Přejte si něco – například úspěch
Co je to vlastně úspěch?
Úspěch znamená pro každého člověka něco jiného. Pro jednoho je možná úspěchem vlastnit tučné bankovní konto, jezdit velkým autem nebo žít v krásné vile. Pro někoho jiného to představuje šťastnou rodinu, povolání, které mu přináší radost, a pro dalšího zase mnoho přátel nebo jen být oblíbený.
Každý člověk si tedy definuje sám pro sebe, jaký význam pro něj úspěch má.
Jeden atribut má ale úspěch ve všech případech: úspěch přitahuje další úspěch. Nic není tak motivující jako slyšet o úspěších jiných lidí. Nic není tak nakažlivé jako pozitivní příklad těch, kteří to dokázali. Samozřejmě, pokud člověk nepodlehne závisti a žárlivosti. Když totiž slyší o doslova zázračných věcech, ke kterým se jiní lidé dopracovali zdánlivě z ničeho, pak to může posílit víru ve vlastní síly. „Proč by to nebylo možné i u mne?“
Když se jiným lidem podaří díky síle jejich vlastních přání takřka nemožné, pak už to není štěstí ani náhoda, ale vědomě nasazená myšlenková energie. Takové příklady mohou přesvědčit rozum, který má stále znovu sklony k pochybnostem. Možná vašemu rozumu pomůže, když „uslyší“ následující příběhy. A při čtení myslete pořád na to, že to můžete dokázat stejně tak i vy sami.
Když jsem pak zase začal s přáním si, stálo na mém seznamu přání zcela nahoře úspěšné psaní scénářů. Chtěl jsem mít po svém boku producenta, který by rozpoznal můj potenciál a stejně jako já věřil v uskutečnění mých materiálů. A protože při přání si neexistují žádná omezení, tak jsem si přál, aby to byl hned kinofilm. Ani vteřinu jsem nepochyboval, že moje přání bude vyplněno.
Po několika dnech jsem dostal návrh, zda bych nechtěl pomoci jiným autorům s psaním. Nebylo to sice moje skutečné přání, ale cítil jsem, že se dostávám blíže energii úspěšného autora. A krátce na to – jaký „zázrak“ – jeden producent projevil o mé scénáře zájem. Objevil je při uklízení ve svých análech, kde ležely s dalšími manuskripty déle než rok. Nechápal ani, jak se tam dostaly, ale nyní, když si jeden můj scénář přečetl, uvěřil stejně jako já v úspěch jednoho mého příběhu. Mezitím ale ten producent opět poněkud snížil tempo a nechal tam scénář zase ležet. Ale přirozeně mne neustále ubezpečoval, že z něj chce udělat kinofilm, ale zatím věří spíše v televizní filmy.
Musel jsem tedy svoje přání trochu přeformulovat. „Mám producenta, který chce zfilmovat jeden z mých námětů a dělá vše pro to, aby to bylo co nejrychleji.“ A skutečně. Do díla se pustil jiný producent. Zavolal mi, že si „náhodou“ přečetl jeden z mých scénářů, který ho nadchl, a proto se snažil co nejrychleji najít nějakou distribuční firmu. To jsem ale ještě nevěděl, že se sám potýká s osobními potížemi. Snažil se tedy, jak jsem si přál, ale pouze s malými a částečnými úspěchy. Nyní jsem tedy měl producenta, který chtěl můj materiál zrealizovat, ale ve skutečnosti to nedokázal.
Přání se plní tak, jak je člověk objedná. Musel jsem proto své přání znovu přeformulovat. Tentokrát moje formulace zněla zcela jinak. Proč bych měl dále hledat nějakého producenta? Co jsem vlastně skutečně chtěl? Aby tem film byl vyroben! Byla to vlastně hloupost takovou dobu hledat jednoho, zcela určitého producenta. Moje skutečné přání bylo: „Ten film bude natočen. A k tomu chci mít to nejlepší řešení.“ Přál jsem si: „Mám scénář, který teď bude zfilmován. Vím, že se najde to nejlepší a nejrychlejší řešení, jak toho dosáhnout.“ O několik dní později jsem na jednom večírku potkal jiného producenta. Okamžitě jsme si padli do noty a já mu náhodou pověděl o svém námětu. Byl nadšen a chtěl se mnou tento námět natočit. Stali jsme se přáteli a prošli spolu dobrými i špatnými časy. Ještě dnes na něj rád vzpomínám a cítím při tom teplo u srdce. Bylo velmi dobře, že jsem ten film natočil právě s ním a s nikým jiným. Ale protože mé přání bylo ohromně úspěšné, vyslal jsem okamžitě další přání. V dalším kinofilmu jsem se chtěl sám ujmout režie. To byla docela komická opovážlivost. Pustit se jako debutující režisér rovnou do kinofilmu nebyl zrovna moc nadějný, ale téměř utopistický počin. Kdo by chtěl dát mně, jako začátečníkovi, k dispozici několik miliónů na to, abych uskutečnil své vize, aniž bych doposud prokázal své schopnosti? Ovšem přání si nezná žádná omezení. A to platilo i u mne. Najednou jsem měl kolem sebe lidi, kteří mne v této opovážlivosti podpořili a společně přesvědčili distribuční firmu a filmovou nadaci o mém talentu. Obdržel jsem potřebné finanční prostředky a po svém boku jsem měl jako producenta svého přítele, který se mnou realizoval nádherný kinofilm.
Zázraky se dějí. Pro mě to byl jeden z největších divů mého života. Ale podařilo se mi to teprve tehdy, když jsem přeformuloval své přání tak, aby přesně odpovídalo mé touze.
Nyní následuje ještě jeden příběh, který se odehrával v delším časovém období.
nejprve pro svého muže a pak pro sebe
Oba následující e-maily mi napsala Bettina:
Na své poslední cestě z Mnichova domů jsem v knihkupectví na nádraží narazila na Vaši knihu. Nejenom, že mi zpříjemnila cestu, ale rovněž ve mně zažehla něco jako vnitřní světlo, které mi umožnilo vidět všechny ty zázraky, které se v mém životě dosud uskutečnily, opravdu jako zázraky. Od té doby už pochybnosti o tom, že dostanu adekvátní zaměstnání v Mnichově, neměly v mé mysli žádné místo. Moje úvahy o tom, že mé přání je příliš speciální a náročné, zmizely jako mávnutím kouzelného proutku. Vím, že se toto moje upřímné přání brzy vyplní.
Jen to dobré přeje,
Bettina
Milý Pierre Franckhu,
Mnoho díků,
Bettina
Uvedený text je ukázkou z knihy:
P. Franckh: Přejte si jednoduše, ale úspěšně!, s. 82–87.
