 0,50 koruny a vyšší se zaokrouhlí na celou korunu nahoru a částka nižší než 0,50 koruny se zaokrouhlí na celou korunu dolů. Cena včetně daně se pro účely tohoto zákona dopočte jako součet základu daně a vypočtené (případně zaokrouhlené) daně.

-pi-

Zpracováno ke dni 9. 10. 2012.

1. Podle § 21 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o DPH), je plátce povinen přiznat daň na výstupu ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud zákon nestanoví jinak. Plátce daň uvádí v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat daň.
Text „pokud zákon nestanoví jinak“ je v § 21 odst. 1 zákona o DPH uveden proto, že např. u režimu přenesení daňové povinnosti podle § 92a a následujících paragrafů je plátce povinen daň přiznat pouze ke dni uskutečnění zdanitelného plnění.
2. V dalších odstavcích § 21 zákona o DPH je uvedeno pro jednotlivá zdanitelná plnění (pro dodání zboží, poskytnutí služby a převod nemovitosti) a pro ostatní případy (např. u plnění podle smlouvy o dílo apod.), jak se určuje den uskutečnění zdanitelného plnění. Například v odst. 2 je uveden den uskutečnění zdanitelného plnění při dodání zboží, v odst. 3 při převodu nemovitosti a v odst. 4 při poskytnutí služby atd.
3. Pokud plátce přijímá zálohy (úplaty) na dodání zboží předem, tj. před dnem dodání zboží, je povinen daň přiznat ke dni přijetí zálohy (úplaty) a vystavit daňový doklad. Základem daně je pak částka přijaté zálohy (úplaty) snížená o daň.

Příklad:

Plátce A přijme zálohu (úplatu) ve výši 100 000 Kč dne 25. ledna 2013, k dodání zboží (sazba daně 21 %) dojde dne 8. února 2013. Plátce je povinen daň přiznat ke dni přijetí zálohy (úplaty), tj. v daňovém přiznání za leden 2013. Částka daně se vypočte podle § 37 odst. 2 zákona o DPH ze zálohy (úplaty) za zdanitelné plnění, která je včetně daně, a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je číslo 21 v případě základní sazby daně nebo číslo 15 v případě snížené sazby daně a ve jmenovateli součet údaje v čitateli a čísla 100, vypočtený koeficient se zaokrouhlí na čtyři desetinná místa (0,1736). Daň činí 17 360 Kč.

-pi-

Zpracováno ke dni 4. 2. 2013.

Z charakteru prací vyplývá, že se jedná o stavební práce, u kterých se uplatní režim přenesení daňové povinnosti podle § 92a a § 92e zákona o DPH, jsou-li poskytnuty jinému plátci DPH pro ekonomickou činnost.

-pi-

Zpracováno ke dni 22. 5. 2012.

1. Pokud plátce použije přijaté zdanitelné plnění jak v rámci svých ekonomických činností, tak pro účely s nimi nesouvisejícími (např. pro soukromou spotřebu), jedná se např. i o opravy nemovitosti, má nárok na odpočet daně pouze v poměrné výši odpovídající rozsahu použití pro své ekonomické činnosti (viz § 75 zákona o DPH).
V případě přijatého zdanitelného plnění (zboží, služby) určeného k uskutečňování svých ekonomických činností, které plátce použije zčásti rovněž pro účely s nimi nesouvisejícími (např. pro soukromou spotřebu), si plátce může zvolit, že uplatní nárok na odpočet daně v plné výši. Pak se část přijatého zdanitelného plnění, kterou použije pro účely nesouvisející se svými ekonomickými činnostmi, považuje za dodání zboží podle § 13 odst. 4 písm. a) nebo za poskytnutí služby podle § 14 odst. 3 písm. a). Přitom tento postup nelze uplatnit v případě dlouhodobého majetku.

2. Pro použití správné sazby daně u staveb je nutné vědět, zda se jedná o stavbu pro bydlení. Podle § 48 zákona o DPH se snížená sazba daně uplatní při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených se změnou dokončené stavby bytového domu, rodinného domu nebo bytu, včetně jejich příslušenství, vymezenou stavebním zákonem, nebo v souvislosti s opravou těchto staveb. Podle § 48 odst. 2 písm. b) se rodinným domem rozumí stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomuto účelu určena, a v níž jsou nejvýše 3 samostatné byty, nejvýše 2 nadzemní a 1 podzemní podlaží a podkroví.
Uplatnění snížené sazby daně podle § 48 se tedy netýká výstavby nové stavby pro bydlení, ale změna na dokončené stavbě (rekonstrukce, modernizace, opravy).

-pi-

Zpracováno ke dni 15. 8. 2012.

V tomto případě se jedná o částečné použití přijatého zdanitelného plnění (služby mobilního operátora) jak pro ekonomickou činnost plátce, tak pro soukromou spotřebu zaměstnance. V takovém případě má plátce nárok na odpočet daně pouze v poměrné výši odpovídající rozsahu použití pro jeho ekonomické činnosti (viz § 75 odst. 1 zákona o DPH).
Podle § 75 odst. 2 si může plátce v případě, kdy přijme zdanitelné plnění určené k uskutečňování svých ekonomických činností, ale které použije zčásti rovněž pro účely s nimi nesouvisejícími (např. pro soukromou potřebu zaměstnance), zvolit, že uplatní nárok na odpočet daně v plné výši. Pak se ale ta část přijatého zdanitelného plnění, která je použita pro účely nesouvisející s ekonomickými činnostmi plátce (např. pro soukromou potřebu zaměstnance), považuje za dodání zboží podle § 13 odst. 4 písm. a) nebo za poskytnutí služby podle § 14 odst. 3 písm. a), tzn. že jde o poskytnutí služby i v případě služeb mobilního operátora. Tento postup však nelze uplatnit v případě dlouhodobého majetku.
Shrneme-li výše uvedené, pak si můžete uplatnit nárok na odpočet daně z daňového dokladu na služby poskytnuté mobilním operátorem, ale musíte u části služeb spotřebovaných zaměstnancem pro soukromou spotřebu uplatnit daň na výstupu ve výši základní sazby daně, tj. 20% DPH (jedná se o zdanitelné plnění).

-pi-

Zpracováno ke dni 3. 11. 2011.

V dotazu neuvádíte, komu svoji službu poskytujete. Pokud jako plátce daně poskytujete zprostředkovatelskou službu, zprostředkování dovozu zboží (ze třetí země na území EU), buď pro prodávajícího nebo pro kupujícího, a obě osoby jsou osobami povinnými k dani, určíte nejprve místo plnění. Podle § 9 odst. 1 je místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani místo, kde má tato osoba sídlo nebo místo podnikání, případně provozovnu (pokud je tato služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani).
Protože prodávajícím a kupujícím jsou osoby se sídlem nebo místem podnikání mimo tuzemsko (prodávající ve třetí zemi, kupující v jiném členském státě EU), jedná se o poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko. V případě poskytnutí zprostředkovatelské služby uvádíte údaje do ř. 21 (hodnotu plnění z ř. 21 uvedete v souhrnném hlášení s kódem 3),  při poskytnutí služby osobě ze třetí země do ř. 26 přiznání k DPH.

-lp-

Zpracováno ke dni 6. 5. 2011.

Z přechodných ustanovení novel zákona o DPH s účinností od 1. 1. 2009 (zákon č. 302/2008 Sb.) a  s účinností od 1.4. 2009 (zákon č. 87/2009 Sb.) vyplývá, že u smluv o finančním pronájmu, resp. u smluv,  kdy je osobní automobil přenechán za úplatu do užívání podle smlouvy, pokud si strany sjednají, že je uživatel oprávněn nabýt osobní automobil, který je předmětem smlouvy, nejpozději úhradou posledního závazku ze smlouvy, s datem předání do užívání do 31. 12. 2008, resp. do 31. 3. 2009, se pro uplatnění nároku na odpočet daně použije ustanovení § 72 až § 79 ve znění platném do dne 31. 12. 2009, resp. do 31. 3. 2009. Znamená, to, že plátce v těchto případech nemá nárok na odpočet daně i po datu účinnosti těchto novel. Nárok na odpočet daně si nemůžete uplatnit ani v roce 2011.
Z výše uvedeného pak vyplývá, že u osobních automobilů, u kterých nebyl nárok na odpočet daně, se při jejich dodání (jako ojetých osobních automobilů) uplatní osvobození od daně podle § 62 odst. 2 zákona o DPH, ve znění platném do 31. 3. 2009.

-lp-

Zpracováno ke dni 24. 5. 2011.

Podle ustanovení § 13 odst. 4 písm. a) je dodáním zboží, a tedy i zdanitelným plněním použití hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce.
V § 13 odst. 5 je pak stanoveno, že použitím hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce se pro účely zákona o DPH rozumí trvalé použití obchodního majetku plátcem pro jeho osobní spotřebu nebo jeho zaměstnanců, trvalé použití pro jiné účely než související s uskutečňováním jeho ekonomických činností, a poskytnutí obchodního majetku bez úplaty, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně.
Výše uvedené pak znamená, že při dodání zboží, u něhož jste uplatnili nárok na odpočet daně (např. u vstupů pro jeho výrobu, pořízení apod.), i když je dodáno bez úplaty, se jedná o zdanitelné plnění a jste povinni uplatnit daň na výstupu. Základem daně je v takovém případě podle § 36 odst. 6 písm. a) cena zboží nebo nemovitosti nebo cena obdobného zboží nebo obdobné nemovitosti, za kterou by bylo možné zboží nebo nemovitost pořídit ke dni uskutečnění zdanitelného plnění (cena zboží, za kterou se dodává v den jeho bezúplatného dodání např. pro školu, obec atd.), a pokud takovou cenu nelze určit, pak je základem daně výše celkových nákladů vynaložených na dodání zboží nebo převod nemovitosti ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Pokud budete takto postupovat, nebude mít problém určit cenu zboží jako základ daně a tím i výši daně do daňového přiznání.

-pi-

Zpracováno ke dni 15. 9. 2011.

Ve vašem dotazu je rozpor, uvádíte, že jste nakoupili nové mobilní telefony, ale přitom dále uvádíte, že na faktuře (daňovém dokladu) je uvedeno, že dodání proběhlo ve zvláštním režimu podle § 90, který se však vztahuje na použité zboží (a také na umělecká díla, sběratelské předměty a starožitnosti). 
Pokud se jedná o použité, nikoliv nové mobilní telefony, podle ustanovení § 90 odst. 10 zákona o DPH plátce nemá nárok na odpočet daně z přirážky, kterou je povinen zaplatit v prodejní ceně zboží, které mu bylo dodáno obchodníkem, pokud je dodání tohoto zboží předmětem zvláštního režimu (základem daně je v tomto případě přirážka, tj. rozdíl mezi prodejní cenou obchodníka a pořizovací cenou tohoto zboží). Dále pak podle § 90 odst. 14 zákona o DPH (ne odst. 13, jak uvádíte v dotazu) obchodník při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, nesmí samostatně uvést na daňovém dokladu daň týkající se přirážky (s výjimkou dodání ojetého osobního automobilu osobě se zdravotním postižením podle § 85 odst. 6 zákona o DPH).

-pi-

Zpracováno ke dni 24. 11. 2011.

Podle pokynu pro vyplnění daňového přiznání k DPH se do ř. 47 (Hodnota pořízeného majetku vymezeného v § 4 odst. 3 písm. d) a e)) uvádí údaj o základu daně a dani na vstupu u majetku pořízeného nebo vytvořeného vlastní činností, vymezeného v § 4 odst. 3 písm. d) a e) zákona o DPH, a to najednou v daňovém přiznání za zdaňovací období, kdy byl převeden do užívání. Neuvádějí se zde zálohy nebo přijatá dílčí plnění při pořizování majetku vlastní činností. Pokud je nárok na odpočet daně uplatněn v poměrné výši podle § 75, uvede se zde také v poměrné výši.

V ustanovení § 4 odst. 3 písm. d) je definován dlouhodobý majetek jako obchodní majetek, který je:

a) hmotným majetkem podle zákona upravujícího daně z příjmů,
b) odpisovaným nehmotným majetkem podle zákona upravujícího daně z příjmů,
c) pozemkem, který je dlouhodobým hmotným majetkem podle právních předpisů, nebo
d) technickým zhodnocením podle zákona upravujícího daně z příjmů.

Jde-li o dlouhodobý majetek vytvořený vlastní činností, rozumí se jím dlouhodobý majetek, který plátce v rámci svých ekonomických činností vyrobil, postavil nebo jinak vytvořil; technické zhodnocení se považuje za samostatný dlouhodobý majetek vytvořený vlastní činností.

Z výše uvedených definic dlouhodobého majetku je třeba vycházet i v případě, který je popsán v dotazu.

-pi-

Zpracováno ke dni 19. 12. 2011.

Režim přenesení daňové povinnosti podle § 92a zákona č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů se s účinností od 1. 1. 2012 uplatní podle § 92e ZDPH taktéž při poskytnutí stavebních a montážních prací zařazených v číselném kódu klasifikace produkce CZ-ČPA 41 až 43. Podrobné informace k režimu přenesení daňové povinnosti na DPH ve stavebnictví uveřejnilo GFŘ na internetových stránkách České daňové správy v sekci legislativa a metodika. V případě, že se jedná o poskytnutí plnění mezi plátci, je předpokladem pro vznik povinnosti použít tento zvláštní režim ta skutečnost, že tyto osoby při uskutečnění daného plnění vystupují jako osoby povinné k dani, tj. v rámci své ekonomické činnosti. I v případě, že je plnění přijímáno pro více účelů a jen zčásti slouží pro ekonomickou činnost, případně slouží pro smíšené účely veřejnoprávních a neziskových subjektů, jde o plnění podléhající celkově režimu přenesení daňové povinnosti.
Z vašeho dotazu lze usoudit, že jako příspěvková organizace jste osobou povinnou k dani ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 ZDP, která samostatně uskutečňuje ekonomickou činnost a poskytuje plnění, která jsou předmětem daně podle § 2 odst. 1 písm. b) ZDPH, čímž budete režim přenesení daňové povinnosti uplatňovat při přijetí plnění výše uvedených kódů klasifikace produkce.

-ik-

Zpracováno ke dni 9. 1. 2012.

V popisované situaci se uplatní postup podle § 29 odst. 7  zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje režim tzv. změněné vstupní ceny u již odpisovaného hmotného majetku z jiného důvodu než je jeho technické zhodnocení.

Proto část nemovitosti s příslušenstvím pořízená v roce 2008 byla správně zaevidována do majetku a bylo zahájeno její odpisování. Samostatně bylo započato účtování o zahájeném technickém zhodnocení, které dosud nebylo dokončeno. Dokoupená část nemovitosti v roce 2010 zvýší vstupní cenu hmotného majetku představujícího část nemovitosti zakoupené v roce 2008 a za zdaňovací období roku 2010 uplatní poplatník odpisy se změněné vstupní (zůstatkové) ceny při zachování platné sazby (koeficientu) pro odpisování v dalších letech podle § 31 v případě rovnoměrného odpisování nebo § 32 v případě zrychleného odpisování.

Vzhledem k tomu, že nedošlo k dokončení prováděného technického zhodnocení (nebyla provedena kolaudace) na části nemovitosti pořízené již v roce 2008, budou všechny náklady včetně nákladů vynaložených na přepracování původní rekonstrukce evidovány stále na účtu 052. Po dokončení všech prací souvisejících s celkovou rekonstrukcí (původní + vynaložené po dokoupení druhé části) a následné kolaudaci bude hodnota technického zhodnocení zvyšovat vstupní (zůstatkovou) cenu a bude zahájeno odpisování pro zvýšenou vstupní (zůstatkovou) cenu. Pro úplnost lze uvést, že v případě zařazení nemovitosti do 5. odpisové skupiny byla v roce 2008 při režimu rovnoměrného odpisování uplatněna sazba pro první rok. 1,4 %, pro další roky činila 3,4 %. Po celkové rekonstrukci, jejím dokončení a uvedení do provozu bude uplatněna opět sazba 3,4 %, která je shodná jak pro další roky odpisování, tak pro zvýšenou vstupní cenu. Při zrychleném odpisování by byl pro výpočet odpisů uplatněn v roce 2008 koeficient 30, pro další roky 31, a pro zvýšenou vstupní cenu po dokončení technického zhodnocení bude uplatněn opět koeficient 30.

-jk-

Zpracováno ke dni 22. 2. 2011.

Z dotazu vyplývá, že věřitel vytvořil opravné položky k pohledávce, která vznikla v roce 2007 (pohledávka tak byla způsobilá k tvorbě opravných položek), bohužel neuvádí datum splatnosti pohledávky, které je rozhodné pro běh lhůt od splatnosti pro uplatnění postupu podle  ustanovení § 8a zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZoR).
Podle výše vytvořených opravných položek v absolutní částce 26 000 Kč v letech 2007 až 2009 ve vztahu k jmenovité hodnotě pohledávky při jejím vzniku 32 000 Kč lze usuzovat, že od sjednané lhůty  splatnosti uplynulo více než 30 měsíců (splatnost tudíž nastala v průběhu 1. pololetí roku 2007) a věřitel vytvořil opravnou položku až do výše 80%. Pro vyšší tvorbu opravných položek než 20 % počínaje rokem 2008 (podle úpravy schválené zákonem č. 261/2007 Sb.) byla pohledávka zažalována a věřitel  tak splnil základní podmínku pro pokračování v další tvorbě opravných položek podle § 8a ZoR v šestiměsíční periodě počítané od sjednané lhůty splatnosti pohledávky (6 měsíců – 20 %, při zahájení soudního, rozhodčího nebo správního řízení, kterého se věřitel řádně účastní po 12 měsících – 33 %, po 18 měsících – 50 %, po 24 měsících – 66 %, po 30 měsících – 80 %, po 36 měsíců – 100 %). V roce 2009 byl vydán rozhodčí nález  s výzvou, aby dlužník svůj závazek uhradil.
Z toho vyplývá, že rozhodčí řízení bylo skončeno dříve než uplynulo 36 měsíců od sjednané lhůty splatnosti. Podle úpravy § 8a odst. 3 ZoR platné do konce zdaňovacího období započatého v roce 2010 byla  zmíněná vyšší tvorba opravných položek až do výše 100% podmíněna řádnou účastí věřitele v příslušném řízení a řádným a včasným plněním úkonů potřebných k uplatnění svého práva. Z důvodu, že řada příslušných řízení byla a stále také je ukončena v době kratší než 36 měsíců od sjednané lhůty splatnosti pohledávky, byl shora uvedený proložený text ZoR  zákonem č. 346/2010 Sb. počínaje zdaňovacím obdobím , které započalo v roce 2011 vypuštěn, neboť jeho naplnění bylo spojeno s úkony věřitele, které oproti příslušného výroku-nálezu byly zpravidla pouze formální.
Proto pokud věřitel v roce 2010 postupoval v souladu s platnou právní úpravou – v dané situaci i po vydání rozhodčího nálezu řádně a včas plnil úkony k uplatnění svého práva – např. může doložit, že dlužníka upomínal k úhradě, mohl dotvořit opravné položky až do výše 100 %, neboť nepochybně uplynulo více než 36 měsíců od sjednané lhůty splatnosti.  Tím by v maximální možné míře využil možnosti ke snížení základu daně, neboť vlastní odpis pohledávky již základ daně neovlivní – zrušení opravných položek do výnosů bude kompenzováno daňovým odpisem pohledávky podle § 24 odst. 2 písm. y) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP). Přitom pro vlastní odpis pohledávky, který již nemá žádné daňové důsledky lze využít dvě úpravy.
Za prvé, postupovat podle textu za bodem 6 v § 24 odst. 2 písm. y) ZDP, podle kterého lze uplatnit jako výdaj/náklad na dosažení, udržení a zajištění příjmů také jmenovitou hodnotu pohledávky nebo pořizovací cenu pohledávky nabyté postoupením, a to do výše kryté použitím rezervy nebo opravné položky vytvořené podle zvláštního zákona, kterým je ZoR.
Druhý postup umožňuje 4. bod § 24 odst. 2 písm. y) ZDP, podle kterého lze  daňově „odepsat“ pohledávku za dlužníkem, který byl právnickou osobou a zanikl bez právního nástupce a věřitel nebyl s původním dlužníkem spojenou osobou (§ 23 odst. 7 ZDP). Odpis pohledávky podle tohoto ustanovení lze však uplatnit až ve zdaňovacím období, kdy dlužník zanikne, tj. v okamžiku, kdy dojde k jeho výmazu z obchodního rejstříku. Z dotazu však vyplývá, že likvidace nebyla dosud ukončena, z čehož plyne, že tvrzení v dotazu, že usnesením městského soudu byla společnost v roce 2009 zrušena s likvidací není zcela přesné, neboť dotčeným usnesením bylo patrně rozhodnuto o zrušení společnosti likvidací.

-vb-

Zpracováno ke dni 28. 2. 2011.

Zákon o účetnictví v § 24 odst. 6 mj. stanoví, že v případě nákupu nebo prodeje cizí měny za českou měnu lze k okamžiku ocenění použít kurz, za který byly tyto hodnoty nakoupeny nebo prodány.
V uváděném případě společnost dostala od zahraničního odběratele na svůj účet úhradu dodávky v eurech. Tuto částku ocení v kurzu ČNB běžným či pevným kurzem, a sice podle způsobu zakotveným ve vnitropodnikové směrnici. V okamžiku prodeje lze eura ocenit kurzem, ve kterém je kupující nakoupil. Samozřejmě v tomto okamžiku vzniká  kurzový rozdíl.
Uveďme si schematický příklad: Odběratel zaplatil fakturu ve výši 100 EUR, které byly oceněny denním kurzem ČNB 25 Kč za 1 EUR, tj.  2 500 Kč. Eura byla prodána v kurzu 24 Kč za 1 EUR, tj. za 2 400 Kč. Na běžném účtu z tohoto rozdílu vzniká kurzový rozdíl 100 Kč – kurzová ztráta.  
Uvedený kurzový rozdíl lze na běžném účtu vyúčtovat  v okamžiku účetního případu, nejpozději však k rozvahovému dni. Na účtu pohledávky v okamžiku, kdy pohledávka bude uhrazena, bude vyúčtován kurzový rozdíl. Tento kurzový rozdíl vzniká z rozdílných kurzů ČNB v okamžiku vzniku pohledávky a v okamžiku úhrady této pohledávky.

-je-

Zpracováno ke dni 13. 11. 2011.

Řešení v daňové evidenci:

Zásadní otázkou, která ovlivní způsob vykazování a především základ daně, je, zda nakoupený pozemek se považuje za dlouhodobý majetek nebo zboží. Podle vyhlášky č. 500/2002 Sb., konkrétně § 9 odst. 5. jsou zbožím též nemovitosti, které účetní jednotka, jejíž předmětem činnosti je nákup a prodej nemovitostí, nakupuje za účelem prodeje a sama je nepoužívá, nepronajímá a neprovádí na nich technické zhodnocení.  I když se vyhláška č. 500/2002 Sb. vztahuje na účetní jednotky, je možné toto ustanovení vztáhnout i na daňovou evidenci.
V našem příkladu fyzická osoba sice podniká ve stavebnictví, ale nakupuje pozemek za účelem vybudování přípojky a výstavby rodinného domku. Z toho vyplývá, že v tomto případě se nejedná o zboží, ale nákup dlouhodobého majetku. Z tohoto závěru také vyplývají zápisy v daňové evidenci.

Zápisy v daňové evidenci v roce 2011:
- nákup pozemku – úbytek hotovosti (snížení běžného účtu), výdaj na pořízení dlouhodobého majetku (neovlivňuje základ daně z příjmů fyzických osob),
- vybudování přípojky - úbytek hotovosti (snížení běžného účtu), výdaj na pořízení dlouhodobého majetku (neovlivňuje základ daně z příjmů fyzických osob).

Zápisy v daňové evidenci v roce 2012:
- výdaje spojené s výstavbou domku – úbytek hotovosti (snížení běžného účtu), výdaj na pořízení dlouhodobého majetku (neovlivňuje základ daně z příjmů fyzických osob),
- prodej domku včetně pozemku – přírůstek peněžních prostředků, příjem podléhající dani z příjmů (v přiznání k dani z příjmů se sníží o výdaje spojené s pořízením tohoto majetku).

Řešení z pohledu DPH:

Obecně je převod pozemku podle § 56 odst. 2 od daně osvobozen bez nároku na odpočet daně, s výjimkou převodu stavebních pozemků. Pro účely DPH je stavebním pozemkem nezastavěný pozemek, na kterém může být podle stavebního povolení nebo udělení souhlasu s provedením ohlášené stavby provedena stavba spojená se zemí pevným základem. Přitom nezastavěným pozemkem se rozumí pozemek, na kterém není stavba jako věc.
Jinými slovy, převod (prodej) pozemku s domem není prodejem stavebního pozemku, proto je tento převod od daně osvobozen bez nároku na odpočet daně.

-pi-

Zpracováno ke dni 19. 12. 2011.

Zásadní otázkou je, zda se nakoupený pozemek považuje za dlouhodobý majetek, nebo zboží. Podle ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky č. 500/2002 Sb. jsou zbožím též nemovitosti, které účetní jednotka, jejímž předmětem činnosti je nákup a prodej nemovitostí, nakupuje za účelem prodeje a sama je nepoužívá, nepronajímá a neprovádí na nich technické zhodnocení.
V našem případě provádí firma geodetické, geologické a projektové práce, související s pozemkem. Jedná se tedy o technické zhodnocení pozemku (v případě projektových prací je otázkou, zda se nejedná o samostatnou investici).
Pokud bude pozemek, jehož hodnota bude zvýšena provedenými geodetickými, geologickými, případně projektovými pracemi, prodán, bude tato zvýšená hodnota zaúčtována do nákladů.

-ka-

Zpracováno ke dni 2. 1. 2012.

Účetní jednotky při oceňování a účtování majetku a závazků berou v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které jsou jim známé do okamžiku sestavení účetní závěrky.
Jestliže účetní jednotka uzavírá jedno ze středisek a musí svým zákazníkům poskytovat ještě dva roky záruku (kterou nemůže uplatnit u výrobce), měla by při sestavení účetní závěrky za rok, kdy došlo k uzavření prodejního střediska, vytvořit účetní rezervu na záruční opravy. Tato rezerva se zaúčtuje účetním zápisem MD 554 – Tvorba ostatních rezerv a Dal 459 – Ostatní rezervy. Částka by měla být spočítána na základě předešlých zkušeností s výší nákladů na záruční opravy (poměr nákladů na záruční opravy k tržbám v minulosti) a zohledňovat dobu trvání záručních lhůt. Účtování na účtu 554 nebude ovlivňovat základ pro výpočet daně z příjmů.
V následujících letech bude rezerva snižována podle uplynutí záručních lhůt (MD 459/Dal 554).

Výše uvedené věty neplatí, pokud jde o účetní jednotku, která vede účetnictví ve zjednodušeném rozsahu podle § 13a zákona o účetnictví. Tyto účetní jednotky nepoužijí ustanovení § 26 odst. 3 zákona o účetnictví týkající se rezerv a opravných položek.

-ka-

Zpracováno ke dni 21. 2. 2012.

Účet 491 – Osobní účet podnikatele slouží k zachycování osobních vkladů a výběrů individuálního podnikatele. Na tento účet se také převádí zisk nebo ztráta z předchozího účetního období. Účet může vykazovat jak pasivní, tak i aktivní zůstatek.
Z výše uvedeného vyplývá, že výběr hotovosti pro „osobní spotřebu“ se zaúčtuje MD 491, Dal 221.

-ka-

Zpracováno ke dni 9. 10. 2012.

Příjem plynoucí z provozu sluneční (fotovoltaické ) elektrárny je u fyzických osob zdanitelným příjmem podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 586/ 1992 sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, tedy jako příjem z podnikání podle zvláštních předpisů. Tímto zvláštním předpisem je v daném případě elektrifikační zákon. Sazba daně ze základu daně (tedy příjmu sníženého o vynaložené nebo daňově uznatelné výdaje) činí 15 %. Příjem podléhá i zákonnému zdravotnímu a sociálnímu pojištění, a to v celkové výši 34 % z vyměřovacího základu pro toto pojištění.

-hl-

Zpracováno ke dni 29. 6. 2011.

Odpověď na dotaz  poskytuje § 7 zákona č. 593/1992 S., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZoR). Poměrně benevolentní úprava umožňující snižovat základ daně z příjmů, případně odkládat daňovou povinnost tvorbou rezervy na opravy hmotného majetku, byla významně zpřísněna novelou schválenou zákonem č. 2/2009 Sb., která se uplatní pro tvorbu rezervy na opravy, která byla zahájena až ve zdaňovacím období započatém v roce 2009, což je s největší pravděpodobností také situace popisovaná v dotazu, kde není žádná zmínka o tom, že by poplatník uplatňoval jako zdaňovací období hospodářský rok.
Základní pravidla tvorby rezervy na opravu upravuje odstavec 5  § 7 ZoR, podle kterého výše rezervy na opravy hmotného majetku se stanoví podle jednotlivého hmotného majetku určeného k opravě a charakteru této opravy. Výše rezervy ve zdaňovacím období je rovna podílu rozpočtu nákladů na opravu a počtu zdaňovacích období, která uplynou od zahájení tvorby rezervy do předpokládaného termínu zahájení opravy. Do počtu zdaňovacích období rozhodných pro účely výpočtu výše rezervy se zahrnuje zdaňovací období, kdy dojde k zahájení tvorby rezervy. Do tohoto počtu zdaňovacích období se naopak nezahrnuje předpokládané zdaňovací období, kdy dojde k zahájení opravy. Přitom maximální dobu tvorby rezervy na opravy upravuje odstavec 9 § 7 ZoR a ta činí od 3 do 10 let, podle zatřídění hmotného majetku do odpisových skupin. Lze proto předpokládat, že tvorba rezervy byla zahájena v roce 2009, ukončena v roce 2010 a rok 2011 by měl být již pravděpodobným rokem zahájení oprav a tudíž čerpání vytvořené rezervy.
Přitom pro uplatnění tvorby rezervy na opravy hmotného majetku za roky 2009 a 2010 jako výdaje/nákladu na dosažení, zajištění a udržení příjmů je stanovena od roku 2009 nová a zcela logická podmínka v odstavec 4 § 7 ZoR vyžadující, aby peněžní prostředky v plné výši rezervy připadající podle odstavců 5 a 7 na jedno zdaňovací období byly převedeny na samostatný účet v bance se sídlem na území členského státu Evropské unie, který je veden v českých korunách nebo v eurech a je určen výhradně pro ukládání prostředků rezerv tvořených podle tohoto ustanovení (dále jen „samostatný účet“), a to nejpozději do termínu pro podání daňového přiznání. Nebudou-li peněžní prostředky v plné výši rezervy připadající podle odstavců 5 a 7 na jedno zdaňovací období převedeny na samostatný účet nejpozději do termínu pro podání daňového přiznání, rezerva se zruší v následujícím zdaňovacím období. Peněžní prostředky samostatného účtu mohou být čerpány pouze na účely, na které byla rezerva vytvořena. Z toho vyplývá, že pokud by za rok 2010 nebyly prostředky ve stanoveném termínu deponovány, rezerva by byla zrušena až v roce 2011.
Pokud byly prostředky za rok 2009 i 2010 řádně a včas deponovány,  upravuje  postup pro čerpání rezervy odstavec 6 § 7 ZoR. Z něho vyplývá, že nebude-li oprava zahájena nejpozději ve zdaňovacím období následujícím po zdaňovacím období, ve kterém se při výpočtu výše rezervy předpokládalo zahájení opravy – v popisovaném případě rok 2011, rezerva se zruší v tomto následujícím zdaňovacím období, tj. v roce 2012. Rezerva nebo její zůstatek se zruší i tehdy, jestliže nebyla vyčerpána nejpozději ve zdaňovacím období, které následuje po zdaňovacím období, ve kterém byla oprava zahájena – v popisovaném případě opět v roce 2012. Přitom za  zahájení opravy se pro účely ZoR považuje termín, ve kterém se fyzicky začnou provádět práce přímo na věci, která je předmětem opravy; provádí-li se oprava mimo provozovnu poplatníka jinou osobou, rozumí se zahájením opravy převzetí věci do opravy touto osobou. Uvedený postup, který lze označit jako dodanění se nevztahuje na poplatníky, kteří doloží, že k překročení těchto lhůt došlo zásahem orgánu státní správy nebo orgánů samosprávy.
Pro úplnost je třeba dodat, že pro tvorbu rezervy na opravy hmotného majetku, která započne v roce 2011, bylo zákonem č. 346/2010 Sb. upřesněno, de facto dále zpřísněno,  že v případě nesplnění podmínky deponování finančních prostředků rezervy se rezerva zruší již   ve zdaňovacím období, za které se toto daňové přiznání podává, a nikoliv až v následujícím zdaňovacím období, jak platí pro tvorbu rezervu zahájenou v letech 2009 a 2010.

-vb-

Zpracováno ke dni 16. 8. 2011.

Z informací uvedených v dotazu lze učinit dva základní závěry:
1. Jednalo se o pracovní cestu.
2. O pracovní cestu se nejednalo.
Současně lze usuzovat, že poskytovatel služby není plátce DPH, a proto ji na dokladu neuvádí. Pokud by plátce daně byl, dotčený doklad není relevantní pro účely DPH se stejnými důsledky jako v případě neplátce DPH.
Náklady za minibar budou u obou variant zachyceny na příslušných účtech účtové skupiny 51 – účet občerstvení, pohoštění a dary. Pokud by se však nejednalo o pohoštění obchodního partnera v rámci pracovní cesty, ale jednoznačně o soukromou spotřebu jednatele, proplacení útraty v minibaru neskončí daňovou neuznatelností těchto nákladů podle § 25 odst. 1 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), ale bude logicky pokračovat přidaněním a zpojistněním u jednatele v částce odpovídající útratě za minibar. To se logicky dále projeví také v povinnosti uhradit tzv. zaměstnavatelské pojistné ve výši 34 %. Zpojistnění by samozřejmě nastalo pouze v případě, že u jednatele nedochází k vykázání maximálního vyměřovacího základu pro zákonné pojistné na veřejně právní pojištění. Z toho  vyplývá, že i v zájmu jednatele by útrata v minibaru, pokud se jednalo o jeho soukromou spotřebu, neměla být v účetnictví vůbec zachycena. 
Náklady za ubytování budou zachyceny rovněž na příslušných účtech účtové skupiny 51. V případě, že se jednalo o pracovní cestu ve smyslu zákoníku práce, což musí jednatel doložit, budou podle § 24 odst. 2 písm. zh) ZDP daňově uznatelné. Společnost, resp. jednatel musí doložit, že se jednalo o výdaje/náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů, za které se právě podle uvedeného ustanovení považují také náhrady cestovních výdajů do výše stanovené  zvláštním právním předpisem, kterým je pro danou oblast zákoník práce. Výdaje na ubytování nejsou limitovány, a proto je akceptovatelná částka účtovaná dodavatelem. Naopak v případě, že se o pracovní cestu nejednalo a bude požadováno proplacení dotčeného dokladu, bude uplatněn shodný postup jako v případě úhrady za minibar, tj dodanění a zpojistnění příslušné částky. V takovém případě se bude jednat o daňově neuznatelné částky.
Z uvedeného lze učinit závěr, že při neprokázání skutečnosti, že se jednalo o pracovní cestu a jednání s obchodním partnerem, není lepší postup, než proplacení nepožadovat a o dotčeném dokladu v účetnictví společnosti tak vůbec neúčtovat.

-ba-

Zpracováno ke dni 11. 9. 2011.

Podívejme se, co říká k dané problematice platné znění zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen ZDP):
Na straně zaměstnavatele, kam také směřuje dotaz, jsou podle § 24 odst. 2 písm. j) ZDP za výdaje/náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů považovány také výdaje/náklady na pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví a zvýšený rozsah doby odpočinku zaměstnanců, které jsou pro oblast vzdělávání dále upraveny v bodu 3 tohoto písmene jako výdaje/náklady na provoz vlastních vzdělávacích zařízení nebo výdaje/náklady spojené s odborným rozvojem zaměstnanců podle jiného právního předpisu (odkaz na § 230 zákoníku práce) a rekvalifikaci zaměstnanců podle jiného právního předpisu, pokud souvisejí s předmětem činnosti zaměstnavatele. Nepochybně předmět činnosti dotčené firmy vyžaduje minimálně u některých zaměstnanců odpovídající jazykové vybavení, neboť s velkou pravděpodobností přicházejí do styku  nejen se zákazníky z České republiky. Pokud pracovní náplň všeobecné účetní vyžaduje také znalost cizího jazyka, je mimo jakoukoliv pochybnost daňová uznatelnost ceny jazykového kurzu, a to bez ohledu na skutečnost, zda se jedná o studium nového jazyka nebo zdokonalení již stávajících znalostí. Je tomu tak proto, že platná právní úprava zdaňování příjmů  již nerozlišuje mezi prohlubováním nebo zvyšováním  kvalifikace, jak tomu bylo až do konce roku 2008.
Pro úplnost je vhodné dodat, že na straně zaměstnance je od daně z příjmů osvobozeno podle § 6 odst. 9 písm. a) ZDP také nepeněžní plnění vynaložené zaměstnavatelem na odborný rozvoj zaměstnanců související s předmětem činnost zaměstnavatele  nebo nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na rekvalifikaci zaměstnanců podle jiného právního předpisu upravujícího zaměstnanost. Toto osvobození se však nevztahuje na příjmy plynoucí zaměstnancům v této souvislosti jako mzda, plat, odměna nebo jako náhrada za ušlý příjem, jakož i na další peněžní plnění poskytovaná v této souvislosti zaměstnancům. Z uvedeného vyplývá, že dotčená úprava na straně zaměstnavatele i zaměstnance je provázaná.

-ba-

Zpracováno ke dni 19. 9. 2011.

Při registraci vozidla do registru silničních vozidel se podle § 87 zákona č. 56/2001 Sb. platí poplatky stanovené zákonem č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích a v některých případech i tzv. ekologický poplatek (viz níže). Tyto poplatky je nutno zaplatit před registrací vozidla, tj. před přidělením SPZ a vydáním ORV k vozidlu. Proto jde o výdaj (náklad) vynaložený před uvedením vozidla do užívání. Z účetní legislativy [§ 47 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 500/2002 Sb.] i z ustanovení § 29 odst. 1 ZDP pak vyplývá, že tento poplatek nemůže být zahrnut přímo do nákladů (účetních ani daňově uznatelných), ale že je součástí vstupní ceny vozidla pro účely stanovení výše účetních i daňových odpisů.
V případě nákupu lékárničky a náhradních žárovek do automobilu  před přidělením SPZ, jde zpravidla  o  situaci, kdy na faktuře od dodavatele za vozidlo jsou tyto položky samostatně uvedeny, stejně jako například výstražný trojúhelník, který patří do povinné výbavy automobilu. V takové situaci tyto náklady zpravidla zahrneme do pořizovací ceny vozidla. V případě nákupu těchto předmětů samostatně lze  tyto výdaje považovat za běžné provozní náklady a zahrnout je na účet ve skupině 50 – Spotřebované nákupy, případně na účet ve skupině 54 – Jiné provozní náklady, neboť mohou být zpravidla použity do různých vozidel, podle potřeby.
V případě nákupu benzínu do nádrže právě pořízeného vozidla, a tedy před přidělením trvalé SPZ, jde o náklady účtované zpravidla v účtové skupině 50 – Spotřebované nákupy.  Pro  daňové uznání takových nákladů pak bude důležité prokázání spotřeby pohonných hmot za účelem dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.

-dp-

Zpracováno ke dni 7. 10. 2011.

Zveřejněno v časopise Účetní a daně č. 10/2011.

V případě nákladů charakteru správních poplatků, nákupu náhradních žárovek, lékárničky, benzínu  při pořízení nového auta na leasing je třeba rozdělit problematiku do dvou rovin. První je pronájem formou finančního leasingu, při němž automobil není majetkem nájemce a související náklady jsou u nájemce provozními náklady (ve skupině 50–Spotřebované nákupy, 51– Služby, nebo 54 – Jiné provozní náklady). Je zapotřebí sledovat, zda takové výdaje nemají charakter jiného majetku ve smyslu ustanovení § 26 odst. 3 zákona č. 586/1992 S., o daních z příjmů (což je v případě správních poplatků  pravděpodobné), a v součtu  se sjednanou kupní cenou ve smlouvě nepřevýší hodnotu 40 000 Kč.
Druhou rovinou je samotná koupě předmětu leasingu po ukončení finančního pronájmu. Zde už se k vynaloženým nákladům spojeným s koupí vozidla stavíme klasicky. Správní poplatky ve smyslu ustanovení § 47 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 500/2002 Sb. jsou cenotvornou složkou (účtování v účtové skupině 04–Pořízení dlouhodobého hmotného majetku), nákup lékárničky, náhradních žárovek pak provozním nákladem (účtování ve skupině 50– Spotřebované nákupy, případně 54 – Jiné provozní náklady).

-dp-

Zpracováno ke dni 7. 10. 2011.

Zveřejněno v časopise Účetní a daně č. 10/2011.

V úvodu je vhodné připomenout vývoj doby odpisování hmotného majetku od roku 1993, kdy vstoupila v účinnost nová úprava zdaňování příjmů schválená zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP). Až do konce roku 1998 pracoval ZDP s 5 odpisovými skupinami s dobou odpisování 4,  8,  15,  30 a 45 let. Od roku 1999 byla zákonem č. 333/1998 Sb., doba odpisování zkrácena od druhé odpisové skupiny na 6, 12, 20 a 30 let. Zákonem
č. 438/2003 Sb. byla zavedena 6. odpisová skupina s dobou odpisování 50 let. Poslední úpravu doby odpisování obsahuje zákon č. 669/2004 Sb., který zkrátil dobu odpisování v první a druhé skupině na 3 a 5 let a současně zavedl odpisovou skupinu 1a pro osobní automobily, aby i nadále byl tento hmotný majetek odpisován 4 roky a konečně dosud poslední úpravu obsahuje zákon č. 261/2007 Sb., který zrušil odpisovou skupinu 1a   a osobní automobily byly přeřazeny do 2. odpisové skupiny s dobou odpisování 5 let. Odpovídajícím způsobem byly také v příslušných letech  upraveny roční odpisové sazby, a to jak pro první rok odpisování a pro odpisování v dalších letech, tak i pro zvýšenou vstupní cenu, kdy se příslušná sazba uplatní od zdaňovacího období, kdy na hmotném majetku bylo dokončeno a uvedeno do stavu způsobilého  obvyklému užívání  technické zhodnocení.    
Z dotazu vyplývá, že hmotný majetek byl pořízen v roce 2001 a zatříděn do 2. odpisové skupiny, kdy pro 1. rok odpisování byla sazba 8,5, v dalších letech odpisování 18,3 a pro zvýšenou vstupní cenu 16,7, tj. podle úpravy stanovené zákonem č. 333/1998 Sb. Za předpokladu, že technické zhodnocení provedené v prosinci 2004 bylo dokončeno a hmotný majetek byl schopný obvyklého užívání, za rok 2004 byly odpisy správně stanoveny sazbou platnou pro zvýšenou vstupní cenu, tj. 16,7. Vzhledem k tomu, že změny doby odpisování se vždy týkají veškerého hmotného majetku, tj. jak již zaevidovaného a odpisovaného, tak samozřejmě pořízeného po nabytí příslušné nové úpravy (s výjimkou platnou pro hmotný majetek zařazený do 6. odpisové skupiny, pro jehož zařazení je podle bodu 11 Přechodných ustanovení zákona č. 669/2004 Sb. rozhodující okamžik zaevidování. V případě zaevidování dotčeného majetku do konce zdaňovacího období započatého v roce 2003 se 6. odpisová skupina neuplatní), od roku 2005 (zdaňovacího období započatého v roce 2005) se uplatní nově schválená sazba pro zvýšenou vstupní cenu, která činí pro dotčený hmotný majetek 20.
Proto domněnka tazatelky je správná, neboť sazba 22,25 je od roku 2005  stanovena pro odpisování v dalších letech, což neplatí  pro případy provedení technického zhodnocení, kdy se uplatní sazba pro zvýšenou vstupní cenu, tj. v daném případě 20.

-ba-

Zpracováno ke dni 19. 8. 2011.

Odpověď na otázku poskytuje příloha č. 1 k zákonu č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že v případě dotčeného bazénu se jedná o stavbu, konkrétní informaci obsahuje odpisová skupina 5 položka (5-36) CZ-CC 241 Stavby pro sport a rekreaci kromě koupališť (bazénů) nekrytých ze dřeva a plastu v CZ-CC 241131 v položce (4-19). Přitom CZ-CC je Klasifikace stavebních děl CZ-CC zavedená českým statistickým úřadem s účinností od 1. 1. 2004. Dotčený bazén je tak zatříděn do 5. odpisové skupiny s dobou odpisování 30 let. Na inventární kartě bude veden jediný hmotný majetek a jeho pořizovací cena bude zahrnovat jak hodnotu vlastního bazénu, tak veškeré práce, včetně dopravy související s jeho zabudováním do země.

-vb-

Zpracováno ke dni 3. 11. 2011.

Za nejlepší optimalizaci základu daně (tazatel má asi na mysli minimalizaci) považuji postup, který je zcela v souladu se zákonem o daních z příjmů, čili zákon č. 586/1992 Sb.. Ten v § 23 odst. 8 jednoznačně upravuje, jak má poplatník upravovat (zvyšovat či naopak snižovat) základ daně, a to jak v případě, že je účetní jednotkou nebo vede daňovou evidenci, nebo uplatňuje výdaje paušálem. Text zákona je natolik jasný, že nepovažuji za nutné jej na tomto místě reprodukovat a ani nijak komentovat. Navíc jeho zdůvodnění bylo v minulosti a i v poslední době předmětem řady článků v odborných časopisech. Nelze zároveň opomenout ani pravidla při uplatňování ročních odpisů, uvedená v ustanovení § 26 odst. 6 a 7 zákona o daních z příjmů.
V souvislosti s ukončením lékařské praxe zpravidla dochází k prodeji vybavení ordinace nebo jejího pronájmu a současně k postoupení práva pronájmu ordinace nebo jejího prodeji, pokud je ve vlastnictví tohoto lékaře. Všechny tyto kroky podléhají samozřejmě pravidlům zdanění, a to zejména podle § 7 nebo § 10 a v případě osvobození od daně i podle § 4 zákona o daních z příjmů. Jde opět o postupy poměrně často komentované a vysvětlované v odborném tisku, a proto je s odvoláním na znění těchto ustanovení dále nerozvádím (to by opravdu bylo na poměrně obsáhlý příspěvek).
Přes výše uvedená a víceméně obecně platná ustanovení pro ukončení podnikatelské či jiné samostatné výdělečné činnosti má ukončení lékařské praxe a její předání nově nastupujícímu lékaři jedno důležité specifikum, které je často opomíjeno. Při změně lékaře dochází k "prodeji" lékařských záznamů o jednotlivých pacientech, čili tzv. kartotéky, a to jak v podobě karet, tak i v podobě elektronické. Zde proto musím důrazně upozornit na stanovisko Ministerstva zdravotnictví. Podle něj nelze lékařskou dokumentaci prodávat, ale podle zákona č. 20/1996 Sb., o péči o zdraví lidu, je dosavadní lékař povinen předmětnou dokumentaci předat nastupujícímu lékaři. Stanovisko rovněž upozorňuje na to, že zdravotnická dokumentace podléhá režimu zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Z uvedeného důvodu se končící lékař vystavuje nebezpečí právního postihu, příjem však zdanění podléhá. Na druhé straně nastupující lékař by takto případné vynaložené výdaje uplatnit v základu daně nemohl.

-hl-

Zpracováno ke dni 9. 11. 2011.

Pokud má zaměstnanec nařízenou práci doma tzv. home office, má výkon práce tam, a splní-li další  podmínku ( 3 hodiny na pracovišti), je to posuzováno stejně, jako by měl výkon práce ve firmě. Doporučila bych u jednotlivých pracovníků toto zakotvit např. do dodatku pracovní smlouvy pro jasnější postavení pracovníka a vymezení jeho povinností. Pokud je to zakotveno v pracovním předpisu firmy, mělo by to být dostačující.
Zaměstnanec pracující  v režimu home office  má stejné podmínky jako ten,  který pracuje v kanceláři firmy. Pozor je nutné dát si v případě cestovních náhrad. Pokud má pracovník stanoven výkon práce na své adrese, pak nástup na případnou pracovní cestu začíná právě zde.

-pl-

Zpracováno ke dni 5. 12. 2011.

Slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů může zaměstnanec uplatňovat po dobu, po kterou se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem, a to až do dovršení věku 26, let nebo po dobu prezenční formy studia v doktorském studijním programu, který poskytuje vysokoškolské vzdělání až do dovršení věku 28 let. Dobou soustavné přípravy na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem se rozumí doba uvedená podle zvláštních právních předpisů pro účely státní sociální podpory (§ 12 až § 15 zákona č. 117/1995 Sb.).
Podle tohoto zákona se za soustavnou přípravu na budoucí povolání považuje i studium na vysoké škole, a to bez ohledu na formu tohoto studia (na rozdíl od střední školy, jak správně uvádíte). Znamená to, že jde-li o akreditovaný studijní program, tak není podstatné, zda jde o prezenční (denní), distanční (dálkovou), nebo kombinovanou formu studia na vysoké škole.
Na základě výše uvedeného tedy lze shrnout, že zaměstnankyně má za splnění obecných podmínek na slevu na dani na studenta nárok.

-du-

Zpracováno ke dni 16. 9. 2011.

Zjednodušeně vyjádřeno – pokud zaměstnavatel měl pro akademický rok 2010/2011 předloženo potvrzení vysoké školy o studiu dcery v bakalářském nebo magisterském studijním programu, potvrzení školy o právu užívat od 15. června 2011 akademický titul vyjadřuje, že od tohoto data není dcera studentkou dané vysoké školy.

Pro úplnost podrobněji:

Podle § 38l odst. 3 písm. d) zákona o daních z příjmů nárok na daňové zvýhodnění při stanovení záloh nebo daně prokazuje poplatník plátci daně – zaměstnavateli potvrzením školy, že zletilé dítě žijící s poplatníkem v domácnosti se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem. Povinným dokladem při studiu zletilého dítěte je tedy potvrzení školy o studiu vydané vysokou školou pro daný akademický rok (pokud vysoká škola výslovně neomezí platnost potvrzení uvedením data). Mezi povinnými doklady není doklad Potvrzení o ukončení studia. Je na zaměstnanci povinnost oznamování rozhodných změn, zpravidla písemně v předtisku Prohlášení poplatníka, jakmile v průběhu roku nastanou.
Správce daně při kontrole stěží může na plátci daně – zaměstnavateli požadovat nebo mu vytýkat, že nemá doklad, který zaměstnanci zákon o daních z příjmů neukládá, předložit zaměstnavateli. To je v dotazovaném případě doklad o datu ukončení studia pro zjištění doby soustavné přípravy na budoucí povolání pro daňové účely, který v § 38l citovaného zákona uveden není.

Správce daně by však v případě pochybností mohl vyzvat přímo poplatníka – zaměstnance, aby správci daně předložil doklad, ze kterého by údaje o přesném datu ukončení studia byly patrny. A může vzniknout problém. Takže v praxi mzdová účtárna zaměstnance většinou požádá o nějaký doklad vydaný školou, ze kterého by bylo patrno datum ukončení studia.  Vyhovoval by i doklad pro účely dávek státní sociální podpory, ale zdaleka ne každý zletilý student má na tyto dávky nárok.

Pokud se v dotazu jedná o běžné bakalářské nebo magisterské studium (např. bakalář, magistr, doktor medicíny, inženýr) a zaměstnanec na akademický rok 2010/2011 předložil potvrzení vysoké školy o studiu dítěte, přesněji potvrzení o soustavné přípravě na budoucí povolání, pak prakticky vysoká škola ve zmíněném potvrzení uvádí, že 15. června 2011 byla vykonána státní závěrečná zkouška předepsaná na závěr studia nebo její poslední část, neboť od tohoto data lze podle vysokoškolského zákona užívat dosažený akademický titul a absolvent přestal být studentem vysoké školy. V praxi vysoké školy ihned po absolvování studia vydávají obdobná potvrzení s uvedením, od kdy je absolvent oprávněn užívat výslovně uvedený akademický titul. Vysokoškolský diplom totiž vydává vysoká škola zpravidla až později při akademickém obřadu, ale právo užívat akademický titul však vzniká dříve.

Něco jiného jsou akademické tituly udělované v některých oborech (např. práva, přírodní vědy) na základě státní rigorózní zkoušky pro absolventy magisterských studií, které většinou bezprostředně nenavazují na ukončení studia na vysoké škole. V takovém případě by ale zaměstnanec neměl pro akademický rok 2010/2011 předloženo potvrzení dané vysoké školy o studiu a pouhé potvrzení o dosažení určitého akademického titulu v daném roce není samo o sobě dokladem o soustavné přípravě na budoucí povolání ani pro případné roční zúčtování.

-pe-

Zpracováno ke dni 9. 11. 2011.

Podmínky pro osvobození příjmu zaměstnance plynoucího od zaměstnavatele ve formě hodnoty stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti nebo také v rámci závodního stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů než zaměstnavatelem (což je patrně daný případ) jsou obsaženy v ustanovení § 6 odst. 9 písm. b) ZDP.
V daném případě, jak lze ze znění dotazu odvodit, zaměstnanec podmínky pro osvobození tohoto nepeněžního příjmu nesplnil, a nemá tudíž nárok na osvobození příspěvku zaměstnavatele od daně z příjmů na takový oběd.
Z hlediska zaměstnavatele je výdaj (náklad) ve formě příspěvku na stravování zaměstnanců zajišťované prostřednictvím jiných subjektů výdajem (nákladem) daňovým jen v takovém případě, že přítomnost zaměstnance v práci během směny v daném dni trvá alespoň 3 hodiny, jak to stanoví § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP. To rovněž nebylo splněno. Podle mého názoru na tom nemůže z hlediska daní z příjmů změnit nic ani to, že zaměstnavatel toleruje jeden oběd se sníženou cenou měsíčně. Vycházím totiž z předpokladu, že v dotazu zmíněné a bohužel nijak neupřesněné tolerování se týká v daném případě jen toho, že zaměstnanec nemusí jeden nespotřebovaný oběd měsíčně „doplácet“.

-hl-

Zpracováno ke dni 24. 1. 2012.

Za měsíc, v jehož průběhu zaměstnanec nastoupil do zaměstnání, může zaměstnanec uplatnit slevu na dani na poplatníka (tzv. základní „na sebe“), pokud ji v témže měsíci neuplatnil u případného předchozího zaměstnavatele a rovněž tak může uplatnit daňové zvýhodnění na vyživované dítě, neuplatnil-li je u svého případného předchozího zaměstnavatele v měsíci a neuplatnila je počínaje měsícem nástupu ani jiná osoba, v dotazovaném případě manželka zaměstnance. Z povinných průkazů podle § 38l zákona o daních z příjmů se jedná o potvrzení zaměstnavatele manželky, od kdy manželka neuplatňuje daňové zvýhodnění na jmenovitě uvedené děti. Pokud manželka nemá zaměstnavatele a je např. OSVČ, tak zákon žádný povinný průkaz o neuplatňování daňového zvýhodnění na děti neuvádí. Pokud je v takovém případě zaměstnanec ochoten přinést prohlášení manželky, že nemá zaměstnavatele a že neuplatní po skončení roku daňové zvýhodnění na děti, nebude to na závadu (má to smysl hlavně z důvodu, aby manželka po skončení roku případně podala správně vyplněné daňové přiznání a nevznikl jí daňový nedoplatek). Rovněž není na závadu, jestliže zaměstnanec nad rámec povinných dokladů předloží doklad o evidenci na ÚP po část měsíce před nástupem do zaměstnání (např. jak uvádíte do 9. září), i když nejde a ani nemůže jít o povinný doklad pro zdanění mzdy zaměstnance. Povinnost evidence na ÚP u osoby bez zaměstnání neexistuje a v průběhu měsíce může do zaměstnání nastoupit i osoba, která předtím zaměstnána nebyla a nebyla ani v evidenci ÚP.
Při nástupu do zaměstnání je lhůta pro podpis Prohlášení poplatníka a pro uplatnění měsíčních slev a měsíčního daňového zvýhodnění na děti do 30 dnů ode dne nástupu do zaměstnání (§ 38k odst. 1 zákona o daních z příjmů).

-pe-

Zpracováno ke dni 23. 10. 2011.

Jde-li u zaměstnankyně o dítě ve věku do 26 let, které je studentem vysoké školy v magisterském studijním programu, nikdo jiný toto dítě neuplatňuje a dítě žije se zaměstnankyní v domácnosti, tj. při splnění podmínek v § 35c a § 35d zákona o daních z příjmů, lze zaměstnankyni poskytovat nadále daňové zvýhodnění na toto dítě. Tedy bez ohledu na zahájenou výdělečnou činnost a výši příjmů studenta vysoké školy (totéž v případě bakalářského nebo doktorského studia na vysoké škole).
Dítě zaměstnankyně, tedy její syn ve věku do 26 let, při zdanění svých příjmů může uplatnit nejen slevu na poplatníka (v roce 2012 jde o částku 2070 Kč měsíčně) ale i slevu na vlastní studium (335 Kč měsíčně) na základě potvrzení vysoké školy.

-pe-

Zpracováno ke dni 19. 1. 2011.

Poukázky na odběr zboží jsou sice nepeněžním plněním, avšak osvobození od daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti přichází v úvahu pouze za podmínek uvedených v § 6 odst. 9 písm. g) zákona o daních z příjmů, tj. jako hodnota nepeněžních darů poskytovaných z fondu kulturních a sociálních potřeb podle příslušné vyhlášky o FKSP a to až do úhrnné výše 2000 Kč ročně u každého zaměstnance. U zaměstnavatelů, na které se tato vyhláška nevztahuje, se osvobození týká nepeněžních darů poskytovaných za obdobných podmínek ze sociálních fondů nebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a rovněž až do úhrnné výše 2000 Kč ročně u každého zaměstnance.
Podmínky jsou stanoveny ve vyhlášce č. 114/2002 Sb., o FKSP, ve znění pozdějších předpisů, a to v ustanovení § 14. Jedná se zde o tyto příležitosti:
a)    za mimořádnou aktivitu ve prospěch zaměstnavatele při poskytnutí osobní pomoci při požáru, živelní události a při jiných mimořádných případech a za aktivitu humanitárního a sociálního charakteru a péči o zaměstnance a jejich rodinné příslušníky,
b)    při pracovních výročích 20 a každých dalších 5 let trvání pracovního nebo služebního poměru u zaměstnavatele; do pracovního výročí lze započítat i dobu trvání pracovního poměru u jiných zaměstnavatelů. Do pracovních výročí nelze zahrnout dobu výkonu práce konané na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr,
c)    při životních výročích 50 let a každých dalších 5 let věku,
d)    při prvním odchodu do starobního nebo plného invalidního důchodu (tj. invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně).
Poukázky na odběr zboží, které by v dotazovaném případě nebyly poskytnuty jako nepeněžní dar při těchto příležitostech v rámci ročního úhrnu do 2 000 Kč u téhož zaměstnance, jsou zdanitelné spolu s ostatním příjmem zaměstnance.

-pe-

Zpracováno ke dni 9. 2. 2011.

Termíny pro provedení ročního zúčtování jsou stanoveny v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) tak, aby bylo zajištěno, že roční zúčtování bude zaměstnanci provedeno nejpozději do 31. března a zjištěný přeplatek na dani, případně doplatek na daňovém bonusu bude zaměstnanci vyplacen nejpozději spolu se mzdou za měsíc březen, tj. ve stanoveném termínu v měsíci dubnu.
Podle § 38ch odst. 4 ZDP plátce musí provést výpočet daně a roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění nejpozději do 31. března. Podle § 38ch odst. 5 ZDP vrátí plátce daně (zaměstnavatel, který provedl výpočet ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění) přeplatek z ročního zúčtování zaměstnanci nejpozději při zúčtování mzdy za březen.
Podle § 35d odst. 8 ZDP přeplatek na dani po slevě, doplatek na daňovém bonusu nebo přeplatek na dani a doplatek na daňovém bonusu (dále jen „doplatek ze zúčtování“), který vznikl provedením ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, vyplatí plátce daně poplatníkovi nejpozději při zúčtování mzdy za březen, je-li úhrnná částka doplatku vyšší než 50 Kč. Případný nedoplatek ze zúčtování plátce daně poplatníkovi nesráží.
Formulář Výpočet daně a daňového zvýhodnění u daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků (formulář č. MFin 54601 – vzor č. 16, pro r. 2011) je především pomocný tiskopis. V ZDP není závazně stanoveno používání tohoto tiskopisu. Datum uváděné v dolní části „Zúčtování záloh a daňového zvýhodnění provedl dne:“, je informativní údaj, který nemá na platnost provedeného ročního zúčtování žádný vliv. Pokud datum na formuláři nemůžete nijak ovlivnit a je na formuláři uvedeno dubnové, jelikož se datum týká data vyúčtování mzdy, ve kterém je přeplatek z ročního zúčtování vrácen (zúčtování mzdy za březen), neřešila bych tento problém, neboť přeplatek z ročního zúčtování byl vrácen zaměstnancům podle § 38ch odst. 5 ZDP včas.

-sk-

Zpracováno ke dni 29. 2. 2012.

Dotaz chápu tak, že došlo k bezúplatnému postoupení (cesi) leasingové smlouvy na s.r.o. Automobil jste postoupit nemohl jednoduše proto, že nebyl váš. Z toho důvodu jste jej vlastně ani nemohl v souvislosti s ukončením podnikatelské činnosti zahrnout do obchodního majetku. Na váš případ se tedy nevztahuje ustanovení § 24 odst. 4 a odst. 6 ZDP, a to proto, že nájem nebyl ukončen (odst. 4) a ani předčasně ukončen (odst. 6). Podle § 23 odst. 8 písm. b) bod 2  ZDP jste ale v roce ukončení činnosti mohl do základu daně zahrnout placené nájemné u finančního pronájmu s následnou koupí najatého auta jen v poměrné výši připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období (tedy u vás za rok 2010) do ukončení podnikatelské činnosti, tj. v tomto případě pouze splátky za leden až duben, případně i krácené, pokud bylo auto zároveň používáno pro osobní účely. Ostatní splátky jak za zbývající měsíce roku 2010, tak i splátky v roce 2011 uskutečněné do doby postoupení leasingové smlouvy na s.r.o. již nelze daňově uplatnit, neboť auto v té době již nebylo využíváno pro dosahování zdanitelných příjmů. Daňové přiznání z tohoto titulu proto ani podávat nebudete.
Předpokládám, že cese leasingové smlouvy proběhla na základě vaší žádosti, která bývá zpravidla zpoplatněna, se souhlasem leasingové společnosti, takže s.r.o. bude standardně pokračovat v daňově uznatelných splátkách a po ukončení pronájmu (leasingu) a převedení auta do jeho majetku začne auto daňově odepisovat do nákladů, a to za předpokladu, že kupní cena bude vyšší než 40 000 Kč. V opačném případě zahrne kupní cenu jednorázově do nákladů v roce ukončení leasingu.

-hl-

Zpracováno ke dni 14. 3. 2012.

Stipendium přiznané a vyplácené podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (vysokoškolský zákon), je od daně z příjmů fyzických osob podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) ZDP od daně osvobozeno. To platí i pro studenty v rámci jejich doktorských studijních programů, protože jde o stipendium vyplácené vysokou školou podle ustanovení § 91 odst. 3 písm. c) vysokoškolského zákona.
Dotaz není zcela konkrétní. Nicméně v odpovědi na něj vycházím z předpokladu, že student v rámci svého doktorského studia pracuje na nějakém vědeckovýzkumném či vývojovém pracovišti a v rámci této činnosti na základě jím zpracovaného projektu (byť i odborně související s jeho studiem, získá toto pracoviště prostředky na financování tohoto projetu (např. grant od Grantové agentury ČAV). Nejde tedy již o prostředky určené na vyplácení stipendia. Pokud může toto pracoviště tyto prostředky použít také na výplatu odměn (mezd) studentovi, má takový příjem  charakter příjmu ze závislé činnosti bez ohledu na to, zda má student sjednán s výše zmíněným pracovištěm pracovní poměr či nikoliv. Vyplývá to z ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) ZDP. To samozřejmě platí i pro případy výplaty části odměny  spoluřešitelům, včetně školitele studenta, který je zaměstnancem VŠ. Plátcem daně je výše zmíněné pracoviště.

-hl-

Zpracováno ke dni 29. 2. 2012.

Ad 1.
Pokud zletilé dítě do 26 let věku žije s matkou-zaměstnankyní v domácnosti a je studentem vysoké školy v bakalářském studijním programu, může zaměstnankyně uplatnit daňové zvýhodnění na toto dítě. Podmínkou je, jak správně uvádíte, že daňové zvýhodnění neuplatňuje nikdo jiný, tj. pokud manžel-otec dítěte je zaměstnán, je nutné potvrzení jeho zaměstnavatele o neuplatňování daňového zvýhodnění na toto dítě. Stejně by tomu bylo v případě, že by dítě bylo studentem vysoké školy v magisterském nebo doktorském studijním programu. U studenta vysoké školy nezáleží na tom, zda jde o prezenční, distanční, nebo kombinovanou formu studia. Jinak je tomu u studenta střední školy ve večerní, dálkové, distanční či kombinované forma studia, kde na zletilé dítě daňové zvýhodnění v zásadě nenáleží, neboť se nejedná o soustavnou přípravu na budoucí povolání podle zákona o státní sociální podpoře.

Ad 2.
V dotazu zmíněná dcera jako zaměstnankyně je samostatným poplatníkem daně z příjmů ze závislé činnosti, zřejmě nemá Prohlášení poplatníka podepsáno současně u jiného zaměstnavatele a nic pak nebrání podpisu Prohlášení u vás jako u zaměstnavatele při zmíněném zkráceném úvazku. V Prohlášení uplatní slevu na poplatníka (základní – 1 970 Kč měsíčně v roce 2011) a na potvrzení školy o studiu by mohla uplatnit i slevu na studenta (335 Kč měsíčně). Při uváděné výši platu (pod cca 10 000 Kč měsíčně) však uplatnění slevy „na studenta“ nebude mít vliv na zdanění, neboť již po slevě na poplatníka vyjde měsíční daňová záloha nulová.
Okolnost, že matka uplatňuje na zmíněnou dceru v domácnosti daňové zvýhodnění jako na zletilé studující dítě do 26 let věku, nemá žádný vliv na zdanění vlastního příjmu dcery (bez ohledu na jeho výši). Rovněž uplatnění zmíněných slev na dani dcerou při zdanění vlastního příjmu nijak neovlivňuje možnost uplatnění daňového zvýhodnění matkou na toto studující zletilé dítě. Na zdanění nemá žádný vliv okolnost, že obě mají stejného zaměstnavatele.

-pe-

Zpracováno ke dni 9. 10. 2011.

Nejdříve se podívejme, jak pojmy oprava, údržba a  technické zhodnocení definují platné právní předpisy. Pojem údržba a oprava definují účetní předpisy, konkrétně vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), a to v § 47 odst. 2 písm. a), podle kterého součástí ocenění dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku a technického zhodnocení nejsou opravy a údržba.
Opravou se odstraňují účinky částečného fyzického opotřebení nebo poškození za účelem uvedení do předchozího nebo provozuschopného stavu. Uvedením do provozuschopného stavu se rozumí provedení opravy i s použitím jiných než původních materiálů, dílů, součástí nebo technologií, pokud tím nedojde k technickému zhodnocení. 
Údržbou se rozumí soustavná činnost, kterou se zpomaluje fyzické opotřebení a předchází poruchám a odstraňují se drobnější závady. Přitom výdaje/náklady na opravy a udržování zaúčtované v souladu s účetními předpisy jsou ve smyslu § 23 odst. 2 a 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), relevantní pro zjištění základu daně z příjmů.
Technické zhodnocení definuje v § 33 ZDP jako výdaje na dokončené nástavby, přístavby a stavební úpravy s odkazem na stavební zákon, rekonstrukce a modernizace majetku, pokud převýšily u jednotlivého majetku v úhrnu ve zdaňovacím období částku 40 000 Kč. Přitom technickým zhodnocením jsou i uvedené výdaje nepřesahující stanovenou částku, které poplatník na základě svého rozhodnutí neuplatní jednorázově jako výdaj (náklad) podle § 24 odst. 2 písm. zb) ZDP. 
Rekonstrukcí se  pro účely ZDP rozumí zásahy do majetku, které mají za následek změnu účelu nebo technických parametrů.
Modernizací se pro účely ZDP rozumí rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku.
Konečně  v Pokynu GFŘ D-6 (čj. 32320/11-31) k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, je k § 33 uvedeno, že za změnu technických parametrů podle ZDP se nepovažuje jen samotná záměna použitého materiálu, a to i v případě výměny oken s dřeveným rámem za okna plastová, pokud zůstanou zachovány původní rozměry oken a počet vrstev skel, a že za technické zhodnocení se rovněž nepovažuje vybavení motorového vozidla zimními pneumatikami.  
Pro úplnost zbývá dodat, že účetní předpisy – vyhláška ve vymezení dlouhodobého hmotného majetku (§ 7) v odstavci 7 uvádí také technické zhodnocení s odkazem na § 33 ZDP.
A nyní k vlastnímu posouzení zásahů do střechy bytového domu. Z jejich popisu lze v obou případech, s ohledem na uvedené obecné definice zásahů do majetku, učinit závěr, že se bude jednat o opravu.  Plechová krytina představuje záměnu finálního materiálu střešní krytiny. Předpokladem stejného postupu u  výměny některých trámů je  použití trámů stejných rozměrů, resp. stejných technických parametrů. Pro úplnost zbývá pouze dodat, že pokud by např. technické parametry trámů (odlišné od stávajících) do budoucna předpokládaly zabudování střešních oken nebo budoucí úpravy podkroví pro vestavbu nebo nástavbu, bylo by nutné takovou výměnu posuzovat jako technické zhodnocení.

-vb-

Zpracováno ke dni 17. 9. 2012.

V daném případě je klíčové uspořádání vlastnických vztahů otce a syna. Není zcela zřejmé, co se myslí tím, že byl les „přepsán“ z otce na syna. Patrně se tedy jedná o dar otce synovi (nelze však vyloučit ani prodej lesa synovi). Pokud je tedy vlastníkem lesa výlučně syn, je to právě syn, který dosahuje příjmů z prodeje dřeva. Pokud jsou spoluvlastníky lesa otec i syn, pak oba dosahují příjmů z prodeje dřeva v poměru, v jakém je les v jejich spoluvlastnictví.
Z hlediska daňového je přípustné příjmy za prodej dřeva dělit mezi otce a syna buď podle § 11 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (příjmy spoluvlastníků) nebo podle § 12 zákona o daních z příjmů (výpočet příjmu účastníka sdružení, které není právnickou osobou, a to za předpokladu, že otec se synem smlouvu o sdružení uzavřou) anebo podle § 13 zákona o daních z příjmů (výpočet příjmů spolupracující osoby).
Nejdříve je tedy opravdu nutné vyjasnit vlastnické vztahy k lesu, neboť pokud les již otec nevlastní, pak patrně ani nemůže vlastním jménem prodávat dřevo z tohoto lesa, neboť by prodával něco, co je ve vlastnictví syna. Teprve po vyjasnění vlastnických vztahů bude možné dále uvažovat o tom, jak legálně optimalizovat daň z příjmů, přičemž se nabízejí shora uvedené způsoby rozdělení příjmů a výdajů pro účely výpočtu daně z příjmů fyzických osob.

-mp-

Zpracováno ke dni 27. 9. 2012.

Podle dotazu je zřejmé, že majitelem užitného vzoru zapsaným u Úřadu průmyslového vlastnictví je zaměstnavatel. Původcem je zaměstnanec, který jej vytvořil v souvislosti s výkonem závislé činnosti. Podle informací uvedených v dotazu lze dovodit závěr: „vyplatit odměnu a zdanit“ jako příjem od bývalého zaměstnavatele v souvislosti s dřívějším výkonem závislé činnosti (§ 6 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů).
Užitné vzory jsou upraveny zákonem č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů, kde ustanovení § 21 odst. 2 citovaného zákona odkazuje, pokud jde o práva a další náležitosti, na ustanovení zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů, tedy i na jeho § 9 týkající se podnikových vynálezů. Toto ustanovení se tak analogicky používá i u „podnikových užitných vzorů“.
Něco jiného by bylo, jestliže by zmíněný zaměstnanec užitný vzor nevytvořil v souvislosti s výkonem závislé činnosti (resp. zaměstnavatel by neuplatnil nebo nemohl uplatnit právo na užitný vzor) a zaměstnanec se stal jeho majitelem a současně i původcem podle rejstříku Úřadu průmyslového vlastnictví. Pak by se ovšem nejednalo o odměňování s použitím ustanovení § 9 odst. 4 zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích, tzn. nejednalo by se o původcovskou odměnu, ale o úhradu na základě licenční smlouvy spadající jako příjem pod ustanovení § 7 odst. 2 písm. a) zákona o daních z příjmů (příjmy z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového vlastnictví).

-pe-

Zpracováno ke dni 3. 9. 2012.

Z dotazu je zřejmé, že došlo k uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem bylo pořízení zouvačky kol. Uzavřením kupní smlouvy a předáním předmětu koupě došlo k přechodu vlastnictví věci – zouvačky kol od prodávajícího na kupujícího, pokud nebyla písemně v kupní smlouvě ujednána výhrada vlastnictví až po zaplacení ceny (§ 601 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník). To však z dotazu nevyplývá, a proto lze učinit závěr, že vlastnictví přešlo předáním předmětu koupě. Kupující (tazatel) ji  eviduje pro daňové účely podle § 26 odst. 2 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), jako hmotný majetek, neboť pořizovací cena je vyšší než 40 000  Kč. Podle § 28 odst. 1 ZDP hmotný majetek odpisuje poplatník, který má k tomuto majetku vlastnické právo. Způsob úhrady pořizovací ceny (zčásti zálohovou platbou a zbývající část na úvěr) představuje tzv. smíšené financování – zčásti z vlastních a zčásti z cizích zdrojů – a v řešeném případu nemá žádný vliv na přechod vlastnictví, a proto v daném případě způsob úhrady nemá  žádný vliv na uplatnění daňových odpisů, tj. na postup podle § 26 odst. 5 ZDP.  Zbývá pouze doplnit, že zouvačka kol spadá podle Standardní klasifikace produkce pod ostatní účelové stroje s kódem 29.56 a je zařazena ve 2. odpisové skupině s dobou odpisování 5 let v položce (2-40)  Přílohy č. 1 k zákonu č. 586/1992 Sb. Pro úplnost je vhodné zmínit, že tzv. vyvažovačka kol, kterou tazatel pravděpodobně také využívá, spadá pod měřící, kontrolní, zkušební, navigační a jiné přístroje a zařízení  s kódem 33.2 a je zařazena v 1. odpisové skupině s dobou odpisování 3 roky v položce (1-27).

-vb-

Zpracováno ke dni 18. 10. 2012.

Z pohledu výpočtu měsíčních daňových záloh z příjmů ze závislé činnosti nebo funkčních požitků (tj. příjmů podle § 6 zákona o daních z příjmů) není důležité, zda poplatník má či nemá souběžně příjmy jako OSVČ (popř. příjmy z pronájmu nebo ostatní příjmy). Činnost OSVČ není zaměstnáním podle § 6 zákona. Pokud v srpnu 2012 neměl zmiňovaný zaměstnanec příjmy ze závislé činnosti nebo funkční požitky od jiného subjektu (popř. měl takové příjmy, ale neuplatnil u takového subjektu na Prohlášení poplatníka měsíční slevy či daňové zvýhodnění), nic nebrání tomu, aby zaměstnanec vyplnil a podepsal Prohlášení poplatníka pro vaši firmu jako pro plátce daně, a učiní-li tak do 30 dnů od nástupu do zaměstnání, použije se tohoto Prohlášení již pro výpočet měsíční zálohy ze mzdy zúčtované za srpen 2012.

V dotazu se o nějakém předchozím zaměstnavateli (ve smyslu § 6 zákona) v srpnu 2012 nezmiňujete, Prohlášení poplatníka zřejmě máte a jde tedy jen o to, aby zaměstnanec předložil povinné průkazy (také do 30 dnů po vstupu do zaměstnání), např. potvrzení zaměstnavatele manželky, že neuplatňuje daňové zvýhodnění na dítě, popř. od kterého měsíce (samozřejmě pokud manželka vůbec nějakého zaměstnavatele ve smyslu § 6 zákona má), rodný list dítěte, potvrzení o studiu zletilého dítěte a další standardní doklady podle rozhodných okolností.

-pe-

Zpracováno ke dni 28. 8. 2012.

S politováním k výše uvedenému musím sdělit, že tazatelem navržené řešení není možné. Ustanovení § 141 odst. 7 daňového řádu sice umožňuje daňovému subjektu podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování ještě před vyměřením daně, popřípadě před jejím doměřením s tím následkem, že řízení pro doměření či vyměření daně se tím zastaví a údaje uvedené v takto podaném dodatečném daňovém přiznání nebo dodatečném vyúčtování se využijí při vyměření nebo doměření této daně. Vzhledem k ustanovení § 141 odst. 6 daňového řádu však dodatečné přiznání nebo dodatečné vyúčtování není přípustné mimo jiné k dani, která je předmětem probíhající daňové kontroly.
Vzhledem k tomu, že ve výše uvedeném dotazu je uvedeno, že daňový subjekt „nebyl schopen při daňové kontrole prokázat u některých nákladů, že se jedná o náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů podle ustanovení § 24 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů“, je z toho patrno, že daňová kontrola v daném případě nejen že byla řádně zahájena v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 daňového řádu,    ale dokonce již jsou známy její výsledky, resp. alespoň její dílčí výsledek. Za této situace již dodatečné daňové přiznání není možné podat tak, jak bylo výše vysvětleno.
Pro úplnost je pak vhodné snad jen dodat, že ustanovení § 141 odst. 6 daňového řádu je obdobné ustanovení § 41 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném do 31. prosince 2010, tedy nejedná se o nějaký nový postup, který by byl výsledkem přijetí nové právní úpravy správy daní daňovým řádem účinným od 1. ledna 2011.

-jr-

Zpracováno ke dni 11. 12. 2012.

Podle ustanovení § 35ba odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném pro zdaňovací období roku 2012, se do vlastního příjmu druhého z manželů pro účely uplatnění slevy na dani z příjmů fyzických osob nezahrnují pouze následující příjmy:
-    dávky státní sociální podpory,
-    dávky osobám se zdravotním postižením,
-    dávky pomoci v hmotné nouzi,
-    příspěvek na péči,
-    sociální služby,
-    státní příspěvky na penzijní připojištění se státním příspěvkem,
-    státní příspěvky podle zákona o stavebním spoření a o státní podpoře stavebního spoření,
-    stipendium poskytované studujícím soustavně se připravujícím na budoucí povolání,
-    příjem plynoucí z důvodu péče o blízkou nebo jinou osobu, která má nárok na příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách, který je od daně osvobozen podle § 4.
Výčet je taxativní, tj. uzavřený, to znamená, že všechny ostatní příjmy zde neuvedené se do vlastního příjmu druhého z manželů započítávají. Z uvedeného výčtu tedy vyplývá, že plnění z kapitálového životního pojištění se do vlastního příjmu zahrnuje.
Pro posouzení druhého dotazu bohužel chybí některé podstatné informace ke správnému posouzení daňového režimu dříve uplatněných nezdanitelných částí základu daně z titulu zaplaceného pojistného na soukromé životní pojištění. Obecně se však dá odkázat na poslední větu § 15 odst. 6 uvedeného zákona o daních z příjmů. Pro úspěšné uplatnění zaplaceného pojistného na soukromé životní pojištění musí být splněny v zásadě dvě podmínky, a to
1)    výplata pojistného plnění (důchodu nebo jednorázového plnění) je ve smlouvě sjednána až po 60 měsících od uzavření smlouvy a současně
2)    nejdříve v kalendářním roce, v jehož průběhu dosáhne poplatník věku 60 let.
U pojistných smluv s pevně sjednanou částkou pro případ dožití přistupuje ještě třetí podmínka, a to podmínka sjednané pojistné částky alespoň na 40 000 Kč (pojistné smlouvy s pojistnou dobou od 5 do 15 let), resp. 70 000 Kč (pojistné smlouvy s pojistnou dobou nad 15 let).
Při nedodržení těchto podmínek z důvodu zániku pojištění nebo dodatečné změny doby trvání pojištění nárok na nezdanitelnou část základu daně zaniká a ostatním příjmem (§ 10 zákona o daních z příjmů) ve zdaňovacím období, ve kterém k této skutečnosti došlo, jsou dříve uplatněné nezdanitelné části základu daně. Výjimku z tohoto postupu tvoří situace, kdy nebude vyplaceno pojistné plnění nebo odbytné a zároveň rezerva nebo kapitálová hodnota pojištění bude převedena na novou smlouvu na soukromé životní pojištění splňující podmínky pro uplatnění nezdanitelné části základu daně.
Pokud tedy např. byla pojistná smlouva vypovězena před dosažením věku 60 let, přičemž nebyla rezerva nebo kapitálová hodnota převedena na novou pojistnou smlouvu soukromého životního pojištění, bude poplatník povinen dodanit dříve uplatněné odpočty jako ostatní příjem.
Protože se výslovně ze zákona uvádí, že se jedná o příjem podle § 10 zákona o daních z příjmů, bude poplatník povinen zdanění provést sám prostřednictvím daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob, a to za předpokladu toho, že úhrnná částka dříve uplatněných nezdanitelných částí základu daně přesáhne limity pro podávání daňového přiznání uvedené v § 38g zákona o daních z příjmů (limit 15 000 Kč, resp. 6 000 Kč).
Tímto způsobem bude nutné dodanit nezdanitelné části základu daně od počátku jejich uplatnění, protože zákon o daních z příjmů výši takových příjmů nelimituje.

-mp-

Zpracováno ke dni 16. 1. 2013.

Z pohledu výpočtu měsíčních daňových záloh z příjmů ze závislé činnosti nebo funkčních požitků (tj. příjmů podle § 6 zákona o daních z příjmů) není důležité, zda poplatník má či nemá souběžně příjmy jako OSVČ (popř. příjmy z pronájmu nebo ostatní příjmy). Činnost OSVČ není zaměstnáním podle § 6 zákona. Pokud v srpnu 2012 neměl zmiňovaný zaměstnanec příjmy ze závislé činnosti nebo funkční požitky od jiného subjektu (popř. měl takové příjmy, ale neuplatnil u takového subjektu na Prohlášení poplatníka měsíční slevy či daňové zvýhodnění), nic nebrání tomu, aby zaměstnanec vyplnil a podepsal Prohlášení poplatníka pro vaši firmu jako pro plátce daně, a učiní-li tak do 30 dnů od nástupu do zaměstnání, použije se tohoto Prohlášení již pro výpočet měsíční zálohy ze mzdy zúčtované za srpen 2012.
V dotazu se o nějakém předchozím zaměstnavateli (ve smyslu § 6 zákona) v srpnu 2012 nezmiňujete, Prohlášení poplatníka zřejmě máte a jde tedy jen o to, aby zaměstnanec předložil povinné průkazy (také do 30 dnů po vstupu do zaměstnání), např. potvrzení zaměstnavatele manželky, že neuplatňuje daňové zvýhodnění na dítě, popř. od kterého měsíce (samozřejmě pokud manželka vůbec nějakého zaměstnavatele ve smyslu § 6 zákona má), rodný list dítěte, potvrzení o studiu zletilého dítěte a další standardní doklady podle rozhodných okolností.

-pe-

Zpracováno ke dni 28. 8. 2012.

Slevu na manželku lze uplatnit podle ustanovení § 35ba odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Slevu na manželku žijící s poplatníkem ve společné domácnosti lze uplatnit, pokud nemá vlastní příjem přesahující za zdaňovací období 68 000 Kč; je-li manželka (manžel) držitelkou průkazu ZTP/P, zvyšuje se částka 24 840 Kč na dvojnásobek. Do vlastního příjmu manželky (manžela) se nezahrnují dávky státní sociální podpory, dávky osobám se zdravotním postižením, dávky pomoci v hmotné nouzi, příspěvek na péči, sociální služby, státní příspěvky na penzijní připojištění se státním příspěvkem, státní příspěvky podle zákona o stavebním spoření a o státní podpoře stavebního spoření a stipendium poskytované studujícím soustavně se připravujícím na budoucí povolání a příjem plynoucí z důvodu péče o blízkou nebo jinou osobu, která má nárok na příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách, který je od daně osvobozen podle § 4 ZDP. U manželů, kteří mají majetek ve společném jmění manželů, se do vlastního příjmu manželky (manžela) nezahrnuje příjem, který plyne druhému z manželů nebo se pro účely daně z příjmů považuje za příjem druhého z manželů.
Dary nejsou vyjmenovány v příjmech, které se do příjmů manželky nezahrnují. Z toho vyplývá, že dary se zahrnují do příjmů manželky.
V případě vašeho zaměstnance byl ale dar poskytnut nezletilému dítěti, které je závislé na péči jiné osoby (zákonného zástupce), na nákup invalidního vozíku. Dar byl poskytnut nezletilému dítěti, manželka vystavila „Potvrzení zákonného zástupce příjemce daru“ jako zákonný zástupce nezletilého dítěte, a tento dar se do vlastního příjmu manželky nezahrnuje.

-sk-

Zpracováno ke dni 5. 3. 2012.

Podle ustanovení § 35ba odst. 1 písm. b) zákona č. 586/ 1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP) lze snížit vypočtenou daň podle § 16 ZDP o částku 24 840 Kč na manželku žijící s poplatníkem v domácnosti, pokud nemá vlastní příjem přesahující za zdaňovací období 68 000 Kč. Do vlastního příjmu manželky (manžela) se nezahrnují dávky státní sociální podpory, dávky osobám se zdravotním postižením, dávky pomoci v hmotné nouzi, příspěvek na péči, sociální služby, státní příspěvky na penzijní připojištění se státním příspěvkem, státní příspěvky podle zákona o stavebním spoření a o státní podpoře stavebního spoření a stipendium poskytované studujícím soustavně se připravujícím na budoucí povolání a příjem plynoucí z důvodu péče o blízkou nebo jinou osobu, která má nárok na příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách, který je od daně osvobozen podle § 4 ZDP. U manželů, kteří mají majetek ve společném jmění manželů, se do vlastního příjmu manželky (manžela) nezahrnuje příjem, který plyne druhému z manželů nebo se pro účely daně z příjmů považuje za příjem druhého z manželů.
Co nepatří do příjmů manželky, řeší podrobněji Pokyn Generálního finančního ředitelství D-6 (je zveřejněn na internetových stánkách České daňové správy/ Daně a poplatky/ Daň z příjmů/ Legislativa/Rok 2012, Pokyn GFŘ D-6), a ten mimo jiné uvádí, že u vlastních příjmů manželky se nepřihlíží k dávkám státní sociální podpory (viz zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů). Do dávek státní sociální podpory patří dávky poskytované v závislosti na výši příjmů jako přídavek na dítě a ostatní dávky, jako rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče (příspěvek na úhradu potřeb nezaopatřeného dítěte, odměna pěstouna, příspěvek při převzetí dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla), porodné a pohřebné.
Z toho, co bylo výše uvedeno, vyplývá, že do příjmů manželky vašeho zaměstnance se zahrnuje pouze úhrn příjmů ze závislé činnosti od všech zaměstnavatelů, tj. jak uvádíte 28 000 Kč (bez zvýšení o částku povinného pojistného, které je povinen platit zaměstnavatel za zaměstnance), a tedy váš zaměstnanec si může uplatnit slevu na manželku ve společné domácnosti, protože její vlastní posuzovaný příjem za zdaňovací období nepřekročil 68 000 Kč. Rodičovský příspěvek poskytnutý podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, se do příjmů manželky nezahrnuje. Jako doklady prokazující nárok na slevu na manželku ve společné domácnosti by měl manžel předložit potvrzení zaměstnavatele manželky o příjmech, které ve zdaňovacím období obdržela a dále rozhodnutí o přiznání rodičovského příspěvku.

-sk-

Zpracováno ke dni 23. 3. 2012.

Z vašeho dotazu vyplývá, že se jedná o neziskovou organizaci, která se při zdaňování svých příjmů z hlavní činnosti řídí ustanovením § 18 odst. 4 písm. a) a § 18 odst. 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o daních z příjmů). Příjmy z prodeje svačinek jsou příjmem z hlavní činnosti a pro posouzení skutečnosti, zda tyto příjmy budou předmětem daně, je důležité porovnání příjmů a souvisejících výdajů. Přitom není podstatné, kterým klientům, zda členům nebo nečlenům klubu, jsou svačinky prodávány, ale zda jsou prodávány za shodné ceny nebo zda je cena svačinek pro nečleny vyšší. V případě že ano, pak je nutné na samostatných analytických účtech evidovat jak výnosy z prodeje svačinek (samostatně podle klientů se shodnou výší příspěvku), tak výdaje na nákup potravin (samostatně ve vztahu k účtovaným výnosům).
Z porovnání výnosů a nákladů podle jednotlivých skupin klientů (jednotlivých činností) pak vyplývá, zda se v některém případě jedná o příjmy, které jsou podle ustanovení § 18 odst. 4 písm. a) zákona o daních z příjmů předmětem daně.
Náklady na nákup potravin je tedy nutno účtovat v analytickém členění tak, aby bylo možné vysledovat výši nákladů, která se vztahuje k těm příjmům, které jsou předmětem daně. Pouze tyto náklady pak mohou být uplatněny jako daňově účinné při stanovení základu daně. Prakticky to znamená, že do základu daně budou vcházet pouze náklady a výnosy v souvislosti s prodejem svačinek klientům, u kterých výše příspěvku převyšuje související náklady.

-kö-

Zpracováno ke dni 11. 6. 2012.

Podle ustanovení § 35ba odst. 1 písm. f) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, lze poskytnout slevu 4 020 Kč u poplatníka po dobu, po kterou se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem, a to až do dovršení věku 26 let nebo po dobu prezenční formy studia v doktorském studijním programu, který poskytuje vysokoškolské vzdělání až do dovršení věku 28 let.
Jak z výše uvedeného vyplývá, vašemu zaměstnanci můžete poskytnout slevu na poplatníka soustavně se připravujícího na budoucí povolání po dobu prezenční formy studia v doktorském studijním programu do konce června, kdy dovrší 28 let. Slevu na studenta do dovršení 28 let můžete poskytnout, pokud vám zaměstnanec předloží potvrzení o studiu na vysoké škole, kde budou uvedeny podmínky pro uplatnění slevy na studenta do 28 let, tj. prezenční forma studia a doktorský studijní program. V ostatních případech nárok není.
Studium na vysokých školách upravuje zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, kde v § 44 je řešena forma studia a v § 47 doktorský studijní program.

-sk-

Zpracováno ke dni 20. 4. 2012.

Pokud by byla poskytnuta bezúročná půjčka obchodnímu zástupci, bude postupováno stejně jako v případě půjčky zaměstnavatele zaměstnanci. Na straně zaměstnavatele žádné úpravy na ř. 20 daňového přiznání nebudou prováděny a prospěch bude zdaněn na straně obchodního zástupce. V této souvislosti každého napadne otázka – proč je obchodním zástupcům poskytována bezúročná půjčka?  Není to jiná forma odměny? Je tento postup na straně věřitele obvyklý vůči všem obchodním partnerům? Je otázkou, jak by se věřitel vypořádal s těmito otázkami v rámci důkazního řízení.  Z  toho vyplývá, že není nic jednoduššího než v uvedeném případě poskytovat půjčky v úrovni ceny obvyklé, tj. s obvyklou výší úroků.

Ustanovení § 23 odst. 7 se v první řadě vztahuje na kapitálově a personálně spojené osoby, které mohou příslušnými operacemi např. mít snahu eliminovat dvojí ekonomické zdanění dividend a podílů na zisku, a tak přelévat zisk pomocí „neobvyklých  cen“.
Nelze však opomenout, že za spojené podle § 23 odst. 7 ZDP se považují i osoby, které založily vztah za účelem snížení základu daně  nebo zvýšení daňové ztráty. Akcent na spojené osoby je z toho důvodu, aby nedocházelo k přesunu zisku mezi personálně nebo kapitálově spojenými osobami, neboť mezi běžnými podnikatelskými subjekty by mělo být obchodováno, resp. uzavírány vztahy za standardních podmínek naplňujících základní znaky podnikání, což je mimo jiné dosahování zisku. Je proto otázkou, proč by nespojené osobě – kamarádovi nepodnikateli měla být půjčka poskytnuta za jiných než běžných podmínek.

-vb-

Zpracováno ke dni 25. 6. 2012.

Z hlediska podmínek pro účast na nemocenském pojištění lze zaměstnání rozdělit na:
•    dohodu o provedení práce (DPP),
•    ostatní.

Pro všechna zaměstnání, vyjma DPP, platí stejné podmínky pro účast na nemocenském pojištění, např. pro zaměstnání v pracovním poměru, na dohodu o pracovní činnosti, jednatele s. r. o. a tedy i pro členy kolektivních orgánů právnické osoby. U ostatních zaměstnání se platí pojistné na sociální zabezpečení z každého započitatelného příjmu (bez ohledu na výši zúčtovaného příjmu), pokud byl se zaměstnancem sjednán měsíční příjem ve výši alespoň 2 500 Kč. V ostatních případech se platí pojistné z příjmu alespoň 2 500 Kč.
Příjmy ze závislé činnosti jsou definovány v § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), kde je uvedeno, co se považuje za příjmy ze závislé činnosti. Příjmy členů správní a dozorčí rady jsou zahrnuty do § 6 odst. 1 písm. c) ZDP. Pro tyto příjmy platí § 6 odst. 13 ZDP., tzn. že základem daně jsou příjmy ze závislé činnosti nebo funkční požitky zvýšené o povinné pojistné (sociální a zdravotní pojištění, které platí zaměstnavatel), pokud zaměstnavatel toto povinné pojistné má povinnost platit. Zároveň pro zdanění těchto příjmů neplatí § 6 odst. 4 ZDP, tzn. u odměn členů dozorčí rady se nevybírá srážková daň (ani v případě nepodepsaného prohlášení a příjmu do 5 000 Kč), ale sráží se zálohy na daň.
Z pohledu zdravotního pojištění se jedná o příjmy zaměstnance, které podléhají zdravotnímu pojištění vždy. To znamená, že i z velmi nízkých příjmů je povinnost zdravotní pojištění vybrat a odvést příslušné ZP.
U uvedených příkladů je správný tento postup u člena dozorčí rady, činí-li jeho odměna v měsíci:
2 000 Kč – ZP org. 180 Kč, zaměstnanec 90 Kč,
SP – 0 Kč, nebyl-li sjednán měsíční příjem aspoň 2 500 Kč, kdy by se odměna krátila z nějakého důvodu na 2 000 Kč,
záloha na daň 330 Kč, ze základu daně 2 180 Kč (zaoukr. 2 200)
5 000 Kč – ZP org. 450 Kč, zaměstnanec 225 Kč, ^*)
SP org. 1 250 Kč, SP zaměstnanec 325 Kč,
záloha na daň 1 005 Kč, ze základu daně 6 700 Kč
5 500 Kč – ZP org. 495 Kč, zaměstnanec 248 Kč,
SP org. 1 375 Kč, zaměstnanec 358 Kč,
záloha na daň 1 110 Kč. Ze základu daně 7 370 Kč (zaoukr. 7 400 Kč)

Pro upřesnění – při výpočtu zálohy se základ daně zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru (§ 38h odst. 2 ZDP).

^*) 5 000 × 13,5 % = 675/3 = 225, 675 - 225 = 450

-že- / -da- / -sk- / -vp-

Zpracováno ke dni 26. 4. 2012.

Podle ustanovení § 15 odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), lze odečíst od základu daně částku, která se rovná úrokům zaplaceným ve zdaňovacím období z úvěru ze stavebního spoření, úrokům z hypotečního úvěru poskytnutého bankou nebo pobočkou zahraniční banky anebo zahraniční bankou, sníženým o státní příspěvek poskytnutý podle zvláštních právních předpisů, jakož i úvěru poskytnutého stavební spořitelnou, bankou nebo pobočkou zahraniční banky v souvislosti s úvěrem ze stavebního spoření nebo s hypotečním úvěrem, a použitým poplatníkem na financování bytových potřeb, pokud se nejedná o bytovou výstavbu, údržbu ani o změnu stavby bytového domu nebo bytu ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu prováděnou v rámci podnikatelské a jiné samostatné výdělečné činnosti nebo pro účely pronájmu. Bytovými potřebami pro účely tohoto zákona se mimo jiné rozumí i koupě pozemku za předpokladu, že na pozemku bude zahájena výstavba bytové potřeby do 4 let od okamžiku uzavření úvěrové smlouvy nebo koupě pozemku v souvislosti s pořízením bytové potřeby. V ustanovení 38l odst. 1 písm. d) ZDP u způsobu prokazování nároku na odečet nezdanitelné části základu daně je uvedeno, že v případě úvěru poskytnutého na výše uvedený účel se prokazuje výpisem z listu vlastnictví a v případě úvěru poskytnutého na koupi pozemku po uplynutí 4 let od okamžiku uzavření úvěrové smlouvy stavebním povolením nebo ohlášením stavby, která musí být na koupeném pozemku postavena.
Z výše uvedeného vyplývá, že ZDP neřeší, jaký pozemek, na kterém bude zahájena výstavba, musí být uveden v listu vlastnictví (je tu jen podmínka vlastnictví pozemku zaměstnankyní). Proto si může zaměstnankyně od základu daně odečíst úroky zaplacené ve zdaňovacím období z úvěru ze stavebního spoření na koupi pozemku za předpokladu, že je uvedena ve smlouvě o úvěru jako účastník smlouvy, je vlastníkem pozemku a na pozemku bude zahájena výstavba bytové potřeby do 4 let od okamžiku uzavření úvěrové smlouvy. Pokud nebude splněna podmínka zahájení výstavby bytové potřeby do 4 let od okamžiku uzavření úvěrové smlouvy, nárok na uplatnění odpočtu nezdanitelné části základu daně zaniká a příjmem podle § 10 ZDP ve zdaňovacím období, ve kterém k této skutečnosti došlo, jsou částky, o které byl v příslušných letech z důvodu zaplacených úroků z úvěrů základ daně snížen. To znamená, že  je povinností zaměstnankyně v případě uplatnění odpočtu úroků z úvěru z výše uvedeného účelu sledovat podmínku „zahájení výstavby do 4 let“, při nedodržení podmínky ve 4. roce od okamžiku uzavření úvěrové smlouvy odpočty od základu daně neuplatňovat a zaměstnankyně má povinnost podat přiznání k dani z příjmů fyzických osob podle § 38g ZDP.

-sk-

Zpracováno ke dni 23. 3. 2012.

Při posouzení příjmů neziskové organizace a jejich zdanění je třeba vycházet z ustanovení § 18 a § 19 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP). U neziskových organizací, jak tomu zřejmě bude i ve vašem případě, jsou realizovány jak příjmy, které jsou předmětem daně, tak příjmy, které předmětem daně nejsou nebo jsou od daně osvobozeny. Konkrétní Vámi uváděné příjmy budou posuzovány podle ustanovení § 18 ZDP takto:
-    V případě, že příjmy uváděné v bodech 1) a 2), tj. příspěvky členů na různých akcích a na provoz klubu jsou příjmy související s činností organizace vyplývající z jejího poslání podle stanov (příp. statutu, zřizovací nebo zakladatelské listiny),  jedná se o příjmy z hlavní činnosti a skutečnost, zda se jedná o příjmy, které jsou předmětem daně, bude posuzována podle ustanovení § 18 odst. 4 písm. a) ZDP. Příjmy z jednotlivých druhů činností v rámci hlavní činnosti budou porovnány s výdaji vynaloženými v souvislosti s touto činností, a pokud příjmy jsou nižší než související výdaje, pak tyto nejsou předmětem daně.
-    Pokud by se jednalo o neziskovou organizaci typu zájmového sdružení právnických osob nebo o  občanské sdružení  a současně by šlo o příspěvky členů, které jsou dány stanovami, pak by členské příspěvky byly příjmem osvobozeným od daně podle § 19 odst. 1 písm. a) ZDP.
-    Příjmy z pronájmu, tj. příjmy vámi uváděné v bodech 4) a 5), jsou podle § 18 odst. 3 ZDP vždy předmětem daně
K veškerým Vámi uváděným příjmům tedy nelze dát konkrétní a jednoznačnou odpověď na otázku jejich vlivu na základ daně, neboť tyto je nutné posoudit jak ve vztahu ke stanovám organizace, tak souvisejícím výdajům v rámci jednotlivého druhu činnosti.

-ik-

Zpracováno ke dni 31. 7. 2012.

Odpověď z hlediska daně z příjmů:

Na vlastní dotaz je odpověď jednoduchá, neboť za okolností v dotazu uváděných je náhrada jízdních výdajů daňovým výdajem zaměstnavatele a u zaměstnance není jako cestovní náhrada předmětem daně. K tomuto závěru lze dospět podle následujících ustanovení:
Cestovními výdaji, za které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci cestovní náhrady, se podle § 152 zákoníku práce rozumí též výdaje, které vzniknou zaměstnanci při přijetí do zaměstnání v pracovním poměru.
Náhradu při přijetí do zaměstnání může zaměstnavatel ve státní sféře zaměstnanci poskytovat do doby, než zaměstnanec nebo člen jeho rodiny a jiná fyzická osoba, kteří s ním žijí v domácnosti, získají v obci místa výkonu práce přiměřený byt, nejdéle však 4 roky, a jde-li o pracovní poměr, který je sjednáván na dobu určitou, nejdéle do skončení tohoto pracovního poměru. Dále i u náhrad při přijetí do zaměstnání platí, že nezdanitelné jsou cestovní náhrady do výše umožněné zaměstnancům ve státní sféře.
Pokud tedy v dotazovaném případě při přijetí zaměstnance s ním sjednáte v pracovní smlouvě (nebo to bude vyplývat z vnitřního předpisu nebo z kolektivní smlouvy) náhradu při přijetí do zaměstnání formou úhrady cesty z bydliště do místa zaměstnání a zpět v částkách uvedených v § 1 a § 4 vyhlášky č. 429/2011 Sb. platné pro rok 2012, půjde o nezdanitelné cestovní náhrady v souladu s § 6 odst. 7 písm. a) zákona o daních z příjmů. Pro daňové osvobození je rozhodující, že jde o částky označené zákoníkem práce jako cestovní náhrady a poskytovány jsou maximálně v rozsahu umožněném pro zaměstnance státní sféry.
V nestátní sféře by mohly být poskytovány náhrady i vyšší, ovšem nadlimitní část náhrad by byla zdanitelným příjmem zaměstnance a zahrnovala by se do vyměřovacích základů pro pojistné.
Náhrady cestovních výdajů podle zákoníku práce jsou daňovým výdajem zaměstnavatele do výše stanovené zákoníkem práce (§ 24 odst. 2 písm. zh) zákona o daních z příjmů). Například u základní náhrady za použití motorového vozidla je stanovena nejnižší náhrada (v roce 2012 – 3,70 Kč za km), která je ale současně maximální náhradou pro státní sféru. Zaměstnavatel podnikatelské sféry by mohl dohodnout nebo ve vnitřním předpisu stanovit náhradu vyšší, která by sice byla daňovým nákladem firmy, ale u zaměstnance by nadlimitní část byla plně zdaněna a zpojistněna.

-pe-

Zpracováno ke dni 21. 7. 2012.

Odpověď z hlediska sociálního pojištění:

Podle § 5 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, se do vyměřovacího základu zaměstnance pro odvod pojistného nezapočítávají příjmy od daně osvobozené a příjmy, které nejsou předmětem daně. Vzhledem k tomu, že náhrada jízdních výdajů je u tohoto zaměstnance příjmem, který není předmětem daně, neplatí se z ní pojistné na sociální zabezpečení.

-že-

Zpracováno ke dni 26. 7. 2012.

Odpověď z hlediska zdravotního pojištění:

Do vyměřovacího základu zaměstnance pro placení pojistného na zdravotní pojištění se zahrnují plnění, která jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To znamená, že pokud jsou zaměstnanci zúčtovány náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti do výše stanovené nebo umožněné příslušným právním předpisem (zákoníkem práce), nepodléhají zdanění a tedy ani placení pojistného na zdravotní pojištění. Naopak, nadlimitní náhrady tomuto odvodu podléhají.

-da-

Zpracováno ke dni 24. 7. 2012.

Sdružení bez právní subjektivity vzniká smlouvou podle § 829 až 841 občanského zákoníku. Při uzavírání smlouvy je třeba se vedle citovaných paragrafů řídit i obecnými ustanoveními občanského zákoníku o smlouvách (§ 43 až § 51). Pro smlouvu o sdružení není stanovena její forma a smlouva (její dodatek) mohou být tedy uzavřeny i ústně, ale z praktických důvodů je vhodné, aby smlouva byla písemná a předešlo se tak vzniku různých rozporů. Změnou smlouvy (dodatkem ke smlouvě) nebo uzavřením nové smlouvy je možno do budoucna poměr rozdělení příjmů a výdajů upravit odlišně. Pokud by se však měl změnit podíl na majetku již nabytém do spoluvlastnictví, je třeba tuto skutečnost řešit převodem (ať již úplatným nebo bezúplatným) nabytého spoluvlastnického podílu (§ 140 občanského zákoníku). Způsob odpisování pak bude následně odpovídat zvolenému způsobu převodu majetku.

-am-

Zpracováno ke dni 16. 2. 2011.

V případě výkonu funkce v jarních měsících, a poté znovu v podzimních měsících, lze dost obtížně tvrdit, že prohlášení pro výkon funkce v jedné volební komisi bez dalšího lze použít automaticky pro výkon funkce v následné volební komisi byť v témže kalendářním roce u téhož plátce.

Podle § 38k odstavce 1 zákona o daních z příjmů (dále jen ZDP) je při nástupu do zaměstnání lhůta pro podpis a předložení prohlášení poplatníka dodržena, prokáže-li poplatník tyto skutečnosti do 30 dnů ode dne nástupu do zaměstnání. Podle § 38k odst. 4 ZDP plátce daně srazí zálohu podle § 38h odst. 3 (tj. s přihlédnutím k prohlášení) a přihlédne k měsíční slevě na dani podle § 35ba (tj. i ke slevě na poplatníka – základní), podepíše-li poplatník do 30 dnů po vstupu do zaměstnání a každoročně nejpozději do 15. února na příslušné zdaňovací období Prohlášení o rozhodných okolnostech předtištěných v prohlášení (zejména že současně nemá pro dané období podepsáno prohlášení u jiného plátce).

Problém je hlavně v tom, že když zaměstnanec u zaměstnavatele skončí pracovněprávní vztah a obdobně i výkon funkce, většinou se v praxi nepožaduje, aby při odchodu ze zaměstnání (analogicky z funkce) písemně zrušil Prohlášení poplatníka a má se za to, že Prohlášení již nelze použít (pokud např. neuvede v Prohlášení, že platí i nadále pro případné pozdější výplaty doplatků apod. u tohoto zaměstnavatele, zejména jestliže následného zaměstnavatele souběžně nemá).

Při novém nástupu do zaměstnání u téhož plátce (zaměstnavatele), resp. analogicky k výkonu funkce v témže kalendářním roce, není nutné vyplňovat nový tiskopis Prohlášení poplatníka, ale stačí na stávajícím tiskopisu pro daný rok poznamenat, že okolnosti v něm uvedené platí v témže roce i nadále nebo totéž vyjádřit písemným dodatkem k Prohlášení (doplňkem k prohlášení) volnou formou s datem a podpisem k založení do již podepsaného Prohlášení na rok 2010. To co uvádíte v závěru dotazu z hlediska vlastní praxe mzdové účetní je výkladově použitelné i nadále.

Podle dotazu jste zřejmě jiného „zaměstnavatele“ ve smyslu ZDP v roce 2010 neměla a vlastní problém spočívá v tom, že z odměn za výkon funkce v říjnu, pokud nepřesáhly 5 000 Kč v měsíci, byla plátcem zřejmě sražená konečná srážková daň sazbou 15%. I v případě, že by písemnost Vámi předloženou plátci v říjnu 2010 nebylo možné kvalifikovat jako nové podepsání, a tím potvrzení platnosti již pro rok 2010 podepsaného prohlášení, existuje možnost „spravit záležitost“ v ročním zúčtování způsobem podle § 38k odst. 7 ZDP. Podle tohoto ustanovení dodatečně přihlédne plátce k uvedeným skutečnostem při ročním zúčtování záloh, a to i v případě, byla-li daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků vybrána srážkou podle zvláštní sazby daně, podepíše-li poplatník prohlášení k dani do 15. února roku následujícího po uplynutí zdaňovacího období (tj. existující kolonka v Prohlášení o dodatečném podpisu Prohlášení).

Posouzení správcem daně v konkrétním případě podle konkrétních písemností lze dosáhnout „stížností“ postupem podle ustanovení § 237 daňového řádu, resp. dříve podle § 51 zákona o správě daní a poplatků. Má-li poplatník pochyby o správnosti sražené nebo vybrané daně, může nejpozději do 60 dnů ode dne, kdy se o výši sražené nebo vybrané daně dozvěděl, požádat plátce daně o vysvětlení.(Nevíme však, zda tato lhůta již neuplynula a pokud ano, bylo by podle okolností lépe v Prohlášení na rok 2010 vyplnit kolonku o prohlášení za daný měsíc-měsíce- „dodatečně“.) Nesouhlasí-li poplatník s postupem plátce daně, může podat stížnost na postup plátce daně správci daně, v jehož obvodu má plátce daně sídlo nebo bydliště, a to do 30 dnů ode dne, kdy poplatník obdržel sdělení plátce daně.

-pe-

Zpracováno ke dni 17. 1. 2011.

Předpokládám, že prodejcem je nejen občan ČR, ale také má v ČR bydliště a je podle § 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP) považován za tzv. daňového rezidenta ČR. V tom případě jsou příjmy z prodeje rekreačního objektu na Slovensku v České republice sice předmětem daně, ale jsou podle § 4 odst. 1 písm. b) ZDP od daně osvobozeny, protože mezi nabytím majetku a jeho prodejem uběhla lhůta delší než 5 let.

Podle čl. 13 Smlouvy o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a majetku (publikována pod č. 100/2003 Sb.m.s.) platí, že příjem, který pobírá rezident ČR ze zcizení (prodeje) majetku umístěného na Slovensku, může být na Slovensku zdaněn za předpokladu, že uvedený příjem tam podléhá zdanění, a to podle § 9 zákona č. 595/2003 Z.z., o dani z príjmov:

„Od dane je oslobodený príjem z predaja nehnuteľnosti, na ktorú sa nevzťahuje oslobodenie podľa písmena a) alebo c), a to po uplynutí piatich rokov odo dňa jej nadobudnutia alebo jej vyradenia z obchodného majetku, ak bola táto nehnuteľnosť zahrnutá do obchodného majetku, okrem príjmov, ktoré plynú daňovníkovi podľa zmluvy o budúcom predaji nehnuteľnosti uzavretej do piatich rokov od jej nadobudnutia alebo od jej vyradenia z obchodného majetku, aj keď kúpna zmluva bude uzatvorená až po piatich rokoch od jej nadobudnutia alebo vyradenia z obchodného majetku,“

Podmínka pro osvobození je tedy ve slovenském zákoně obdobná jako v tuzemském předpise, proto podle mého názoru příjem z prodeje nebude zdaněn ani na Slovensku.

-zr-

Zpracováno 21. 3. 2011.

Publikováno v časopise Účetní a daně č. 4/2011.

Zpracováno ke dni 23. 5. 2011.

Společenství vlastníků jednotek (SVJ) nevlastní ani  bytové jednotky ani společné prostory domu. Bytové jednotky jsou ve vlastnictví jednotlivých účastníků, společné prostory pak v jejich spoluvlastnictví. SVJ tak ani nemoha vzniknout škoda v důsledku vytopených garáží. Ta vznikla jednotlivým účastníkům, u kterých je pojistné plnění předmětem daně z příjmů, protože tento příjem není z předmětu daně vyloučen. Z dotazu ovšem usuzuji, že se jedná výhradně o fyzické osoby, které navíc pravděpodobně nemají poškozený majetek (nebo spoluvlastnický podíl na něm) zahrnut v obchodním majetku. To pak znamená, že je v jejich případě pojistné plnění od daně z příjmů podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, osvobozeno.
Převedení prostředků vyplacených pojišťovnou  do fondu oprav je tedy daňově irelevantní. Daňové přiznání by ovšem byl povinen podat ten účastník SVJ, který by měl garáž nebo podíl na ní zahrnut v obchodním majetku, a to i přesto, že SVJ převedlo získané prostředky z pojistného plnění do fondu oprav.

-hl-

Zpracováno ke dni 29. 6. 2011.

Podle mého názoru a s přihlédnutím k § 13 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a) a odst. 5 zákona o DPH se v případě dodání 10 ks knih (pro autora) nejedná o zdanitelné plnění, předání knih nepodléhá dani na výstupu, protože je toto nepeněžité plnění součástí honoráře za knihu, a dále se nejedná o použití obchodního majetku pro účely nesouvisející s ekonomickou činností (ale právě naopak, knihy jsou součástí honoráře, tedy v rámci ekonomické činnosti), ani o dodání zboží bez úplaty, i když byl uplatněn u tohoto obchodního majetku (knih) nárok na odpočet daně u vstupu pro výrobu knih.

Upozornění:
Pro úplnost dodávám, že pokud by knihy pro autora nebyly součástí honoráře, musela by se celá situace posoudit znovu, a to podle toho, zda by se jednalo o povinnost ze zákona nebo z jiného obecně závazného předpisu, předat autorovi určitý počet výtisků zdarma nebo za úplatu, nebo zda by se jednalo o součást smlouvy a opět, zda by se předání uskutečnilo zdarma či za úplatu.

-pi-

Zpracováno ke dni 15. 3. 2011.

Zveřejněno v časopise Účetní a daně č. 4/2011.

Podle ustanovení § 3 písm. f) bod 3 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDSIL), jsou od 1. 1. 2009 od daně silniční osvobozena vozidla pro dopravu osob nebo vozidla pro dopravu nákladů s největší povolenou hmotností méně než 12 tun, která používají jako palivo zkapalněný ropný plyn (propan-butan) označovaný jako LPG, nebo stlačený zemní plyn označovaný jako CNG.
Protože v tomto ustanovení není jako podmínka osvobození od daně uvedena např. výlučnost použití LPG, je od daně osvobozeno nejen vozidlo, které používá jako palivo výlučně LPG, ale i vozidlo, které kromě tohoto paliva používá rovněž palivo jiné (např. v uvedeném případě benzín Natural BA 95B). Od daně je tak uvedené vozidlo osvobozeno také v případě, kdy při startování, k zahřátí motoru, příp. i jinak výjimečně (např. při nedostatku LPG v nádrži) použije jako palivo benzín, tedy i v případě, že bude v kalendářním měsíci používat obě uvedené pohonné hmoty. Nepoužije-li však v kalendářním měsíci LPG ani jednou, nelze v tomto měsíci nárok na osvobození od daně uplatnit.
Nárok na uvedené osvobození od daně lze ve smyslu ustanovení § 9 odst. 2 ZDSIL uplatnit za celé kalendářní měsíce, ve kterých byly splněny podmínky pro uplatnění osvobození od daně. To tedy v předmětném případě z hlediska prokazatelnosti prakticky znamená, že vozidlo lze od daně osvobodit za ty kalendářní měsíce, ve kterých byl do přídavné nádrže vozidla prokazatelně pořízen LPG.
Pokud jde o přeplatek na dani silniční, je možné ho u správce daně uplatnit postupem stanoveným v daňovém řádu, tedy podáním dodatečného přiznaná na nižší daňovou povinnost s požadavkem vrácení příslušného přeplatku na dani. Je vhodné se u místně příslušného správce daně informovat, jaké doklady bude k prokázání příslušných skutečností požadovat. Zcela určitě to však budou technické průkazy příslušných vozidel, za které byla v řádném daňovém přiznání přiznána a zaplacena vyšší daň.
Současně je nutno upozornit, že vzhledem k tomu, že zaplacená daň silniční je daňově uznatelným nákladem, bude nutno za příslušná zdaňovací období podat také dodatečné daňové přiznání na vyšší daňovou povinnost k dani z příjmů.

-kj-

Zpracováno ke dni 19. 7. 2011.

Z hlediska platné právní úpravy upravené v § 2 odst. 1 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů, podléhají zdanění silniční dani v České republice silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla registrovaná a provozovaná v České republice, jsou-li používána k podnikání nebo k jiné samostatné výdělečné nebo jsou používána v přímé souvislosti s podnikáním anebo k činnostem, z nichž plynoucí příjmy jsou předmětem daně z příjmů u subjektů nezaložených za účelem podnikání podle zvláštního právního předpisu. Podmínka registrace vozidla v České republice platí také v případě vozidel s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny určených výlučně k přepravě nákladů.
Z vašeho dotazu však vyplývá, že se jedná o vozidlo registrované na Slovensku. Obecně lze říci, že za vozidla registrovaná v zahraničí se silniční daň v České republice neplatí, a není proto ani povinností za tato vozidla podávat daňové přiznání k dani silniční v České republice.
V této souvislosti však považuji za důležité upozornit na ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, který ukládá registrační povinnost vozidel v České republice. Podle tohoto ustanovení každý, kdo hodlá na území České republiky silniční motorové vozidlo nebo přípojné vozidlo provozovat, je povinen toto vozidlo přihlásit k registraci (zaregistrovat) na předepsaném tiskopisu u příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Tato registrační povinnost neplatí pouze pro osoby, jejichž pobyt na území České republiky netrvá déle než 185 dnů v příslušném kalendářním roce. V případě, že fyzická osoba, která nevykonává podnikatelskou činnost, v rozporu se zmíněným § 6 odst. 1 a odst. 2 nepřihlásí k registraci silniční motorové vozidlo nebo přípojné vozidlo, které hodlá provozovat na území České republiky, vystavuje se tak nebezpečí, že se tímto svým jednání dopustí přestupku ve smyslu § 83 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Za tento přestupek mohou příslušné úřady uložit pokutu až do výše 50 000 Kč. Obdobně platí také v případě právnických osob a fyzických osob, které vykonává podnikatelskou činnost, (§ 83a odst. 1 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů). Pokud tyto osoby nesplní svou povinnost jimi používané vozidlo v České republice zaregistrovat, vystavují se rovněž nebezpečí, že se tímto svým jednání dopustí přestupku. Výše možné pokuty je shodná.
Pokud by tedy došlo s ohledem na uvedenou registrační povinnost ke změně místa registrace vozidla ze Slovenka do České republiky a pokud by byly splněny všechny podmínky, které český zákon o dani silniční v této souvislosti ukládá,  v takovém případě by vozidlo zdanění daní silniční již podléhalo a bylo by povinností za toto vozidlo platit příslušné zálohy na daň a po uplynutí zdaňovacího období rovněž podat v zákonné lhůtě  daňové přiznání k dani silniční a případný rozdíl mezi zaplacenými zálohami a konečnou výší daňové povinnosti doplatit.

-zt-

Zpracováno ke dni 5. 12. 2012.

Protože jde podle zápisu v technickém průkazu o nákladní automobil, je nutno v případě, že zaměstnankyně používá vozidlo k pracovním cestám na základě žádosti zaměstnavatele
(viz § 157 odst. 3 zákoníku práce), postupovat také podle ustanovení § 157 odst. 4 zákoníku práce, podle kterého je u nákladních automobilů sazba základní náhrady dvojnásobkem sazby platné pro osobní automobily, tj. v roce 2011 ve výši 7,40 Kč/km.
Poplatníkem daně silniční za uvedený nákladní automobil není zaměstnavatel, ale provozovatel vozidla zapsaný v technickém průkazu, tj. zřejmě zaměstnankyně. Tento provozovatel se musí zaregistrovat u správce daně k dani silniční, platit za vozidlo zálohy na daň, podat daňové přiznání a případně doplatit daň silniční, a to vždy s použitím roční sazby daně, případně daně snížené podle § 6 odst. 6 nebo zvýšené podle § 6 odst. 8 zákona o dani silniční. Roční sazba daně se u nákladních automobilů zjišťuje ve smyslu § 5 písm. c) zákona o dani silniční podle počtu náprav a největší povolené hmotnosti zjištěné z technického průkazu vozidla.
Zaměstnavatel by byl podle § 4 odst. 2 písm. a) zákona o dani silniční poplatníkem daně silniční v případě, kdyby šlo o osobní automobil. Předmětný automobil je ale automobilem nákladním. Protože byl použit v souvislosti s podnikáním zaměstnavatele, je předmětem daně silniční, ale poplatníkem daně je podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o dani silniční uvedený provozovatel (vlastník) vozidla.

-ja-

Zpracováno ke dni 25. 5. 2011.

S tímto studentem (ani s žádným jiným cizincem) nelze uzavřít ani dohodu o pracovní činnosti, ani dohodu o provedení práce, ani pracovní smlouvu bez povolení k zaměstnání. K jakékoliv pracovní činnosti, bez ohledu na její rozsah, musí mít cizinec povolení k zaměstnání. To bude mít souběžně s povolením ke studiu. O povolení k zaměstnání požádejte na úřadu práce.

-le-

Zpracováno ke dni 16. 1. 2011.

Především je nezbytné si uvědomit, že jednostranně pracovní úvazek měnit nelze. Tedy jinými slovy, je to věcí dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Podle § 40 zákoníku práce je možné obsah pracovního poměru změnit jen tehdy, dohodnou-li se zaměstnanec a zaměstnavatel na jeho změně. Z hlediska § 39 odst. 2 písm. b) zákoníku práce je důležité, že změna je provedena z důvodu náhrady dočasně nepřítomného zaměstnance na dobu překážek v práci na straně tohoto zaměstnance. Je-li tento důvod dán, je možné změnit či uzavřít pracovní poměr na dobu určitou i na dobu delší, než stanoví § 39 odst. 2 zákoníku práce, tedy zjednodušeně řečeno – na dobu delší než 2 roky. Rozsah pracovní doby, tedy zda práce je konána na částečný úvazek, zde nehraje roli.

-jb-

Zpracováno ke dni 15. 4. 2011.

Pracovní poměr musí být formálně ukončen i v případě, kdy již zaměstnanec nemá zájem pokračovat dále v zaměstnání a nechce nastoupit po ukončení čerpání rodičovské dovolené do zaměstnání. Nejjednodušší je ukončení pracovního poměru dohodou podle § 49 zákoníku práce. Dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnankyně na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem. Dohodu o rozvázání pracovního poměru musí zaměstnavatel a zaměstnankyně uzavřít písemně, jinak je neplatná. Jedno vyhotovení dohody o rozvázání pracovního poměru poté vydá zaměstnavatel zaměstnankyni. Rovněž jí podle § 313 zákoníku práce vydá potvrzení o zaměstnání, tedy zápočtový list.
Jestliže zaměstnankyně nebude ochotna uzavřít dohodu o skončení pracovního poměru, nezbývá, než skončit pracovní poměr jednostranně – výpovědí, popřípadě okamžitým zrušením pracovního poměru. Jestliže zaměstnankyně nenastoupí po skončení rodičovské dovolené do práce a nesdělí zaměstnavateli žádný důvod své nepřítomnosti, je dán výpovědní důvod uvedený v § 52 písm. g) zákoníku práce – porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Výpověď musí být dána písemně a doručena druhému účastníku, jinak je neplatná. Výpovědní doba činí zpravidla 2 měsíce a začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce.
Porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, například tím, že nedochází po delší dobu bez omluvy do zaměstnání, lze zrušit pracovní poměr okamžitě. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být rovněž písemné a doručeno do vlastních rukou. Pracovní poměr končí dnem doručení písemnosti. Právo na odstupné v obou případech zaměstnankyni zásadně nevznikne.

-jb-

Zpracováno ke dni 29. 3. 2011.

Prodloužení takového pracovního poměru, jehož celková doba trvání dosáhla k 31. prosinci 2011 dvou let, není možné, neboť prodloužit by jej bylo možno jen za jeho trvání – tedy naposledy 31. prosince 2011 – kdy to však dosavadní právní úprava limitující takový pracovní poměr maximálně dobou 2 let vylučuje. Pracovní poměr v daném případě tedy 31. prosince  2011 skončí. Zaměstnavatel a zaměstnanec však mohou po nabytí účinnosti nové právní úpravy novelou zákoníku práce – tedy poprvé dne 1. ledna 2012 – sjednat opět (tedy bez nutné doby přerušení alespoň 6 měsíců) nový pracovní poměr na dobu určitou až na 3 roky a tento lze pak ještě sjednat opakovaně 2× opět na dobu až 2 × 3 roky (tedy teoreticky na dobu až 9 let). Podmínkou ovšem je, že k uzavření pracovního poměru dochází až za účinnosti nové právní úpravy – tedy nejdříve 1. ledna 2012.

-sch-

Zpracováno ke dni 25. 11. 2011.

Podle bodu 1 čl. II přechodných ustanovení novely zákoníku práce účinné od 1. ledna  2012 se novou právní úpravou pracovního poměru na dobu určitou (od 1. ledna 2012) řídí také pracovněprávní vztahy vzniklé přede dnem nabytí účinnosti této novely; právní úkony učiněné přede dnem nabytí účinnosti této novely se však řídí dosavadními právními předpisy, i když jejich účinky nastanou až po dni nabytí této účinnosti.
Z tohoto přechodného ustanovení tedy vyplývá, že pracovní poměry, které byly na dobu určitou sjednány před 1. lednem 2012 podle v té době platné a účinné právní úpravy, skončí uplynutím sjednané doby, a to i když trvají po 31. prosince  2011. Takovéto pracovní poměry, které přešly do roku 2012 lze prodloužit, popř. opakovaně sjednat ještě nejvýše dvakrát na dobu až 2 × 3 roky.
V konkrétním případě tedy pracovní poměr sjednaný smlouvou uzavřenou 1. listopadem 2011 na dobu určitou do 31. března 2012 lze prodloužit, popř. po jeho skončení uzavřít nový pracovní poměr, a to vše celkem nejvýše 2 × na dobu až  2 × 3 roky.
Obecně tedy platí, že na sjednaný pracovní poměr za účinnosti dosavadních právních předpisů, který pokračuje i v roce 2012, lze podle právní úpravy od 1. ledna 2012 navázat buď jeho prodloužením, nebo sjednáním nového pracovního poměru na dobu určitou, v obou případech nejvýše 2×, přičemž každá z maximálních dob opakovaného sjednání pracovního poměru na dobu určitou může činit až 3 roky.

-sch-

Zpracováno ke dni 25. 11. 2011.

Podle § 37 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění předčasný starobní důchod nenáleží do dosažení důchodového věku, pokud je vykonávána výdělečná činnost. Výdělečná činnost je v § 27 zákona o důchodovém pojištění vymezena jako činnost osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) až l), v) a x) tohoto zákona vykonávaná v rozsahu, který zakládá účast na důchodovém pojištění (v § 5 zákona o důchodovém pojištění je vymezen okruh důchodově pojištěných osob). Zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce v § 5 zákona uvedeni nejsou, a nejsou tudíž účastni důchodového pojištění. Výše odměny náležející zaměstnanci činnému na základě dohody o provedení práce tedy nemá vliv na výplatu předčasného starobního důchodu.

-ja-

Zpracováno ke dni 7. 1. 2012.

Pro uzavření dohody o provedení práce mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem stanoví zákoník práce jen několik málo pravidel v § 74, § 75 a § 77. Tato dohoda musí být uzavřena písemně a musí v ní být uvedena doba, na kterou se uzavírá. Výkon práce na dohodu nesmí přesáhnout 300 hodin v kalendářním roce. V dohodě je třeba sjednat druh prací, které mají být vykonávány, a také odměnu z dohody, která nesmí být nižší než minimální mzda, jakož i způsob poskytnutí této odměny.
Není věcí zaměstnavatele zjišťovat, zda zaměstnanec je či není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce, neboť oznamovací povinnost vůči tomuto úřadu má zásadně uchazeč. I u dohody o provedení práce je třeba před jejím uzavřením zajistit vstupní lékařskou prohlídku k osvědčení způsobilosti zaměstnance pro výkon konkrétní práce.
Která ustanovení o výkonu práce v pracovním poměru se na dohodu o provedení práce nevztahují, je uvedeno v § 77 zákoníku práce. Nevztahuje se na ni např. dovolená, odstupné, cestovní náhrady, příplatky, pokud tyto instituty nejsou v dohodě výslovně sjednány.
Pokud jde o vyžadované doklady k uzavření dohody o provedení práce, půjde o takové, z nichž zaměstnavatel zjistí skutečné potřebné pro výkon práce na dohodu o provedení práce (např. k identifikaci zaměstnance, jeho odbornosti, zdravotní způsobilosti apod.).

-sch-

Zpracováno ke dni 15. 2. 2012.

Konkrétní postup tazatele v žalované a pravomocně rozsouzené pracovněprávní záležitosti nemůže redakce posuzovat ani doporučovat, neboť to přísluší především právnímu zástupci zastupujícímu tazatele v soudním řízení. Nicméně obecně k náhradě mzdy nebo platu v případě neplatného rozvázání pracovního poměru podle právní úpravy obsažené v § 69 zákoníku práce, ve znění účinném do 31. prosince  2011 (podle něhož je v daném konkrétním případě třeba postupovat), lze uvést:
Podle § 69 odst. 1 zákoníku práce, dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. Jde tedy o náhradu sui generis (svého druhu), která není totožná s jinými náhradami mzdy nebo platu při překážkách v práci nebo za dovolenou.
Náhrada mzdy nebo platu při neplatném rozvázání pracovního poměru přísluší ze zákona a za podmínek v něm uvedených, a není tudíž třeba, aby zaměstnanec o ni žádal. Pokud by mu ji zaměstnavatel neposkytl dobrovolně, musel by se jí domáhat soudní cestou. Protože jde o peněžité plnění, platí i v tomto případě tříletá promlčecí lhůta. Z důvodu prodlení zaměstnavatele se zaplacením náhrady mzdy nebo platu zaměstnanec může požadovat též úrok z prodlení.
V daném konkrétním případě – jestliže zaměstnanec písemně oznámil zaměstnavateli bezprostředně poté, kdy obdržel výpověď z pracovního poměru a kdy soud později pravomocně rozhodl o tom, že předmětná výpověď je neplatná - přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku samozřejmě nikoliv ode dne, kdy zaměstnavateli oznámil, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, nýbrž až ode dne následujícího po dni, kdy na základě této neplatné výpovědi měl pracovní poměr skončit (tedy uplynutím výpovědní doby), a to až do doby, kdy mu zaměstnavatel opět umožní výkon práce nebo kdy dojde k řádnému skončení pracovního poměru. Tato náhrada samozřejmě nepřísluší za dobu, po kterou byl zaměstnanec pro výkon práce v pracovním poměru uznán dočasně práce neschopným. Tato pracovní neschopnost se ovšem musí vztahovat k výkonu sjednané práce v tom pracovněprávním vztahu, z něhož byla dána zaměstnanci neplatná výpověď.

Pokud jde o možnost uplatnění tzv. moderačního práva soudu, kdy na žádost zaměstnavatele za situace, kdy celková doba, za kterou by měla náhrada mzdy nebo platu příslušet, přesahuje dobu 6 měsíců, soud může povinnost zaměstnavatele k náhradě mzdy nebo platu za další dobu přiměřeně snížit (srov. § 69 odst. 2 zákoníku práce, ve znění účinném od 1. ledna 2012), nepřichází v daném případě v úvahu, a to s ohledem k přechodným ustanovením k zákonu č. 365/2011 Sb., kterým se s účinnosti od 1. ledna 2012 mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. V nich se pod bodem 7 stanoví, že „právo soudu podle § 69 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (pozn.: roz. zákona č. 365/2011 Sb.), je možné uplatnit až na případy neplatného rozvázání pracovního poměru na základě právního úkonu, který byl učiněn nejdříve v den účinnosti tohoto zákona.

-sch-

Zpracováno ke dni 28. 8. 2012.

Výsledek řízení o posouzení stupně invalidity ani skutečnost, že zaměstnankyni bude přiznán invalidní důchod, nejsou z hlediska pracovněprávního vztahu relevantní.
Zaměstnavatel může totiž dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru pro jeho dlouhodobou nezpůsobilost vykonávat sjednanou práci jen na základě lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb (dříve závodního lékaře), kterým se konstatuje, že zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost (způsobilost vykonávat dosavadní práci).
Pouze na základě takovéhoto lékařského posudku „závodního lékaře“ je zaměstnavatel povinen podle § 41 odst. 1 písm. a) zákoníku práce převést zaměstnance na jinou, pro něho vhodnou práci (a to i kdyby s tím zaměstnanec nesouhlasil), nebo může dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. e) téhož právního předpisu. V případě skončení pracovního poměru výpovědí podle uvedeného ustanovení nepřísluší zaměstnanci odstupné podle § 67 zákoníku práce.
Závěrem je třeba připomenout, že každý zaměstnavatel – bez ohledu na počet svých zaměstnanců – je povinen mít smluvního lékaře – poskytovatele pracovnělékařských služeb, protože pouze tento lékař je oprávněn vydat posudek o zdravotní způsobilosti či nezpůsobilosti zaměstnance k výkonu práce.

-sch-

Zpracováno ke dni 29. 6. 2012.

Zaměstnanec může vedle existujícího pracovněprávního vztahu sjednat s tímtéž zaměstnavatelem i další pracovněprávní vztah. Zákoník práce však v tomto případě stanoví v § 34b odst. 2 podmínku, že v tomto souběžném pracovněprávním vztahu nesmí zaměstnanec vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny.
V dotazovaném případě lze tedy se zaměstnancem v pracovním poměru, který je t. č. na rodičovské dovolené, sjednat souběžně další pracovněprávní vztah, např. dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti, jejichž předmětem ovšem nesmí být shodný druh práce, který byl sjednán se zaměstnancem v pracovní smlouvě (v pracovním poměru), a to i za situace, kdy z důvodu rodičovské dovolené v pracovním poměru práci dočasně nevykonává.
Bude-li tedy dohoda o provedení práce sjednána na výkon jiné práce než v pracovním poměru, nic jejímu uzavření nebrání. V této dohodě musí být sjednána též odměna z dohody. Z dohody o provedení práce se odvádí pojistné na sociální a zdravotní pojištění jen tehdy, jestliže by zaměstnanci v příslušném měsíci byla zúčtována odměna z dohody vyšší než 10 000 Kč. Do této částky měsíčně se pojistné z dohody o provedení práce neplatí a zaměstnání na tuto dohodu tedy není pojištěným zaměstnáním. Podmínky, za nichž je pojistné na sociální pojištění z dohody o provedení práce nutno odvádět, jsou od 1. ledna 2012 stanoveny v § 7a zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění zákona č. 365/2011 Sb.

-sch-

Zpracováno ke dni 31. 8. 2012.

Jde o velké nepochopení. Náhrada mzdy nebo platu od zaměstnavatele při dočasné pracovní neschopnosti (karanténě) podle § 192 zákoníku práce náleží zaměstnanci zásadně vždy jen, pokud a dokud pracovní poměr trvá, a nikdy déle.
V dotazovaném případě, kdy jde o výpověď ze strany zaměstnavatele z důvodu podle § 52 písm. c) zákoníku práce (tzv. pro nadbytečnost zaměstnance), však podle § 53 odst. 2 téhož právního předpisu platí, že byla-li dána zaměstnanci výpověď před počátkem ochranné doby (tj. v našem případě doby dočasné pracovní neschopnosti) tak, že by výpovědní doba měla uplynout v této ochranné době, ochranná doba se do výpovědní doby nezapočítává; pracovní poměr skončí teprve uplynutím zbývající části výpovědní doby po skončení ochranné doby, ledaže zaměstnanec sdělí zaměstnavateli, že na prodloužení pracovního poměru netrvá.
Nejde tedy o to, že by se náhrada mzdy při DPN (karanténě) poskytovala ještě po skončení jeho pracovního poměru, ale o to, že v případě některých výpovědních důvodů, pro něž platí zákaz výpovědi v ochranné době, nastávají výše popsané důsledky v případě, že výpověď byla platně dána ještě před počátkem ochranné doby, avšak pracovní poměr by měl v této ochranné době skončit.

Příklad:
Zaměstnanci byla v lednu 2012 doručena výpověď z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti (§ 52 písm. c) ZP). Pracovní poměr měl skončit uplynutím dvouměsíční výpovědní doby – tedy dne 31. března 2012.
Zaměstnanec se však stal od 28. března 2012 (tedy 4 dny před skončením pracovního poměru) dočasně práce neschopným a pracovní neschopnost byla ukončena 15. července 2012. Pokud zaměstnanec zaměstnavateli neoznámí, že netrvá na prodloužení pracovního poměru, skončí jeho pracovní poměr teprve 19. července 2012. V období prvních 21 dnů trvání DPN bude od zaměstnavatele dostávat náhradu mzdy nebo platu podle § 192 zákoníku práce.

-sch-

Zpracováno ke dni 28. 8. 2012.

Z vašeho dotazu rozumím, že se jedná o cizince ze třetí země (mimo EU), s nímž hodláte uzavřít pracovní smlouvu. Místo výkonu této činnosti uvedené v pracovní smlouvě i místo skutečného výkonu činnosti bude v jeho domovské zemi; tato činnost nebude vykonávána v České republice (ani např. na pracovní cestě). Jelikož v tomto případě nebude váš pracovněprávní vztah s tímto cizincem nijak ovlivňovat trh práce v České republice, není podle vyjádření pracovníků Úřadu práce nutné pro tuto činnost získat povolení k zaměstnání cizince (tedy pracovní povolení) v České republice.

-ry-

Zpracováno ke dni 6. 6. 2012.

Výpověď z pracovního poměru nebo okamžité zrušení pracovního poměru musí být vyhotoveny písemně a doručeny druhému účastníku (jde-li o doručování zaměstnanci, musí mu být písemnost doručena výhradně „do vlastních rukou“). Zrušit pracovní poměr okamžitě, tzn. pracovní poměr končí dnem doručení, nelze výpovědí, nýbrž právě okamžitým zrušením, a to z důvodů uvedených v § 55 nebo § 56 zákoníku práce. Takto musí být také písemnost označena (pokud by byla označena jako výpověď, zakládala by výpovědní dobu v délce nejméně 2 měsíce).
Nebylo-li okamžité zrušení pracovního poměru vyhotoveno písemně a je-li zaměstnanci pouze ústně oznámeno, nezakládá to žádné právní účinky. Jinak by tomu bylo, kdyby již vyhotovenou písemnost o okamžitém zrušení pracovního poměru zaměstnavatel doručoval zaměstnanci jejím předáním „z ruky do ruky“, například na pracovišti, a ten by ji odmítl převzít. V takovém případě by písemnost byla považována za doručenou (fikce doručení).
Okamžité zrušení pracovního poměru lze zaměstnanci doručit i v době pracovní neschopnosti (zákaz výpovědi ze strany zaměstnavatele v ochranné době se vztahuje pouze na výpověď, a to ještě jen ve stanovených případech, nikoliv však na okamžité zrušení pracovního poměru).
Proto bylo-li okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnanci odesláno zaměstnavatelem (i v době, kdy byl uznán dočasně práce neschopným) prostřednictvím provozovatele poštovních služeb doporučeně na doručenku s označením „výhradně do vlastních rukou adresáta“, skončí pracovní poměr doručením této zásilky adresátovi. Bude-li adresát nezastižen, uloží se písemnost na poště a adresát se o uložení vyrozumí s tím, že si písemnost může vyzvednout do 10 pracovních dnů od uložení. Jestliže si zaměstnanec písemnost ani takto ve stanovené době nevyzvedne, vrátí po uplynutí této doby pošta nedoručenou písemnost odesilateli s vyznačením posledního dne lhůty. Tímto dnem se považuje písemnost za doručenou a pracovní poměr v případě okamžitého jeho zrušení v tento den skončí.
Z hlediska hmotného práva jde však o to, aby byl objektivně naplněn důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru, neboť v daném případě musí jít objektivně o porušení povinnosti zaměstnancem vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, a to zvlášť hrubým způsobem.
Závěrem je třeba upozornit, že ze stejného důvodu lze dát zaměstnanci i výpověď z pracovního poměru (viz § 52 písm. g) zákoníku práce); v takovém případě lze tuto výpověď zaměstnanci dát i v ochranné době (tj. mimo jiné v době, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným), avšak u výpovědi je třeba respektovat výpovědní dobu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.
Záleží tedy na tom, jaký právní úkon byl vlastně zaměstnavatelem učiněn, když v dotazu se uvádí, že jde o „okamžitou výpověď“.

-sch-

Zpracováno ke dni 8. 6. 2012.

Zaměstnavatel nikdy neměl a nemá pravomoc „odpouštět“ předpoklad odborné kvalifikace. Případné uplatnění výjimky z povinnosti získat kvalifikační předpoklad stanovený právním předpisem je nezávislé na úkonech zaměstnavatele a připadá v úvahu jen při splnění podmínek uvedených v zákoně (§ 32 zákona č. 563/2004 Sb.).
Bez ohledu na písemné vyjádření předchozího ředitele školy tak platí, že zaměstnankyně má povinnost zahájit studium, kterým získá chybějící kvalifikaci, a to nejpozději do konce roku 2014 (§ 32, písm. b) zákona č. 563/2004 Sb.). Pokud by tuto povinnost v uvedeném termínu nesplnila, nebude po tomto datu splňovat předpoklady stanovené právním předpisem pro výkon sjednané práce a zaměstnavatel by s ní musel rozvázat pracovní poměr výpovědí.

-va-

Zpracováno ke dni 19. 3. 2012.

Především je nutné důsledně rozlišovat mezi rozvázáním pracovního poměru výpovědí (jednostranný právní úkon zaměstnavatele nebo zaměstnance) nebo dohodou (dvoustranný právní úkon, kdy se zaměstnavatel a zaměstnanec dohodli o rozvázání pracovního poměru k určitému dni).
Z dotazu vyplývá, že se jednalo o dohodu o rozvázání pracovního poměru např. k 31. srpnu. V takovém případě pracovní poměr 31. srpna skončí, a to bez ohledu na to, že zaměstnanec byl např. od 20. srpna uznán dočasně práce neschopným a tato pracovní neschopnost trvala ještě v měsíci září. Znamená to tedy, že zaměstnavatel vydá zaměstnanci potvrzení o zaměstnání (tzv. zápočtový list) k 31. srpnu a skončení pracovního poměru ve stanovené lhůtě oznámí příslušné OSSZ. Poté již také nemůže zaměstnanci poskytovat např. ani náhradu mzdy, která mu jinak přísluší v době prvních 21 kalendářních dní dočasné pracovní neschopnosti. Jedinou povinností zaměstnavatele bude po skončení pracovního poměru předávat OSSZ potvrzení o trvání dočasné pracovní neschopnosti a rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti svého bývalého zaměstnance, neboť pojištěnec (bývalý zaměstnanec) je povinen předkládat OSSZ tyto doklady prostřednictvím svého posledního zaměstnavatele. Zaměstnanec poté, až bude ukončena jeho pracovní neschopnost, má možnost požádat o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání na příslušné pobočce Úřadu práce České republiky.

-sch-

Zpracováno ke dni 17. 3. 2012.

Není žádný důvod vést evidenci vyplacených odměn z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr do  a nad 5 000 tisíc Kč měsíčně odlišně. Odlišný je pouze daňový režim. Vede-li se mzdový list pro zaměstnance v pracovním poměru bez ohledu na výši jeho mzdy nebo platu nebo pro zaměstnance na dohodu o pracovní činnosti s odměnou z této dohody ve výši do i nad 5 000 Kč, je třeba jej vést též u dohody o provedení práce.
Podle § 38j zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, jsou plátci daně povinni vést pro poplatníky s příjmy podle § 6 mzdové listy, přičemž příjmy ze závislé činnosti podle § 6 citovaného zákona jsou mimo jiné příjmy ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru. Pracovněprávní vztahy se zakládají vedle pracovní smlouvy též dohoda mi o pracích konaných mimo pracovní poměr – tedy též dohodou o provedení práce.

-sch-

Zpracováno ke dni 9. 5. 2012.

Byla-li mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem uzavřena písemná dohoda o rozvázání pracovního poměru k určitému dni, skončí tento pracovní poměr ke dni v dohodě uvedeném, a to bez ohledu na skutečnost, že v tento den je zaměstnanec dočasně práce neschopen. Náhradu mzdy nebo platu v době prvních 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti zaměstnavatel poskytne nejdéle do skončení pracovního poměru; poté náhrada již nepřísluší a pojištěnci bude náležet nemocenské, avšak až od 22. kalendářního dne, pokud bude pracovní neschopnost ještě trvat.

-sch-

Zpracováno ke dni 10. 4. 2012.

Rozhodující není pracovní úvazek jako takový, nýbrž rozvržení týdenní pracovní doby do směn a také, zda se jedná o rovnoměrné nebo nerovnoměrné rozvržení do směn. Jestliže by tedy zaměstnanec např. ze stanovené týdenní pracovní doby 40 hodin pracoval v I. čtvrtletí kalendářního roku na zkrácenou týdenní pracovní dobu 16 hodin pravidelně rozvrženou do 4 směn v týdnu a ve II. až IV. čtvrtletí téhož kalendářního roku na zkrácenou týdenní pracovní dobu 32 hodin rovněž rozvrženou do 4 směn v týdnu, nebude to mít na celkovou délku jeho dovolené za kalendářní rok, tj. 25 dnů, žádný vliv a jeho dovolená za rok bude činit 25 dnů.
Jde-li o jiné rozvržení směn v týdnu v období I. čtvrtletí a jiné v období II. až IV. čtvrtletí (avšak to z dotazu nevyplývá), je třeba při výpočtu dovolené za tato příslušná období postupovat podle toho, zda se jedná o rovnoměrné či nerovnoměrné rozvržení v těchto uvedených obdobích, neboť pro stanovení dovolené při nerovnoměrném rozvržení platí jiný postup (viz § 213 odst. 4 zákoníku práce).

-sch-

Zpracováno ke dni 18. 3. 2011.

V § 212 odst. 2 zákoníku práce se stanoví, že poměrná část dovolené činí za každý celý kalendářní měsíc trvání téhož pracovního poměru jednu dvanáctinu dovolené za kalendářní rok. V dotazovaném případě je tato podmínka splněna v roce 2011 pouze za 11 celých kalendářních měsíců. Zaměstnanec se samozřejmě mohl se zaměstnavatelem v pracovní smlouvě dohodnout, že pracovní poměr vznikne již 1. ledna 2011, a to i když tento ani následující den nebyl pro zaměstnance dnem pracovním.
Obdobně to platí i při změně zaměstnání v průběhu kalendářního měsíce, kdy podle § 212 odst. 3 platí, že poměrná část dovolené přísluší v délce jedné dvanáctiny též za kalendářní měsíc, v němž zaměstnanec změnil zaměstnání, pokud skončení pracovního poměru u dosavadního zaměstnavatele a vznik pracovního poměru u nového zaměstnavatele na sebe bezprostředně navazují (tzv. že mezi nimi nebyl žádný den, v němž některý z pracovních poměrů netrval, a to bez ohledu na to, zda se jednalo o dny pracovní, či nikoliv).

-sch-

Zpracováno ke dni 9. 12. 2011.

Podle § 77 odst. 2 písm. h) zákoníku práce se na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr nevztahují ustanovení o odměňování s výjimkou minimální mzdy. Příplatky za práci v sobotu nebo v neděli, za práci v noci nebo ve svátek, tedy zaměstnanci na dohodu nenáleží, ledaže by jejich poskytování bylo v dohodě sjednáno v rámci sjednání odměny z dohody. Obecně není u dohod stanovena povinnost zaměstnavateli, aby zaměstnanci rozvrhoval pracovní dobu do směn, a je proto na zaměstnanci, kdy práci vykonává.
Pokud však zaměstnavatel zaměstnává zaměstnance na dohodu vedle ostatních zaměstnanců v pracovním poměru (např. na téže práci a témže pracovišti zaměstnavatele) a rozvrhuje i zaměstnanci na dohodu pracovní dobu do směn, bylo by z hlediska rovného zacházení vhodné, aby i zaměstnanci na dohodu byly poskytovány uvedené příplatky tak, jako ostatním zaměstnancům. V dohodě by to však muselo být výslovně sjednáno jako součást ujednání o odměně z dohody. Bylo by pak ale také podivné, proč zaměstnavatel zaměstnává pro výkon téže práce vedle sebe zaměstnance v pracovním poměru a také zaměstnance na dohodu, když na zaměstnance na dohodu se kromě odměňování nevztahují ani některá další ustanovení o výkonu práce v pracovním poměru (např. dovolená, odstupné, cestovní náhrady a další).

-sch-

Zpracováno ke dni 20. 12. 2011.

Dohodnutá změna týdenní pracovní doby jejím zkrácením od 1. listopadu 2011 nebude mít žádný vliv na stanovení odstupného při skončení pracovního poměru k 31. prosinci 2011, neboť průměrný měsíční výdělek bude určen z rozhodného období, jímž je III. čtvrtletí 2011, kdy zaměstnanec po celé toto období pracoval po stanovenou 40hodinovou týdenní pracovní dobu.
V rámci úspornosti se toto stanovisko podává jen pro tento konkrétní případ, protože pokud by pracovní poměr končil např. 1. ledna 2012, musel by být průměrný měsíční výdělek zjištěný za IV. čtvrtletí „vyvážen“ v souvislosti se změnou „pracovního úvazku“.

-sch-

Zpracováno ke dni 14. 12. 2011.

Zákoník práce nestanoví, že by zaměstnanec při krácení dovolené pro neomluveně zameškanou směnu musel být předem zaměstnavatelem vyrozuměn. Podle § 348 odst. 3 zákoníku práce pouze platí, že to, zda se jedná o neomluvené zameškání práce, určuje zaměstnavatel po projednání s odborovou organizací. Je logické, že zaměstnavatel bude muset mít za zjištěné, že k zameškání práce došlo neomluveně, tzn. na straně zaměstnance neexistovala překážka v práci, pro kterou je zaměstnavatel povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci nebo mu poskytnout pracovní volno, popř. pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu. Aby zaměstnavatel takovou možnost vyloučil, bude muset zameškání práce se zaměstnancem nejprve vyjasnit. O svém rozhodnutí krátit zaměstnanci dovolenou pro neomluvenou absenci je však vhodné zaměstnance prokazatelně vyrozumět, neboť dovolenou lze takto za jednotlivé zameškané směny krátit o 1 až 3 dny.
Písemné upozornění zákoník práce vyžaduje pouze pro případ výpovědi z pracovního poměru, kterou zamýšlí dát zaměstnanci, a to pokud jde o upozornění na nedostatky spočívající v neplnění pracovních úkolů, kdy nebudou-li tyto nedostatky odstraněny v přiměřené lhůtě, lze dát zaměstnanci výpověď, a stejně tak v případě soustavného méně závažného porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci (dříve pracovní kázeň), kdy je třeba zaměstnance na možnost výpovědi předem upozornit.

-sch-

Zpracováno ke dni 7. 6. 2012.

Je pro mne překvapením, co vše lze v kolektivní smlouvě dohodnout. Délka stanovené týdenní pracovní doby je dána ustanovením § 79 zákoníku práce a je na zaměstnavateli, jak bude v zákonných limitech s pracovní dobou zacházet. Participaci odborové organizace připouští odstavec 3 výše uvedeného paragrafu, kdy zkrácení stanovené týdenní pracovní doby bez snížení mzdy je možné dohodnout výhradně v kolektivní smlouvě. Uvádím to proto, že zřizuje-li ve vašem případě zaměstnavatel pracoviště s nepřetržitým provozem, a tudíž s nepřetržitým pracovním režimem, pak stanovená týdenní pracovní doba činí 37,5 hodiny týdně.
Pro zaměstnance v recepcích je typická práce v tzv. nerovnoměrném rozvržení pracovní doby, při kterém zaměstnavatel nerozvrhuje rovnoměrně na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu s tím, že průměrná pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích (§ 78 odst. 1 písm. m) ZP). Toto období lze prodloužit až na 52 týdnů, avšak jen kolektivní smlouvou.
Zjednodušeně řečeno: zaměstnavatel vypracuje písemný harmonogram směn například
na 20 týdnů, seznámí s ním zaměstnance dva týdny předem (§ 84 ZP) a rozepíše v jednotlivých týdnech směny nerovnoměrně, ale tak, že každý zaměstnanec bude mít rozepsáno 750 hodin, tj. součin 20 týdnů × 37,5 hodin. Pokud by zaměstnanec odpracoval více než 750 hodin za toto období 20 týdnů, jednalo by se o práci přesčas, pokud by zaměstnavatel rozvrhnul méně než 750 hodin, jedná se o překážku v práci na straně zaměstnavatele a zaměstnanci by příslušela náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Zaměstnavatel tak může rozepsat oněch 750 hodin do 62 směn dvanáctihodinových a jedné šestihodinové (750 : 12 = 62 a zbývá 6 hodin.
Při plánování počtu zaměstnanců, kteří pokryjí období oněch 20 týdnů, jde o součin 24 hodin × 7 dní v týdnu × 20 týdnů = 3 360 hodin. Těchto 3 360 hodin vydělených 750 hodinami (fond jednoho recepčního) ukáže potřebný počet recepčních (tj. necelých 5 zaměstnanců). Je však třeba nezapomenout na nemocnost, dovolené, další překážky apod.

-kn-

Zpracováno ke dni 13. 11. 2012.

Především je třeba podotknout, že platná právní úprava pojem „fond pracovní doby“ nepoužívá a ani s ním nepočítá. Pracovní doba se totiž zásadně rozvrhuje na týdny a v tomto ohledu je tzv. fond pracovní doby stanovený na jednotlivé měsíce (a nikoliv týdny) zcela nevhodný.
Řešení popsané situace tedy tkví v rozvržení týdenní pracovní doby. I když zákoník práce po své novele provedené k 1. lednu 2012 již tolik neakcentuje rozdíl mezi rovnoměrným a nerovnoměrným rozvržením týdenní pracovní doby, stále má smysl tento dvojí možný režim respektovat a využívat. Ostatně v rámci definic pojmů z oblasti pracovní doby (§ 78 odst. 1, písm. l) a m) zákoníku práce) zůstaly obě tyto formy rozvržení pracovní doby zachovány.
Pro provoz dětského domova je nepochybně vhodné právě nerovnoměrné rozvržení týdenní pracovní doby. Tento režim znamená, že v jednotlivých týdnech je rozvržena pracovní doba bez ohledu na zákonem stanovenou týdenní pracovní dobu. Za určité období, které lze nazvat vyrovnávacím, pak ale průměr rozvržené týdenní pracovní doby (tj. průměrný počet hodin pracovní doby týdně) musí odpovídat zákonem stanovené týdenní pracovní době. Délka takto určeného vyrovnávacího období (tj. počet týdnů, v jejichž rámci je průměr počítán), je na rozhodnutí zaměstnavatele, nesmí však překročit 26 týdnů po sobě jdoucích (jedině v případě ujednání v kolektivní smlouvě s odbory lze takto stanovit vyrovnávací období až 52týdenní).
Z uvedeného je zřejmé, že skutečně nemá valného významu sledovat fond pracovní doby uváděný zpravidla v tzv. plánovacích kalendářích, ale provádět důsledně nerovnoměrné rozvržení týdenní pracovní doby na jednotlivé týdny výše uvedeným způsobem.
Pokud vykoná zaměstnanec práci mimo takto provedený rozvrh směn a v rámci sledovaného průměru takovou prací překročí zákonem stanovenou týdenní pracovní dobu, aniž by došlo ke změně rozvržení týdenní pracovní doby ve smyslu ustanovení § 84 zákoníku práce, jedná se bezpochyby o práci přesčas (viz ustanovení § 78 odst. 1, písm. i) zákoníku práce definující právě práci přesčas). V případě vychovatele jako pedagogického pracovníka je však navíc nutné rozlišit, zda touto prací vykoná přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah (tzv. nadúvazkové hodiny). V takovém případě totiž zpravidla nejde o práci přesčas, ale právě o přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah, která je u pedagogických pracovníků kompenzována nikoliv jako práce přesčas podle ustanovení § 127 zákoníku práce, ale příplatkem podle ustanovení § 132 zákoníku práce.

-va-

Zpracováno ke dni 31. 3. 2012.

Výkon přímé pedagogické činnosti nad stanovený rozsah (tedy tzv. nadúvazkové hodiny, kam patří i zastupování jiného nepřítomného pedagogického pracovníka, tj. suplování) v žádném případě není prací přesčas ve smyslu ustanovení § 78 odst. 1, písm. i) a § 93 ZP. Uvedená práce pouze mění vzájemný poměr počtu hodin přímé pedagogické činnosti a počtu hodin prací souvisejících s přímou pedagogickou činností, nijak však nemění celkový počet hodin týdenní pracovní doby. Důkazem tohoto tvrzení je skutečnost, že výkon přímé pedagogické činnosti nad stanovený rozsah není odměňován ani kompenzován náhradním volnem podle ustanovení § 127 ZP, ale přísluší za ni výhradně příplatek podle ustanovení § 132 ZP. Kromě toho obsahuje zvláštní právní úpravu výkonu přímé pedagogické činnosti nad stanovený rozsah ustanovení § 23 odst. 4 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících.
Novela zákoníku práce, která změnila postup při kompenzaci práce přesčas u zaměstnanců, jimž náleží příplatek za vedení (§ 127 odst. 3 ZP) se nijak netýká kompenzace výkonu přímé pedagogické činnosti nad stanovený rozsah. I nadále tak platí, že příplatek podle ustanovení
§ 132 ZP náleží za výkon přímé pedagogické činnosti nad stanovený rozsah i vedoucím pedagogickým pracovníkům, tj. také zástupci ředitele školy i samotnému řediteli školy.

-va-

Zpracováno ke dni 19. 3. 2012.

Pojem rehabilitace není v pracovněprávních předpisech nijak vymezen, nicméně nelze vyloučit, že rehabilitaci nařízenou v rámci léčebného procesu a prováděnou ve zdravotnickém zařízení je třeba podle okolností považovat za jinou důležitou osobní překážku v práci na straně zaměstnance, a to ve smyslu bodu 1 přílohy k nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci.
Zaměstnanec je však vždy povinen zaměstnavateli překážku v práci prokázat (§ 206 zákoníku práce). Musí tedy zaměstnavateli doložit, že absolvoval rehabilitaci v té a té době, v jakém rozsahu, že se tak stalo ve zdravotnickém zařízení a kterém, a konečně, zda lze tuto rehabilitaci posuzovat jako vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení ve smyslu bodu 1 shora citované přílohy.
Převažuje názor, že je-li rehabilitace součástí léčebného procesu a je-li prováděna ve zdravotnickém zařízení, jedná se o ošetření stejně jako např. při opakovaných návštěvách stomatologa či jiného odborného lékaře. Zaměstnanci v takovém případě náleží pracovní volno na nezbytně nutnou dobu a za splnění podmínek uvedených v bodě 1 přílohy k nařízení vlády č. 590/2006 Sb. též náhrada mzdy nebo platu.

-sch-

Zpracováno ke dni 16. 4. 2012.

Mzdovou kompenzaci za práci ve svátek stanoví § 115 zákoníku práce. Podle tohoto ustanovení přísluší zaměstnanci za dobu práce ve svátek dosažená mzda a náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek, které je mu zaměstnavatel povinen poskytnout nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek nebo v jinak dohodnuté době. Za dobu čerpání náhradního volna přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Pouze v případě, že se zaměstnavatel se zaměstnancem na tom dohodnou, lze zaměstnanci poskytnout příplatek za práci ve svátek místo uvedeného náhradního volna. Minimální výše tohoto příplatku se stanoví ve výši 100 % průměrného hodinového výdělku za každou hodinu práce ve svátek, zaměstnavatel však může poskytovat příplatek vyšší, ať již na základě ujednání v pracovní (nebo jiné) smlouvě anebo na základě úpravy provedené ve vnitřním předpisu či mzdovým výměrem.
V posuzovaném případě jde o zaměstnance, kteří pracují v „nestandardním pracovním režimu“, jejich harmonogram směn však v dotazu není blíže specifikován. Bez ohledu na jeho charakteristiku však lze na položenou otázku podat jednoznačnou odpověď. Každý zaměstnanec v pracovním poměru, který pracuje ve svátek, má právo na kompenzaci této skutečnosti popsaným způsobem, tj. buď náhradním volnem (s náhradou mzdy), nebo příplatkem k dosažené mzdě. Pokud v uvedeném případě „zaměstnanci nemohou čerpat za práci ve svátek náhradní volno“, je na zaměstnavateli, aby s nimi dohodl, že jako kompenzace za práci ve svátek jim bude poskytován k dosažené mzdě příplatek nejméně ve výši 100 % průměrného hodinového výdělku za každou hodinu práce ve svátek. Zaměstnanec nemůže zaměstnavatele zprostit povinnosti poskytnout mu mzdu, tedy ani příplatek za práci ve svátek, byla-li tato forma kompenzace z provozních důvodů zvolena (dohodnuta se zaměstnanci) místo náhradního volna (§ 346c zákoníku práce).

-tr-

Zpracováno ke dni 1. 6. 2012.

Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že dnem, kdy je dlužník zaveden do insolvenčního rejstříku (zahájení insolvenčního řízení), nesmí plátce mzdy provádět žádné srážky ze mzdy s výjimkou srážky daní a pojistného. Po doručení insolvenčního rozhodnutí (insolvenční exekuce) je plátce povinen provádět srážku v rozsahu přednostní exekuce. Ostatní srážky může plátce provádět jen v souladu s ustanovením § 148 zákoníku práce. Znamená to, že v daném případě, kdy je nařízena insolvenční exekuce, je možné nad rámec občanského soudního řádu provádět jen srážky na základě dohody o srážkách ze mzdy, nejde-li o srážky ve prospěch zaměstnavatele a nebude-li tím ohroženo provádění jiných srážek ze mzdy, ani tím nebudou tyto srážky zkráceny.
Z výše uvedené jednoznačně vyplývá, že srážka týkající se spoluúčasti zaměstnance na závodním stravování je pohledávkou zaměstnavatele, a není ji proto možné v případě insolvenční exekuce provádět, ačkoliv dohoda o této srážce byla uzavřena před doručením insolvenčního rozhodnutí o oddlužení. Ačkoliv zaměstnavatel nesmí tuto srážku nadále provádět, nesmí z tohoto důvodu zaměstnance vyloučit ze závodního stravování, protože by se jednalo o diskriminaci zaměstnance. Situaci musí vyřešit tím, že zaměstnanec uhradí svůj závazek v hotovosti přímo do pokladny zaměstnavatele nebo přímo uhradí svůj podíl na ceně jídla před odběrem jídla v jídelně zaměstnavatele nebo uhradí dlužnou částku převodem ze svého osobního účtu na účet zaměstnavatele.
Které srážky je tedy možné provádět nad rámec občanského soudního řádu? Jedná se například o úhradu příspěvků odborové organizaci za předpokladu, že zaměstnanec písemně požádá zaměstnavatele, aby nad rámec občanského soudního řádu prováděl srážku týkající se příspěvků odborové organizaci. V takovém případě zaměstnavatel provede insolvenční exekuci v rozsahu podle občanského soudního řádu a z nezabavitelné částky (nebo ze třetí třetiny) srazí příspěvek odborové organizaci.

-kl-

Zpracováno ke dni 12. 4. 2011.

Občanský soudní řád stanoví, že dlužník má nárok na nezabavitelnou částku v měsíci jen jedenkrát. Znamená to, že soud, případně jiný oprávněný orgán, který exekuci nařídil, by měl tuto skutečnost respektovat, a pokud zasílá exekuci více plátcům mzdy, měl by určit, který z nich uplatní základní nezabavitelnou částku. V praxi oprávněný orgán řeší tuto situaci zpravidla tím, že uvádí v rozhodnutí o exekuci tzv. druhého plátce. Znamená to, že první plátce při provádění exekuční srážky uplatní základní nezabavitelnou částku a ostatní plátci, kteří jsou označeni jako „druzí plátci“, nezabavitelnou částku již neuplatní.
Ve vašem případě, nejste-li označeni jako „druhý plátce“, musíte uplatnit základní nezabavitelnou částku, a proto nic nesrazíte. Pokud víte, že exekuce byla doručena i hlavnímu zaměstnavateli, bylo by vhodné upozornit oprávněný orgán na tuto skutečnost, aby určil, který z plátců mzdy uplatní základní nezabavitelnou částku. Dá se předpokládat, že pak budete považováni za druhého plátce a srazíte na nepřednostní srážku 1/3 a v případě přednostní pohledávky 2/3 z čisté mzdy.

-kl-

Zpracováno ke dni 14. 4. 2011.

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, stanoví v § 290, že soud zastaví na návrh plátce mzdy nebo povinného nařízený výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, když povinný po dobu jednoho roku nepobírá mzdu buď vůbec, nebo alespoň v takové výši, aby z ní mohly být srážky prováděny.
Současně se v zákoně č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů, uvádí v § 34, že exekutor může požádat o součinnost třetí osoby podle § 33, a ty jsou povinny ji poskytnout bezplatně, doloží-li exekutor své pověření k provedení exekuce, a jen v souvislosti s jejím prováděním; není však povinen dokládat způsob provedení exekuce. Třetí osoby jsou povinny poskytnout exekutorovi součinnost bez zbytečného odkladu, a je-li to technicky možné, v elektronické podobě; nesplní-li tuto povinnost, odpovídají oprávněnému a exekutorovi za škodu, která tím oprávněnému nebo exekutorovi vznikne. Za nesplnění povinností uvedených v § 33 může exekutor uložit třetím osobám pořádkovou pokutu.
Vzhledem k tomu, že plátce mzdy je povinen evidovat pořadí jednotlivých srážek ze mzdy, má přesný přehled o tom, je-li možné vzhledem k pořadí srážky a k příjmu povinného danou srážku provést, či nikoliv. Občanský soudní řád stanoví jako nejzazší dobu pro příslušné oznámení dobu 12 měsíců. Protože však plátce mzdy může z daných skutečností téměř ihned dovodit budoucí průběh provádění srážky ze mzdy, resp. její neprovádění, je vhodné informovat o této skutečnosti příslušné oprávněné orgány (exekutorské úřady, soudy, správní úřady) neprodleně.

-kl-

Zpracováno ke dni 4. 7. 2011.

Z dotazu není patrné, o jaké srážky se jedná, neboť pojem srážky je velmi široký a zahrnuje provádění exekučních srážek, srážek prováděných na základě dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, srážky prováděné na základě dohody uzavřené zaměstnancem a třetí stranou podle § 551 občanského zákoníku a srážky prováděné podle ustanovení § 147 odst. 1 písm. c), d), e) zákoníku práce.
Jedná-li se o exekuční srážky, pak je plátce mzdy povinen srážky provádět v rozsahu stanoveném zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a nese plnou odpovědnost za správné provádění takové srážky a současně nese veškeré náklady s tím spojené. Obdobně tomu je i v případě insolvenční exekuce. Poznamenáváme, že tyto náklady jsou daňově účinnými náklady. V žádném případě však nelze zaměstnance zatěžovat náklady s tím spojenými, neboť k tomu není opora v žádném právním předpisu.
Jedná-li se o srážky na základě dohody uzavřené mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem podle § 327 zákoníku práce, kde je primární zájem zaměstnavatele, aby měl svou pohledávku za zaměstnancem zajištěnou, osobně nevidím problém týkající se zvýšených nákladů, neboť jde o přímou úhradu na účet zaměstnavatele – tedy vnitropodnikový převod částky z jednoho účtu na druhý. Z hlediska pracnosti lze připustit, že jakákoliv srážka je pro mzdovou účetní zatěžující, byť by se jednalo o prostou srážku týkající se stravného. Nicméně zaměstnavatel, pokud daný titul nebude realizovat, nezvýší pracnost úkonů ve mzdové účtárně, a je tedy jen jeho věcí, bude-li se zaměstnanci takové dohody uzavírat. Ve většině případů jde však o vážný zájem zaměstnavatele směřující k uzavření takové dohody, jedná-li se např. o úhradu manka zaviněného zaměstnancem, úhradu za přechodné ubytování v podnikové ubytovně, úhradu za soukromé hovory na pracovišti atd.
Po výčtu přichází v úvahu už jen srážky prováděné na základě předložené dohody plátci mzdy, kterou uzavřel zaměstnanec s třetí stranou. Může se jednat např. o úhradu půjčky, úhradu pojištění, pravidelné částky na spoření atd., kde zaměstnavatel sám rozhoduje, zda takovou srážku bude provádět, či nikoliv. V této souvislosti připomeňme ustanovení § 551 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, které bylo velmi zásadně upraveno s účinností od 1. ledna 2007, a to ve prospěch plátců mzdy, neboť v případě, že smlouva byla uzavřená nejpozději do 31. prosince 2006, byl plátce mzdy po předložení takové dohody povinen danou srážku provádět. V případě, kdy ještě přetrvávají nesplacené závazky zaměstnanců z těchto v historii uzavřených dohod (dohody uzavřené do 31. prosince 2006) a nejedná-li se o revolving půjčky, jde vždy o povinnost zaměstnavatele takovou srážku provádět, a to se všemi důsledky, jak výše uvedeno (nese náklady s tím spojené). Jedná-li se však o dohodu uzavřenou po 31. prosinci 2006 s výjimkou dohody o úhradě výživného (viz dále), není zaměstnavatel povinen takovou srážku provádět. Pokud však vyhoví, má právo na to, aby náklady s tím spojené nesl v plné výši zaměstnanec. Jestliže náklady s tím spojené zaměstnavatel po zaměstnanci nepožaduje, nejedná se o daňově účinné náklady. Pro úplnost dodejme, že na straně zaměstnance je tato výhoda z pohledu daní z příjmů považována za příjem od daně osvobozený, a to již od roku 2001.
Závěrem podotýkáme, že zaměstnavatel je povinen provádět srážku na základě dohody uzavřené podle § 551 OZ, je-li předmětem dohody úhrada výživného. V takovém případě nese zaměstnavatel všechny náklady s tím spojené, tedy i relativně vysoké poštovní poplatky v situaci, kdy se výživné zasílá na adresu příjemce výživného prostřednictvím pošty.

-kl-

Zpracováno ke dni 18. 8. 2011.

V souladu s ustanovením § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“), je jedním z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení to, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.
Je-li jako způsob řešení úpadku dlužníka schváleno jeho oddlužení, pak se tím v souladu s  § 407 odst. 2 insolvenčního zákona ruší omezení dispozičních oprávnění dlužníka, ke kterým došlo před jeho vydáním v dosavadním průběhu insolvenčního řízení ze zákona nebo rozhodnutím insolvenčního soudu. Dále v souladu s § 409 odst. 2 insolvenčního zákona má dispoziční oprávnění k majetku náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník; to neplatí pouze v případě, jde-li o majetek sloužící k zajištění, což není popisovaný případ.
Dále podle § 411 odst. 1 insolvenčního zákona nemá po dobu trvání účinků schválení oddlužení nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, vliv na povinnost dlužníka naložit s příjmy určenými k plnění splátkového kalendáře způsobem určeným v rozhodnutí o schválení oddlužení.
Navíc jednou z povinností dlužníka během splátkového kalendáře je v souladu s § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona hodnoty získané dědictvím a darem zpeněžit a jejich výtěžek, stejně jako jiném mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře. Jednou z dalších povinností v této souvislosti je, v souladu s  § 412 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, vždy k 15. lednu a k 15. červenci kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců. Tímto má insolvenční zákon na mysli veškeré příjmy. Na druhé straně je však také mimo jiné povinností dlužníka v souladu s § 412 odst. 1 písm. f) neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody.

Shrnutí vyplývající z výše uvedeného:

Vzhledem k tomu, že ve vztahu k plátci mzdy dlužníka v případě schváleného oddlužení insolvenční soud přikáže plátci mzdy dlužníka, aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka stanovené srážky a nevyplácel sražené částky dlužníkovi (§ 406 odst. 3 písm. d) insolvenčního zákona), výkon rozhodnutí či exekuci postihující majetek dlužníka lze sice nařídit, ale nelze provést, a tento stav trvá po celou dobu insolvenčního řízení, tedy až do splnění oddlužení, a jedním z následků oddlužení je osvobození dlužníka od placení pohledávek, které byly zahrnuty do oddlužení a nebyly uspokojeny zcela, nebo pohledávek, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, nebo pohledávek, které věřitelé do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (§ 414 odst.1 a 2 insolvenčního zákona), je názor, že je nutno deponovanou částku, které byla již ze mzdy či platu dlužníka stržena dříve, než bylo rozhodnuto o tomto způsobu řešení úpadku dlužníka, dlužníkovi vyplatit, správný. Dlužník tuto platbu však nesmí použít pro svou potřebu, je totiž v tomto případě považována za mimořádný příjem dlužníka, a on je povinen tuto platbu, v souladu s § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, použít k mimořádné splátce nad rámec splátkového kalendáře.

-ro-

Zpracováno ke dni 30. 6. 2011.

Občanský soudní řád nařizuje každému plátci, aby po doručení exekučního titulu prováděl srážku z příjmů povinného podle zákonného postupu. Příjmy se rozumí jen takové, které daný plátce dlužníkovi zúčtovává. V žádném případě nelze provádět srážku z příjmů, které poskytuje jiný plátce. Žádost exekutora je nutné zcela odmítnout. Navíc plátce důchodu vám ani nesmí sdělovat výši důchodu pojištěnce, protože by tím porušoval zákon na ochranu osobních údajů (zákon č. 101/2000 Sb.). Soudní exekutor je oprávněn exekuční titul zaslat všem plátcům povinného, tedy v daném případě i ČSSZ, která je plátcem vdovského důchodu.
Při souběhu více plátců je nutné mít na zřeteli, že se nezabavitelná částka uplatní jen u jednoho plátce. Správní úřad (potažmo exekutorský úřad) určí, který plátce bude druhý (další). Jste-li plátcem (prvním), pak při výpočtu výše srážky uplatňujete nezabavitelnou částku. Další plátci (druhý, třetí, atd.) k ní již přihlédnout nesmí.
Za určitých okolností, kdyby byla situace opačná, tedy kdyby byl zaměstnavatel druhým plátcem a ČSSZ prvním plátcem, a současně by platilo, že dlužník má důchod tak nízký, že by výše důchodu nepokryla ani základní nezabavitelnou částku, bylo by nutné s ohledem právo povinného (má nárok na základní nezabavitelnou částku jednou v měsíci) řešit případ tak, že by první plátce vydal písemně potvrzení, kolik ze základní nezabavitelné částky uplatnil. Druhý souběžný plátce by pak měl na základě takového potvrzení zakomponovat do výpočtu výše srážky neuplatněnou část základní nezabavitelné částky u prvního plátce.
Doplňujeme, že sirotčí důchod je příjmem dítěte, z něhož se žádná srážka provádět nesmí.

-kl-

Zpracováno ke dni 22. 11. 2011.

Podle občanského soudního řádu je každý plátce povinen exekuci provádět z příjmů, které sám zúčtovává. Nelze tedy započítat příjmy druhého plátce. Na základní nezabavitelnou částku má dlužník nárok jen jednou v měsíci, a to u prvního plátce. Problém spočívá v tom, že zákon neřeší situaci, kdy je zaměstnanec nemocen a má v daném měsíci část příjmů od zaměstnavatele a část příjmů od OSSZ. Nemocenská a náhrada mzdy při dočasné pracovní neschopnosti má stejný charakter – jedná se o náhradu mzdy. Ve své podstatě se nejedná o souběh plátců, protože současně dlužníkovi neplyne nárok na náhradu mzdy při dočasné pracovní neschopnosti a současně na nemocenské. Tyto nároky plynou postupně. Odpověď nelze proto hledat v současné právní úpravě, ale lze jen doporučit, že logické by bylo postupovat tak, že v případě neuplatnění základní nezabavitelné částky u OSSZ by se uplatnila u zaměstnavatele. V žádném případě nelze započítávat příjem získaný dlužníkem u druhého plátce.

-kl-

Zpracováno ke dni 3. 10. 2011.

Vyživovací povinnost na dítě se posuzuje podle zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, a v žádném případě nemusí končit dnem, kdy dítě ukončilo přípravu na budoucí povolání. Zvláště to nemůže platit v situaci, pokud dítě ukončí studium a do zaměstnání nenastoupí, protože práci nenajde. Je-li takové dítě evidováno na úřadu práce a nepobírá-li podporu v nezaměstnanosti, je stále považováno za vyživovanou osobu.
Je v zájmu každého zaměstnance, aby v případě, kdy dítě ukončilo přípravu na budoucí povolání, ale z hlediska zákona o rodině přetrvává zaměstnancova vyživovací povinnost vůči tomuto dítěti, danou skutečnost zaměstnavateli sám oznámil. Zaměstnavateli nepřísluší zjišťovat další skutečnosti o dítěti ve smyslu vyživovací povinnosti jeho rodiče a žádný zákon tuto povinnost zaměstnavateli nestanoví. Je logické, že je-li zaměstnavateli oznámeno ukončení přípravy na budoucí povolání dítěte, již od následujícího měsíce nebude při provádění srážek ze mzdy uplatněna nezabavitelná částka na toto dítě.

-kl-

Zpracováno ke dni 14. 1. 2012.

První dotaz
Ke správné odpovědi je nutné připomenout vznik pořadí jednotlivých srážek a pak ustanovení § 148 zákoníku práce. Dohody uzavřené mezi dlužníkem (zaměstnancem) a věřitelem, nejedná-li se o zaměstnavatele, získávají pořadí dnem předložení plátci. S ohledem na změnu v § 551 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, není zaměstnavatel povinen většinu takových srážek provádět (některé se provádět musí – výživné). Vzhledem k tomu, že má zaměstnanec nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, pak je možné srážku na základě dohody mezi dlužníkem (zaměstnancem) a věřitelem provádět jen v případě, že se jedná o věřitele, který není zaměstnavatelem a současně nesmí být ohroženo provádění ostatních exekučních srážek. Protože odborová organizace není zaměstnavatelem, je možné nad rámec občanského soudního řádu provést takovou srážku, pokud je předložena dohoda a současně zaměstnanec požádá, aby mu daná srážka byla prováděna nad rámec občanského soudního řádu. Zaměstnavatel pak provede srážku z nezabavitelné částky nebo ze třetí třetiny.

Druhý dotaz
Exekuční srážky získávají pořadí dnem doručení plátci. Dohoda uzavřená mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem podle § 327 zákoníku práce získává pořadí dnem uzavření dohody (nikoliv dnem předložení plátci). Srážky na základě dohody s výjimkou dohody o úhradě výživného jsou vždy považovány za nepřednostní pohledávky a k jejich likvidaci se vždy použije pouze první třetina a případně plně zabavitelná část mzdy, pokud nebyla tato část mzdy použita na krytí přednostních pohledávek. Pokud exekuce nepřednostního charakteru je tak vysoká, že se k její úhradě použije první třetina a celá plně zabavitelná část mzdy, pak uzavřená dohoda podle § 327 zákoníku práce bude v pořadí a vyčká do doby, než se mzda uvolní, tedy do doby, kdy bude nepřednostní exekuce plně uhrazena, a to včetně příslušenství ke srážce.

-kl-

Zpracováno ke dni 2. 12. 2011.

Pro přednostní pohledávky budete provádět srážky z první i druhé třetiny, pro běžnou pohledávku pouze z první třetiny. Srážky provádíte ihned od doručení exekučního příkazu nebo usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, oprávněnému je však vyplatíte až po doručení vyrozumění o nabytí právní moci.
Z vašeho dotazu vyplývá, že řešíte tři pohledávky - běžnou (nepřednostní) pohledávku A ze srpna 2012, pravomocnou přednostní pohledávku B z října 2012 a nepravomocnou přednostní pohledávku C rovněž z října 2012, jež podle všeho nejsou pohledávkami výživného. Standardně začnete rozdělením druhé třetiny (1 019 Kč z čisté mzdy), kterou použijete na úhradu přednostních pohledávek B a C, a to podle jejich časového pořadí. Vůbec nezáleží na tom, která pohledávka je vyšší a která nižší, ani na tom, zda již příslušná exekuce nabyla právní moci, či nikoliv.
V případě vašeho dotazu bohužel nelze vzájemné časové pořadí pohledávek B a C přesně určit, neboť není jasné, kolikátého října vám byly doručeny jednotlivé exekuční příkazy. Částku druhé třetiny ve výši 1 019 Kč použijete na úhradu té přednostní pohledávky, která má lepší pořadí, tj. která je starší (exekuční příkaz vám došel dříve). Na mladší pohledávku s horším pořadím (ohledně níž exekuční příkaz došel později) se tím pádem nedostane. Pokud by shodou okolností měly pohledávky B a C stejné pořadí (exekuční příkazy by došly téhož dne), pak budete muset obě pohledávky uspokojovat poměrně podle jejich výše.
 Po rozdělení částky druhé třetiny budete rozdělovat první třetinu, z níž se opět podle časového pořadí postupně uspokojují všechny pohledávky, tj. běžná pohledávka A i dosud neuhrazené přednostní pohledávky B a C. Částku první třetiny ve výši 1 019 Kč použijete na pohledávku A, která má ze všech pohledávek nejlepší pořadí, neboť je už ze srpna 2012. Jako druhá a třetí přijdou časem (až po úplném uspokojení pohledávky A) na řadu mladší pohledávky B a C (podle svého časového pořadí, v případě stejného pořadí poměrně). Přednostní charakter pohledávek B a C se při rozdělování první třetiny nijak neprojeví a tyto pohledávky nejsou v rámci první třetiny nijak zvýhodněny.

-br-

Zpracováno ke dni 8. 11. 2012.

Srážky ze mzdy se provádějí vždy z čisté mzdy. Čistá mzda vzniká tím, že se od hrubé mzdy odečte (přičte) daň a odečte pojistné. Z toho vyplývá, že součástí čisté mzdy je při ročním zúčtování zálohy daně také vratka daně. Vrácená daň tedy zvyšuje čistou mzdu. Insolvenční exekuce má charakter přednostní pohledávky. Insolvenční exekuce se provede z čisté mzdy, která zahrnuje i vratku daně.

-kl-

Zpracováno ke dni 16. 4. 2012.

Srážky ze mzdy se provádějí vždy z čisté mzdy. Čistá mzda vzniká tím, že se od hrubé mzdy odečte (přičte) daň a odečte pojistné. Z toho vyplývá, že součástí čisté mzdy je při ročním zúčtování zálohy daně také vratka daně. Vrácená daň tedy zvyšuje čistou mzdu. Insolvenční exekuce má charakter přednostní pohledávky. Insolvenční exekuce se provede z čisté mzdy, která zahrnuje i vratku daně.

-kl-

Zpracováno ke dni 16. 4. 2012.

Problém, který tazatelka uvádí, je známý a v praxi jsou skutečně zastávány dva přístupy, a to, že daňový bonus není součástí daňové zálohy, a tudíž se pro srážky ze mzdy nebere v úvahu, a přístup druhý, že jde o tzv. minusovou daň, a proto se musí srazit. Autor odpovědi jednoznačně zastává první z uvedených názorů, což opírá jednak o skutečnost, že čistá mzda pro srážky ze mzdy se vypočítává podle ustanovení § 277 občanského soudního řádu, a to tak, že se od hrubé mzdy odečte mimo jiné záloha na daň, nikoliv že se eventuálně něco přičítá, jednak je relevantní ustanovení § 35d odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. ve znění pozdějších předpisů, že měsíční slevu na dani poskytne plátce daně poplatníkovi maximálně do výše zálohy na daň. Z toho lze dovodit, že daňový bonus, který je součástí daňového zvýhodnění na vyživované děti, je poskytován nad rámec zálohy na daň (která je v takovém případě nulová). Navíc, protože daňový bonus je příjmem poplatníka, musel by pro srážky ze mzdy být uveden v ustanovení § 299 občanského soudního řádu, v němž jsou taxativně vymezeny příjmy, z nichž se srážky provádějí (z jiných příjmů prováděny být nemohou).

Je pravda, že srážek z daňového bonusu se domáhají zejména exekutoři. Je třeba ale vnímat, že ti nejsou oprávněni určovat, z čeho se srážky mají provádět (plátce mzdy se řídí zákonem) a jsou navíc pro vydobytí pohledávek hmotně stimulováni. Jejich názor tak není objektivní
 – je ovlivněn jejich profesním zájmem. Skutečnost, že výklad není zcela jednoznačný, je pochopitelně pro mzdové účtárny velkým problémem, se kterým v dané situaci není momentálně možné nic udělat. Eventuální soudní rozsudek v dané věci by mohl být vydán jen na základě žaloby oprávněného, že je mu sráženo méně, než sráženo má být.

-šu-

Zpracováno ke dni 1. 5. 2012.

Občanský soudní řád stanoví, že se srážky ze mzdy provádějí z čisté mzdy. S účinností od 1. ledna 2007 byl rozšířen i okruh titulů, z nichž se srážky provádějí. Jedná se především o odstupné, které je součástí čisté mzdy, a z něhož se do konce roku 2006 exekuce neprováděly. Znamená to, že z čisté mzdy se odpočte základní nezabavitelná částka. Částka nad 7 989 Kč se zabaví bez omezení. Výše jednotlivých třetin bude 2 663 Kč. Pro nepřednostní pohledávku se zabaví jen první třetina a plně zabavitelná část mzdy. Zaměstnanci se vyplatí v daném případě druhá a třetí třetina a základní nezabavitelná částka.
Výpočet z uživatelského software je naprosto v pořádku. Zaměstnanci se opravdu zabaví plných 58 648 Kč.
Pokud se bývalý zaměstnanec eviduje na úřadu práce, pak se podle novely zákona o zaměstnanosti posune počátek podpory v nezaměstnanosti o počet měsíců, na které bylo zákonné odstupné poskytnuto. Znamená to, že poskytnutí odstupného ve vyšší než zákonné výši nemá vliv na posunutí počátku podpůrčí doby podpory v nezaměstnanosti. Podpůrčí doba podpory v nezaměstnanosti se tudíž nekrátí, a ani se její výše nesnižuje.
Občanský soudní řád nenabízí odklon od výše uvedeného postupu ani v případě poskytování odměn za delší časové období.

-kl-

Zpracováno ke dni 28. 2. 2011.

Pokud zaměstnankyně po skončení neplaceného pracovního volna odpracuje do konce roku 2011 alespoň 60 dnů (směn), vznikne jí právo na dovolenou za kalendářní rok 2011 (tedy na takový počet týdnů dovolené, které zaměstnavatel za kalendářní rok zaměstnancům poskytuje (např. 4 týdny, 5 týdnů …). Tuto „plnou“ dovolenou bude však nutno zaměstnankyni krátit z důvodu omluvené nepřítomnosti v práci v roce 2011, nejprve pro rodičovskou dovolenou, a poté pro neplacené pracovního volno. Krácení dovolené za kalendářní rok 2011 se provede tak, že za prvních 100 zameškaných dnů (směn) se dovolená krátí o 1/12 a za každých dalších 21 zameškaných dnů (směn) vždy o další 1/12.
Aby bylo možno krácení určit, je třeba dovolenou za rok 2011 převést na pracovní dny dovolené. Protože zaměstnankyně pracovala v rovnoměrném rozvržení týdenní pracovní doby (délka jednotlivých směn zde nehraje žádnou roli), a to do 30. září na 5 pracovních dnů v týdnu a od 1. října na 4 pracovní dny v týdnu, provede se přepočet roční dovolené velmi snadno:
jestliže např. dovolená za kalendářní rok u zaměstnavatele činí 4 týdny, pak u této konkrétní zaměstnankyně by její roční dovolená přepočtená na pracovní dny dovolené činila:

• a) za období měsíců 01 až 09, kdy je zařazena v režimu pětidenního týdne – tedy 5 dnů dovolené × 3 týdny = 15 dnů dovolené,
• b) za období měsíců 10 až 12, kdy je zařazena v režimu čtyřdenního týdne – tedy 4 dny dovolené × 1 týden = 4 dny dovolené.

Změna délky rozvržení pracovní doby v jednotlivých směnách nemá na dovolenou a zejména její výměru žádný vliv. Pracuje-li zaměstnankyně ve sjednané kratší týdenní pracovní době nejprve na 5 dnů v týdnu po 7 hodinách (tedy 35hodinová týdenní pracovní doba) a poté dojde ke zkrácení na 4 dny v týdnu po 6 hodinách (tedy 24hodinová týdenní pracovní doba), provádí se přepočet jen z toho důvodu, že týden její dovolené nejprve po dobu ¾ z roku představuje 5 pracovních dnů dovolené a poté po dobu ¼ roku činí týden dovolené jen 4 pracovní dny dovolené.

Jinak by tomu bylo při výpočtu dovolené z nerovnoměrného rozvržení pracovní doby na jednotlivé týdny, ale o takový případ v dotazu nejde.

-sch-

Zpracováno ke dni 25. 11. 2011.

Za čerpání dovolené svých zaměstnanců odpovídá podle zákoníku práce primárně zaměstnavatel. Pokud ten určí zaměstnanci písemně alespoň 2 týdny předem čerpání dovolené, je dovolená řádně určena a zaměstnanec je povinen ji čerpat. Pokud však zaměstnavatel, ačkoliv takto zaměstnanci dovolenou řádně určil, mu v době určené dovolené nadále přiděluje práci, k čerpání dovolené nedošlo, a to nikoliv vinou zaměstnance, nýbrž právě zaměstnavatele. V žádném případě nelze zaměstnanci žádnou dovolenou „strhnout“ a nevyčerpaná dovolená podle současné právní úpravy od 1. ledna 2012 nemůže ani zaniknout (to se týká i nevyčerpané dovolené za rok 2011).

Podle této nové právní úpravy platí, že pokud zaměstnavatel neurčí zaměstnanci čerpání „staré“ dovolené, tj. dovolené převedené z předchozího roku ani do 30. června následujícího kalendářního roku, má právo určit si čerpání této dovolené také zaměstnanec.
Závěrem připomínáme, že zaměstnavatel je podle § 218 zákoníku práce povinen zajistit, aby si zaměstnanec mohl dovolenou vyčerpat především v kalendářním roce, v němž mu právo na dovolenou vzniklo, a pouze brání-li v takovém vyčerpání dovolené zaměstnanci překážky v práci nebo vážné provozní důvody, je zaměstnavatel povinen zajistit, aby si zaměstnanec dovolenou vyčerpal nejpozději do konce následujícího kalendářního roku.

-sch-

Zpracováno ke dni 24. 6. 2012.

Mezi základní povinnosti zaměstnance náleží řádně konat práci v pracovní době, kterou zaměstnanci rozvrhuje zaměstnavatel. Jestliže zaměstnanci v nepřetržitém provozu připadne podle harmonogramu směn směna na den, který je svátkem, je takový den pracovním dnem zaměstnance a zaměstnanec je proto povinen v takový den nastoupit do práce (výkon práce ve svátek).
Pokud by zaměstnavatel zaměstnanci na tento den určil dovolenou (a je zcela lhostejné, zda k určení dovolené došlo na žádost zaměstnance), musí zaměstnavatel počítat s tím, že podle § 219 odst. 2 zákoníku práce „připadne-li v době dovolené zaměstnanci svátek na den, který je jinak jeho obvyklým pracovním dnem, nezapočítává se mu do dovolené“. K takovým situacím by mělo spíše docházet v rámci dlouhodobějšího čerpání dovolené, např. v rozsahu týdne či více týdnů, kdy do doby takto soustředěného čerpání dovolené připadne svátek. Pokud by však zaměstnavatel určil dovolenou byť na jediný den, je nutno výše uvedené pravidlo respektovat. Zaměstnanci tedy za tento den bude příslušet náhrada mzdy a bude takový den vykázán jako čerpání dovolené, nicméně do celkového jeho nároku na dovolenou se tento den započítávat nebude.
Pokud by zaměstnavatel zaměstnanci dovolenou neurčil a zaměstnanec se přesto nedostavil na směnu, může se jednat o porušení jeho povinnosti z důvodu neomluveného zameškání směny (neomluvená absence).
Pokud by zaměstnanci ve výkonu práce bránila překážka v práci, u níž právní předpis stanoví zaměstnavateli povinnost omluvit pro takovou překážku nepřítomnost zaměstnance v práci, popřípadě mu ukládá povinnost poskytnout zaměstnanci pracovní volno, musel by tak zaměstnavatel učinit.
Možnost řešení spočívá také v tom, že se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodne na změně rozvrhu směn, popřípadě umožní zaměstnanci pracovní volno napracovat.

-sch-

Zpracováno ke dni 1. 3. 2012.

Uvedený postup není správný. Podle § 212 odst. 1 zákoníku práce má zaměstnanec právo na dovolenou za kalendářní rok jen tehdy, jestliže v příslušném kalendářním roce za trvání nepřetržitého pracovního poměru k témuž zaměstnavateli odpracuje alespoň 60 dní (směn). Ke splnění této podmínky se zaměstnanci, který je zaměstnán po stanovenou týdenní pracovní dobu, posuzuje, jakoby v kalendářním týdnu pracoval 5 pracovních dnů, i když jeho pracovní doba není rozvržena na všechny pracovní dny v týdnu (§ 216 odst. 3 zák. práce). Tato výjimka se však případu uvedeného v dotazu netýká, protože v něm uvedená zaměstnankyně pracuje zcela jistě na kratší než stanovenou týdenní pracovní dobu.
Požádá-li zaměstnankyně v uvedeném příkladu zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení její mateřské dovolené, je zaměstnavatel povinen její žádosti vyhovět (§ 217 odst. 5 zákoníku práce). Pro zjištění práva na dovolenou v roce 2012 musí zaměstnavatel nejprve zjistit, kolik pracovních dnů zaměstnankyně „odpracovala“ (za výkon práce se podle § 216 odst. 2 zákoníku práce pro účely dovolené považuje též doba mateřské dovolené) v době od 1. ledna  do 28. března 2012. Protože evidentně v tomto období nedosáhne počet takových dnů 60, bude zaměstnankyni příslušet pouze právo na dovolenou za odpracované dny podle § 214 zákoníku práce, a to za každých 21 takto odpracovaných dnů 1/12 dovolené za kalendářní rok – tedy nejvýše 2/12, pokud by počet odpracovaných dnů činil alespoň 42.
Zaměstnavatele je rovněž třeba upozornit, že vzhledem k tomu, že zaměstnankyně má pracovní dobu rozvrženou pouze na 3 dny v týdnu, činí týden její dovolené 3 pracovní dny dovolené, tj. u pedagogického pracovníka namísto 40 dnů dovolené při pětidenním pracovním týdnu, jen 3 × 8 týdnů, tj. 24 dnů dovolené. Z těchto 24 dnů bude nutno také počítat příslušné dvanáctiny, a proto 1/12 bude činit jen 2 dny dovolené a 2/12 pouze 4 dny dovolené.

-sch-

Zpracováno ke dni 21. 3. 2012.

Rodičovský příspěvek jako dávka státní sociální podpory podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, nemá nic společného s čerpáním mateřské nebo rodičovské dovolené podle zákoníku práce. Nárok na rodičovský příspěvek má i zaměstnanec nebo zaměstnankyně, které např. vykonávají výdělečnou činnost, pokud zajistí řádnou celodenní péči o dítě např. jinou zletilou osobou.
Proto ve výplatě rodičovského příspěvku nebrání, jestliže je zaměstnavatel povinen poskytnout po skončení mateřské dovolené zaměstnankyni na její žádost dovolenou podle § 217 odst. 5 zákoníku práce, a to před nástupem na rodičovskou dovolenou. I v době čerpání této dovolené (dříve „na zotavenou“), po kterou bude zaměstnankyni od zaměstnavatele náležet náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného (v daném případě však spíše pravděpodobného) výdělku, může být tato zaměstnankyně současně příjemkyní rodičovského příspěvku, pokud splňuje podmínky pro jeho výplatu stanovené shora citovaným právním předpisem.
Samozřejmě, že v době čerpání dovolené (na zotavenou) po skočení mateřské dovolené není zaměstnankyně ani na mateřské ani ještě na rodičovské dovolené; zaměstnavatel ji po tuto dobu vede v evidenčním stavu zaměstnancům (jako každého jiného zaměstnance v pracovním poměru), a teprve ode dne nástupu na rodičovskou dovolenou – tedy po vyčerpání dovolené (na zotavenou) – ji z tohoto evidenčního stavu vyřadí.

-sch-

Zpracováno ke dni 19. 4. 2012.

V dotazu uvedená situace není vyloučena a neodporuje ani zákoníku práce, pokud taková dovolená byla zaměstnankyni určena na její žádost. Pokud by však dovolenou určoval zaměstnankyni sám zaměstnavatel (tedy z vlastního podnětu), bylo by možno namítat, že zaměstnavatel má dovolenou zaměstnanci určit tak, aby si ji mohl vyčerpat především v celku, a určuje-li mu čerpání po částech, je povinen dbát, aby alespoň jedna část činila alespoň 2 týdny, nedohodne-li se se zaměstnancem jinak.

-sch-

Zpracováno ke dni 17. 3. 2012.

Je třeba přiznat, že na řešení v dotazu uvedené situace existují dva právní názory (obdobně jako je tomu, pokud jde o určení práva na dovolenou podle § 217 odst. 5 zákoníku práce bezprostředně návazně na skončení mateřské dovolené, a to z hlediska splnění podmínky odpracování alespoň 60 dnů v kalendářním roce, za který dovolená přísluší) a k dispozici není žádná soudní judikatura.
Autor odpovědi na dotaz č. 7 v časopise Mzdová účetní č. 6/2011 vychází z dikce § 219 odst. 2 zákoníku práce, který jednoznačně stanoví, že připadne-li v době dovolené zaměstnance svátek na den, který je jeho obvyklým pracovním dnem, nezapočítává se mu do dovolené. Zaměstnankyně v době svátků 5. a 6. 7. nečerpá již ani mateřskou, ale zatím ani rodičovskou dovolenou a její obvyklé pracovní dny, na něž oba svátky připadají, jsou tak jednoznačně dny, v nichž čerpá dovolenou. Protože se tyto dny do dovolené nezapočítávají a směny připadající na tyto dny z důvodu svátku odpadají, přísluší zaměstnankyni náhrada mzdy za svátek, popř. se její plat nekrátí.
Opačný názor, který vychází z předpokladu, že by zaměstnankyně ve svátek stejně nepracovala, nemá podle názoru autora odpovědi v ničem oporu, protože – jak výše uvedeno – žádná překážka v práci zaměstnankyni ve výkonu práce v době, kdy není ani na mateřské ani na rodičovské dovolené, nebránila a je tedy skutečností, že jediným důvodem, proč by práci konat nemohla, je fakt, že obě směny u zaměstnavatele tak jako ostatním zaměstnancům v důsledku svátku odpadly.

-sch-

Zpracováno ke dni 20. 6. 2011.

Splní-li zaměstnanec v příslušném kalendářním roce základní podmínku spočívající v odpracování alespoň 60 dnů (směn), získá v tomto kalendářním roce právo na dovolenou za kalendářní rok. Jestliže tedy zaměstnanec v roce 2011 tuto podmínku splní, bude mít nárok na dovolenou za kalendářní rok 2011. Tato dovolená se bude krátit z důvodu poskytnutého neplaceného pracovního volna stejně, jako je tomu při krácení z důvodu dočasné pracovní neschopnosti, rodičovské dovolené apod. – tedy o 1/12 dovolené za kalendářní rok za prvních 100 takto zameškaných dnů (směn) a za každých dalších 21 takto zameškaných dnů (směn) vždy o další 1/12.
Jestliže by však zaměstnanec shora uvedenou podmínku odpracování alespoň 60 dnů (směn) v roce 2011 nesplnil, bude mu příslušet toliko právo na dovolenou za odpracované dny podle § 214 zákoníku práce – tedy za prvních 21 odpracovaných dnů (směn) na 1/12 dovolené za kalendářní rok a za dalších 21 odpracovaných dnů na 2/12 dovolené za kalendářní rok. Právo na více dvanáctin dovolené za kalendářní rok než na 2/12 nemůže zaměstnanci logicky nikdy u dovolené za odpracované dny vzniknout.

Jestliže tedy zaměstnanec v roce 2011 za trvání téhož pracovního poměru u zaměstnavatele odpracuje alespoň 60 dnů (směn) a současně z důvodu neplaceného pracovního volna zamešká méně než 100 směn, nebude se mu dovolená za kalendářní rok krátit.

-sch-

Zpracováno ke dni 12. 4. 2011.

K oběma částem dotazu je třeba společně uvést, že dosavadní právní úprava jiných důležitých osobních překážek v práci podle přílohy k nařízení vlády č. 590/2006 Sb., mezi něž patří jak vyšetření nebo ošetření zaměstnance ve zdravotnickém zařízení, tak také doprovod rodinného příslušníka k vyšetření, ošetření nebo léčení ve zdravotnickém zařízení, je provedena velmi benevolentně, a vede často ke zneužívání zaměstnancem.
Nicméně v obou v dotazu uvedených případech platí, že právo zaměstnance na pracovní volno, popř. pracovní volno s náhradou mzdy, vzniká na nezbytně nutnou dobu a jen, nebylo-li možno vyšetření, ošetření nebo léčení provést v mimopracovní době zaměstnance. Tyto skutečnosti musí zaměstnanec zaměstnavateli prokázat.
Aniž by to právní předpis výslovně stanovil, dovozuje se výkladem, že do doby potřebné k vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení je nutno započítat též dobu čekání na provedení těchto úkonů ve zdravotnickém zařízení a dobu cesty do tohoto zařízení a zpět. U doprovodu rodinného příslušníka se naopak dovozuje, že pracovní volno přísluší nejen k vlastnímu doprovodu do zdravotnického zařízení a zpět, nýbrž též za dobu trvání vyšetření, ošetření nebo léčení, pokud z povahy těchto úkonů a délky jejich trvání nevyplývá, že je možné, aby doprovázející zaměstnanec po dobu těchto úkonů pokračoval v přerušeném výkonu práce pro zaměstnavatele (např. v případě hospitalizace).
Situaci z pohledu zaměstnavatelů svým způsobem komplikuje též právo na svobodnou volbu lékaře pacientem a omezení náhrady mzdy nebo platu jen na případ a na dobu, kdy je nebo by bylo vyšetření nebo ošetření provedeno ve zdravotnickém zařízení nejblíže bydlišti nebo pracovišti zaměstnance, mnoho neřeší. Někteří zaměstnavatelé se proto v praxi pokoušejí stanovit, např. v pracovním řádu, jednotně pro všechny zaměstnance přiměřenou dobu k vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení s tím, že pokud v konkrétním případě je takto určená doba zaměstnancem překročena, musí zaměstnanec zaměstnavateli prokazovat nezbytnost jejího trvání nad určený jednotný limit. Pokud však zaměstnanec nezbytnou dobu trvání vyšetření nebo ošetření prokáže, musí mu zaměstnavatel po celou tuto prokázanou dobu pracovní volno, popř. pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu, poskytnout.
Pokud jde o pvrní část dotazu, kloním se k názoru, že v případě doprovodu dítěte na logopedii v rámci zdravotnického zařízení je splněna podmínka stanovená v bodě 8 přílohy k nařízení vlády č. 590/2006 Sb., a že zaměstnankyni doprovázející dítě přísluší po dobu doprovodu pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu. Otázkou ale je, zda úkony nebylo možno provést mimo pracovní dobu zaměstnankyně.
Ke druhé části dotazu platí obdobně, zda se zaměstnanec, jestliže nešlo o akutní vyšetření nebo ošetření, nemohl k lékaři objednat mimo svoji pracovní dobu, a pokud to možné není, je otázkou, zda musel navštívit lékaře právě v průběhu své pracovní směny, nikoliv např. na jejím počátku nebo konci tak, aby z této směny zameškal jen dobu nezbytně nutnou. Zaměstnavatel má samozřejmě právo zpochybnit nezbytnost vyšetření nebo ošetření právě v průběhu pracovní směny a požadovat po zaměstnanci, aby doložil, že se na lékařskou prohlídku nemohl objednat jinak a v jiném čase. Je však třeba dodat, že případný spor mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o právech a povinnostech z pracovněprávního vztahu přísluší řešit jedině soudu, a to na návrh účastníka tohoto vztahu.

-sch-

Zpracováno ke dni 10. 3. 2011.

Podle § 13 odst. 4 zákoníku práce zaměstnanec v dalším pracovním poměru nebo na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr u téhož zaměstnavatele nemůže vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny. Z uvedeného vyplývá, že zaměstnankyně, která pracuje u zaměstnavatele v pracovním poměru například jako prodavačka, nemůže u téhož zaměstnavatele pracovat jako prodavačka v jiném pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti.
Zaměstnankyně, která pobírá peněžitou pomoc v mateřství, ztrácí nárok na poskytování této dávky po dobu, v níž pracuje v tom zaměstnání, z něhož tuto dávku pobírá, tj. v uvedeném případě ze zaměstnání prodavačky, pokud by začala pracovat u téhož zaměstnavatele jako prodavačka. Je nerozhodné, po jakou dobu by jako prodavačka pracovala, jestli 8 hodin denně, nebo například jen jednu hodinu denně. Jinou práci u téhož zaměstnavatele nebo i prodavačku u jiného zaměstnavatele by mohla vykonávat a zároveň pobírat peněžitou pomoc v mateřství.
Zaměstnankyně, která pobírá rodičovský příspěvek, nebo je na rodičovské dovolené, aniž by pobírala rodičovský příspěvek, může pracovat bez omezení v jakémkoliv zaměstnání. Pokud by v uvedeném příkladu začala pracovat jako prodavačka na zkrácený úvazek u téhož zaměstnavatele, rodičovská dovolená by jí skončila, ale rodičovský příspěvek by byl poskytován nadále i při zaměstnání. Na rodičovskou dovolenou by mohla zaměstnankyně opět nastoupit kdykoliv v období do 3 let věku dítěte.

-že-

Zpracováno ke dni 5. 5. 2011.

Zákoník práce v § 200 ohledně překážek v práci z důvodu obecného zájmu stanoví, že náhrada mzdy nebo platu od zaměstnavatele zaměstnanci v těchto případech nepřísluší, není-li dále v tomto zákoně stanoveno jinak, nebo není-li dohodnuto nebo vnitřním předpisem stanoveno jinak. Tedy výjimky z obecného pravidla, že náhrada nepřísluší, stanoví tento zákon (zákoník práce) nebo dohoda či vnitřní předpis. To si nelze vykládat tak, že pokud tento zákon stanoví, že náhrada mzdy nebo platu přísluší např. v případě jiného úkonu v obecném zájmu podle § 203 spočívajícího v dárcovství krve, že by tuto náhradu bylo možno vyloučit vnitřním předpisem zaměstnavatele.
Vnitřní předpis zaměstnavatele – jak je v dotazu uvedeno – je v příkrém rozporu s pracovněprávními předpisy a představuje jejich porušení postižitelné jako přestupek nebo správní delikt podle zákona o inspekci práce pokutou.
Zaměstnanec má podle § 203 odst. 2 písm. d) a e) zákoníku práce nárok na náhradu mzdy nebo platu v rozsahu a za podmínek v něm stanovených.

-sch-

Zpracováno ke dni 1. 7. 2011.

Jsou-li zaměstnanci uvedení v dotazu vysláni zaměstnavatelem na zahraniční pracovní cestu do Itálie, plní pracovní úkoly vyplývající z druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě mimo své pravidelné pracoviště a jsou povinni konat na pracovní cestě práci podle pokynů vedoucího zaměstnance, který je na pracovní cestu vyslal.
V této souvislosti je třeba upozornit i na ustanovení § 153 zákoníku práce, podle kterého zaměstnavatel předem písemně určuje podmínky, které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad, zejména dobu a místo nástupu a ukončení cesty, místo plnění pracovních úkolů, způsob dopravy a ubytování. Má přitom přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance. Z těchto skutečností je třeba následně odvozovat mzdová práva zaměstnanců vyslaných na pracovní cestu, popř. jejich další pracovněprávní nároky.
Plnění úkolů zaměstnavatele v rámci harmonogramu směn zaměstnance vyslaného na pracovní cestu (tento harmonogram směn se může lišit od harmonogramu na pravidelném pracovišti – záleží na rozhodnutí zaměstnavatele) po dobu trvání pracovní cesty je výkonem práce, za který zaměstnanci přísluší mzda. Pokud zaměstnanec pracuje na pracovní cestě mimo svůj harmonogram směn nad rámec stanovené týdenní pracovní doby, má právo na mzdu za práci přesčas podle § 114 zákoníku práce. Totéž platí, pokud by pracoval v noci, ve svátek (rozumí se svátek podle české právní úpravy provedené zákonem č. 245/2000 Sb.) nebo v sobotu či v neděli. I v tomto případě stanoví jeho mzdová práva zákoník práce (§ 116, § 115 a § 118).
Pokud zaměstnanec na pracovní cestě práci nevykonává, čas strávený na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů spadající do pracovní doby zaměstnance se považuje za dobu překážky v práci na straně zaměstnavatele, při které se zaměstnanci mzda nebo plat nekrátí. Jestliže však zaměstnanci v důsledku způsobu odměňování mzda ušla, poskytne mu zaměstnavatel za tuto dobu náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku (§ 210 zákoníku práce). Za dobu, kdy zaměstnanec na pracovní cestě nevykonává práci, která nespadá do pracovní doby zaměstnance, nepřísluší mu ani mzda, ani její náhrada. Podle tohoto ustanovení je třeba posuzovat i situaci popsanou v dotazu, kdy zaměstnanci nepracovali z důvodu „italského svátku“, pokud zaměstnavatel předem této skutečnosti jejich harmonogram směn nepřizpůsobil a neupravil jej.
Teoreticky lze uvažovat i o tom, že by zaměstnanci vyslaní na zahraniční pracovní cestu v době „italského svátku“ čerpali náhradní volno namísto příplatku za práci přesčas, kterou na pracovní cestě odpracovali v jiné dny, nicméně toto čerpání náhradního volna by s nimi muselo být dohodnuto (zaměstnavatel je nemůže nařídit). Podle § 114 zákoníku práce přísluší zaměstnanci za dobu práce přesčas mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo, a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku za každou hodinu práce přesčas, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku.

-tr-

Zpracováno ke dni 1. 6. 2012.

Informace by byla v rozporu s bodem 1 přílohy k nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci, podle něhož ohledně vyšetření nebo ošetření zaměstnance ve zdravotnickém zařízení platí:

„1. Vyšetření nebo ošetření
a) Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu se poskytne na nezbytně nutnou dobu, bylo-li vyšetření nebo ošetření provedeno ve zdravotnickém zařízení, které je ve smluvním vztahu ke zdravotní pojišťovně, kterou si zaměstnanec zvolil, a které je nejblíže bydlišti nebo pracovišti zaměstnance a je schopné potřebnou zdravotní péči poskytnout (dále jen „nejbližší zdravotnické zařízení“), pokud vyšetření nebo ošetření nebylo možné provést mimo pracovní dobu.
b) Bylo-li vyšetření nebo ošetření provedeno v jiném než nejbližším zdravotnickém zařízení, poskytne se pracovní volno na nezbytně nutnou dobu; náhrada mzdy nebo platu však přísluší nejvýše za dobu podle písmene a).“

Z uvedeného je patrné, že jsou-li splněny výše uvedené podmínky, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout pracovní volno, popřípadě pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu.
Tato překážka v práci rozhodně nemá nic společného s dočasnou pracovní neschopností zaměstnance nebo dokonce s jejími třemi prvními tzv. „karenčními“ dny. Nezbytně nutnou dobu vyšetření nebo ošetření v každém jednotlivém případě nelze paušalizovat tím, že by zaměstnavatel určil pro všechny zaměstnance, že v případě této překážky v práci poskytne každému zaměstnanci pracovní volno např. jen v rozsahu 2 hodin za měsíc apod.
Potřebu vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení, jakož i nezbytně nutnou dobu k jejich provedení je však zaměstnanec povinen zaměstnavateli prokázat.

-sch-

Zpracováno ke dni 29. 6. 2012.

Pokud došlo k zaměstnavatelem nepředvídanému (předem neočekávanému) přerušení dodávky elektrické energie, v důsledku čehož nemohl zaměstnanec konat práci, a zaměstnavatel jej s jeho souhlasem nepřevedl na jinou práci, jedná se typicky o překážku v práci z důvodu prostoje (§ 207 odst. 1 zákoníku práce), při které zaměstnanci přísluší náhrady mzdy nebo platu ve výši nejméně 80 % jeho průměrného výdělku.

-sch-

Zpracováno ke dni 19. 11. 2012.

Zákoník práce v § 370 odst. 1 stanoví, že náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 a plnou výší nemocenského. Náhrada za ztrátu na výdělku podle věty první přísluší zaměstnanci do výše jeho průměrného výdělku před vznikem škody i za dobu, kdy mu v době prvních 3 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nenáleží nemocenské nebo kdy mu podle § 192 odst. 1 části věty druhé za středníkem nepřísluší náhrada mzdy nebo platu.
V dalším odstavci stejného paragrafu je pak stanoveno, že náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 přísluší zaměstnanci i při jeho další pracovní neschopnosti z důvodu téhož pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Průměrným výdělkem před vznikem škody podle věty první je průměrný výdělek zaměstnance před vznikem této další škody.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že pro zaměstnance bude pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti rozhodným obdobím I. čtvrtletí 2012.

-mu-

Zpracováno ke dni 17. 5. 2012.

Nemůže-li zaměstnavatel (rozumí se pouze zaměstnavatel mimo oblast veřejných služeb a správy, která je definovaná v § 109 odst. 3 zákoníku práce) z důvodu tzv. „částečné nezaměstnanosti“ (tj. dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách) přidělovat zaměstnancům práci v rozsahu týdenní pracovní doby, může v dohodě s odborovou organizací sjednat pro tyto případy poskytování náhrady mzdy v jiné výši, než stanoví § 208 zákoníku práce. Nepůsobí-li u zaměstnavatele odborová organizace, může být dohoda nahrazena úpravou ve vnitřním předpisu zaměstnavatele. Výše této sjednané (nebo vnitřním předpisem specifikované) náhrady musí činit nejméně 60 % průměrného výdělku zaměstnanců.
Náhrada mzdy poskytovaná ve stanovených případech zaměstnancům podle § 209 zákoníku práce není mzdou, ani platem, ani odměnou z dohody, a proto její výše nepodléhá ochraně formou minimální mzdy. To znamená, že v konkrétním případě může být tato náhrada i nižší, než je minimální mzda. Pro tento závěr svědčí zejména okolnost, že uvedená náhrada je stanovena podílem (procentem) z průměrného výdělku a vztah mezi průměrným výdělkem a minimální mzdou stanoví § 357 odst. 1 zákoníku práce.
Výše poskytnuté náhrady podle § 209 zákoníku práce neovlivní výši průměrného (pravděpodobného) výdělku zaměstnanců, který bude pro jiné účely zjišťován na základě pravidel stanovených v § 351 až § 362 zákoníku práce. Jak již bylo uvedeno, náhrada mzdy podle § 209 zákoníku práce není mzdou, a proto se nezahrnuje do hrubé mzdy zúčtované zaměstnancům k výplatě v rozhodném období.

-tr-

Zpracováno ke dni 10. 5. 2012.

Průměrný výdělek pro pracovněprávní účely, tedy i v případě náhrady mzdy za dovolenou, se určuje jednotně. V tomto případě se bude jednat o průměrný výdělek stanovený k době, kdy je dovolená čerpána. Podle § 352 až § 362 zákoníku práce platí, že průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období (což je kalendářní čtvrtletí od 1. řijna. 2010 do 31. prosince 2010) a z odpracované doby v rozhodném období. Průměrný výdělek se zjišťuje k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období a používá se v nezměněné podobě po celé další rozhodné období.

Jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. V uvedeném konkrétním případě se použije pravděpodobný výdělek určený zaměstnavatelem k 1. lednu 2011 (pro dovolenou čerpanou v březnu) a od 1. dubna 2011 se určí nový pravděpodobný výdělek (pro dovolenou čerpanou v dubnu).

-jb-

Zpracováno 29. 3. 2011.

Protože je každý pracovněprávní vztah soukromoprávním vztahem, je nezbytné se při posuzování vzájemných práv a povinností zaměstnavatele a zaměstnance řídit zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a pokud jde o zvláštní specifika pracovněprávního vztahu, pak zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále ZP). Zaměstnankyně má nepochybně se svým zaměstnavatelem uzavřenu pracovní smlouvu, kde má sjednán i druh práce. Tento sjednaný druh práce platí pro obě smluvní strany do té doby, než bude na základě další smlouvy změněn, nebo než bude pracovní poměr vypovězen. Čerpání mateřské dovolené, rodičovské dovolené, popř. čerpáními dalšího pracovního volna, je podle zákoníku práce překážkou v práci. Po skončení této překážky v práci je samozřejmě zaměstnavatel povinen zaměstnankyni zaměstnávat i nadále podle uzavřené pracovní smlouvy, pokud nedojde ke skončení pracovního poměru dohodou, výpovědí nebo jiným způsobem uvedeným v § 48 ZP. Zákoník práce stanoví výjimku pro zaměstnankyně, které nastupují do zaměstnání po skončení mateřské dovolené. Pro ně platí § 47 ZP. Nastoupí-li zaměstnankyně po skončení mateřské dovolené nebo zaměstnanec po skončení rodičovské dovolené v rozsahu doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, do práce, zařadí je zaměstnavatel na jejich původní práci a pracoviště. Není-li to možné proto, že původní práce odpadla nebo pracoviště bylo zrušeno, zařadí je zaměstnavatel podle pracovní smlouvy. Takže zaměstnavatel zaměstnankyni „nic nedrží“, plní jen své zákonné povinnosti, ke kterým se dobrovolně zavázal pracovní smlouvou se zaměstnankyní.

-jb-

Zpracováno ke dni 17. 1. 2011.

Uvedený problém není problémem právního posouzení, ale praktické aplikace příslušných ustanovení zákoníku práce v praxi. Zaměstnanec je především povinen zaměstnavateli doložit a prokázat, že má překážku v práci – pracovní neschopnost. Teprve potom můžeme hovořit o tom, že zaměstnavatel nemůže ve zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 21 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti podle § 66 zákoníku práce. Pokud toto neučiní a současně nedochází do zaměstnání, je nezbytné s ním zacházet jako s každým, kdo porušuje závažným, zvlášť hrubým způsobem povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Proto je možné s tímto zaměstnancem okamžitě zrušit pracovní poměr podle § 55 odst. 2 zákoníku práce nebo mu dát výpověď podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Právní úkon musí být učiněn písemně a doručen zaměstnanci do vlastních rukou. Účinky doručení nastanou i tehdy, jestliže zaměstnanec doručení písemnosti zmaří. Druhou možností je potom posečkat se zrušením pracovního poměru ve zkušební době až po uplynutí doby 21 kalendářních dnů.

-jb-

Zpracováno ke dni 17. 1. 2011.