2 Vše pro trochu lásky
Závislé ženy udělají pro trochu lásky téměř všechno. Jsou schopné vystoupit i na Mount Everest, jen aby byly trošku milovány. Mají intenzivní potřebu lidské blízkosti. Hladovějí po lásce, jsou jako lapené na mucholapku a doufají, že se jejich milovaný začne chovat, jak si přejí, že jim poskytne, po čem touží: bezpečí, jistotu, důkazy lásky, sounáležitost, pevný vztah. Legitimní požadavky, ale vysílané bohužel nesprávným směrem, protože podobná očekávání jsou nad síly většiny mužů. A tak, ačkoliv většina Adamů nemůže anebo nechce dát své Evě nic z toho, po čem touží, zůstávají Evy věrné, hladovějí se vztaženými pažemi a smiřují se s osudem, přestože se často musejí vyrovnávat i s velmi nepříjemnými průvodními jevy (v extrémních případech s domácím násilím). Ženy nezdravě toužící po lásce mají obrovskou výdrž a jsou-li zasaženy Amorovým šípem, dopracují se na úroveň pravých maratonských běžců. Je strašné, že čím víc pro lásku trpí, tím jim připadá muž jejich snů opravdovější.
Proč si to, pro všechno na světě, nechají líbit? Prostě proto, že nic jiného neznají! A protože nejsou ani samy sobě právě nejlepšími přítelkyněmi. Čím větší výzva, tím víc si lásky cení a tím trnitější cestou za ní jdou. Dalším důvodem jsou obavy. Ženy toužící po lásce mají ohromný strach, že zůstanou samy nebo že je partner opustí. Do značné míry se cítí na vztahu závislé a mají pocit, že naplno žijí pouze po boku partnera. Ale asi nejdůležitějším důvodem je, že jsou lásce bez strádání vzdálené asi jako Země Slunci.
Lidé, kteří se příliš upínají na partnera, mají nejrůznější podobu a barvu pleti. Jsou to především ženy, kdo má tendenci upnout se na lásku a vztah jako na elixír života. (Proto se v této knize věnuji především ženám, i když zástupci této lidské povahy jsou samozřejmě i mezi muži.) Často se stává, že žena přijme roli tajné milenky ženatého muže a nechává se odbýt několika ukradenými hodinkami v hotelu. Obecně řečeno, tyto typy žen se zamilovávají do mužů, kteří o ně projevují menší zájem než naopak. Stejně často je milenec alkoholik a má vřelejší vztah k lahvi než k milence. Také se může jednat o muže, který bydlí velmi daleko a žena s ním pak prožívá touhyplný vztah na dálku; v nejhorším případě natrefí na kombinaci všech těchto typů, každopádně si žena tohoto typu vždy vyhlédne takového muže, který jí zaručeně nemůže dát nic z toho, po čem touží! Zahledí se do muže, který považuje touhu po sblížení a těsném vztahu jako osobní omezování a brání se mu jako nakažlivé nemoci, což u ženy jen vystupňuje závislost a snahu upnout se na něj.
Ženy závislé na lásce obvykle vybírají kandidáty vysněných princů z těchto kategorií:
muži, kteří se dělají vzácní a jsou „cool“;
muži, kteří vzbuzují extrémní fantazie;
muži, kteří sami o sobě říkají, že nejsou schopni navázat vztah;
muži, kteří dělají dojem, že vše je důležitější než ženy, které je zbožňují;
muži, o nichž předpokládají, že je učiní šťastnými;
muži, kteří mají špatné zkušenosti s láskou a říkají, že se nechtějí vázat;
muži, kteří jsou ženatí nebo jsou již zadaní;
muži, s nimiž prožijí pár krátkých velmi vášnivých okamžiků;
muži, kteří skládají komplimenty nanejvýš v posteli a jinak se k srdečním záležitostem nevyjadřují třeba proto, že jsou pod vlivem drog. V nejlepším případě jim splyne ze rtů fráze „miluji tě“;
muži, kteří si dokážou ženu zcela podmanit a učinit ji na sobě závislou.
Ženy vyhledávající podobné typy mužů se podceňují, podbízejí a ponižují, navzdory tomu, že si své chování často velmi dobře uvědomují. Hloupé je, že nejsou schopny s tím skoncovat!
Kde se, pro všechno na světě, taková fascinace bere? Je pan Bombastický tak atraktivní hlavně kvůli tajnému vztahu? Spočívá trik jeho přitažlivosti v zakázané lásce? Je chladná nepřístupnost v podstatě slabého muže jedinou metodou, jak může vypadat silný? Potřebuje snad žena nejistotu, aby se s ním mohla v jakémsi druhu soutěže poměřovat? Potřebuje od pana Supercoola potvrzení hodnoty a krásy – jakési razítko „technické kontroly“? Představuje pro ni láska a touha vždy jen strádání, podřizování se a ponižování? Potřebuje nějaké drama, aby lásku prožívala dostatečně intenzivně a hluboce? Je pro ni závislost na muži drogou?
Proč by si měla podobné chování nechat líbit? Co z takového vztahu má? Především nepochybně ohromné vzrušení. Ženy závislé na lásce se stávají lovkyněmi (většinou se jedná o ženy, ale samozřejmě jsou i muži-lovci) a vydávají se na výpravu za dobrodružstvím, za velkým kopancem, za supermanem, tím správným chlapem, za mužem všech mužů, s nímž bude konečně všechno tak, jak má být. Triumf spočívá v dobytí zajímavého a nepřístupného muže, byť třeba jen na chvilku. Někdy si ho žena půjčí, někdy ukradne, protože očekává, že ji tento božský typ pozdvihne, což však takový chlapík neudělá, ba právě naopak.
Je paradoxní, že podobné typy žen vůbec nezajímají muži, kteří jsou schopni poskytnout jim vše, po čem touží.
Podívejme se například na typ muže „modré z nebe“. Žena se zamiluje do muže, který jí na víkend slíbí „modré z nebe“. Ona celý týden nemyslí na nic jiného. Odevzdaně počítá dny, nemůže se dočkat, pokud ji někam pozvou přátelé, samozřejmě odřekne, jen aby pro něho měla volno. Z víkendu je nakonec jen polovina soboty, která uteče rychle, protože její „modré z nebe“ náhle tlačí jakýsi důležitý termín. Sotva se tedy žena konečně dočká, vrací se opět na začátek a odpočítává hodiny do dalšího víkendu.
V tom se náhle setká s mužem, který by tohle drama mohl ukončit. Vezme ji za ruku, láskyplně do ní vloží modré z nebe a řekne: „Je tvoje, se mnou ho od teď můžeš mít každý den, budeš-li chtít.“ Žena je zmatená a vyděšeně odpoví: „Co jsi zač? Co ode mne chceš? Jdi pryč!“
Nepřipadá vám to ani trochu povědomé? Ženy chorobně toužící po vztahu nemají ani ponětí, jak hluboce ponižují vlastní velkolepost. Nejsou schopny si samy sebe skutečně vážit. Přitom rozhodně nejsou ošklivá káčátka, o které nikdo nestojí a kterým proto nezbývá nic jiného, než běhat za muži. Naopak. Často jsou to silné, atraktivní a velmi inteligentní ženy, které si vlastní krásy, vnitřní nebo vnější, nejsou vědomy nebo si jí neváží. Mívají o sobě zkreslené mínění, myslí si, že jsou příliš tlusté, ošklivé, velké, staré, mladé … Sebevědomí? Toho tedy nemají, ani co by se za nehet vešlo!
Vanessa, tajná milenka ženatého muže, říká: „Kdykoliv jsem mu zavolala, mluvil tak, abych si myslela, že není v kanceláři sám. Oslovoval mně zásadně Armine, Rainere nebo Klausi a standardní větou bylo: ,Poslyš, teď se mi to zrovna nehodí. Zavolám ti později, souhlasíš?“ A zavěsil.
Neumím ani popsat, jak ponížená jsem se cítila. Jako rohožka nebo spráskaný pes … verbálně mě tisíckrát zavřel do skříně. A já jsem mu to dovolila. Proč? Protože jsem ho navzdory všemu milovala jako blázen a doufala jsem, že se snad jednou začne chovat jinak.“
Ženy jako Vanessa neznají nic jiného než to, co považují za lásku – zbožňování nepřístupného muže a sebepodceňování! Nepoučily se a nemají ani ponětí o tom, že podobné zbožňování není láskou, nýbrž intenzivní závislostí. Zaslepeny city „ve jménu lásky“ dovolí, aby s nimi muž dělal, co se mu zlíbí, choval se k nim, jak se mu momentálně hodí, a svému zbožňovanému vše strpí tak dlouho, dokud jim nepřestane dávat to, po čem tak nevýslovně touží: milé slovo, přívětivý pohled, kompliment, malé uznání, promilovanou noc. Jen stále přiživují oheň vášně, který je příčinou trápení.
Jejich milovaný jim dává špetku bezpečí, trochu pocitu, že jsou milovány, hodně žhavého sexu a hromady iluzí. Pouze jedno nedostávají – jasný slib a perspektivu. Nedostanou ani pevný vztah, ani nemohou založit rodinu, protože již při slovech „žít společně“ naskakuje supermanům husí kůže.
„Proč se pokaždé zamiluji do toho nepravého?“ ptá se žena sama sebe. „Ti dobří jsou buď zadaní, nebo posr...“, říká si rezignovaně a vyvozuje z toho, že chlapi jsou strašní. A má ve všem jasno! Ve skutečnosti spočívá příčina závislosti v samotných ženách chorobně toužících po lásce, jak později uvidíme.
Uvedený text je ukázkou z knihy:
J. Kathan: Vše pro trochu lásky?, s. 18–21.
