Vzdělávání dospělých (2. rozšířené vydání)

Autor: Jiří Plamínek

  • Kód produktu: 89530
  • Nakladatelství: Grada Publishing
  • Počet stran: 336
  • Vazba: váz., 17x24 cm
  • ISBN: 978-80-247-4806-1
  • Datum vydání: březen 2014
  • Běžná cena s DPH: 149 Kč
  • Sleva: 10%
  • Ušetříte: 15 Kč
  • Vaše cena s DPH: 134 Kč
ks
    Sleva
    V prodeji

Současné vzdělávání dospělých je nádherným posláním stejně jako tvrdým byznysem. I tady jsou občas nabízeny nesmysly nebo banality, i tudy se valí módní vlny, i zde mohou být dobří prodejci úspěšnější než dobří učitelé. I tady je dobré vědět, co potřebujeme, znát nabídku a souvislosti, umět se poučeně rozhodnout.



Kniha popisuje úspěšné metody moderní výuky – prezentaci, diskuse, řešení modelových situací, koučování, učení z reálného výkonu a další. Vysvětluje, jak z těchto prvků stavět vzdělávací programy, podle čeho volit přiměřený styl výuky a jak zvládat problémové účastníky a řešit další potíže, jež při učení mohou vznikat.



Pouhé umění dobře učit ovšem nestačí. Učit (se) efektivně něčemu neužitečnému je zmarňováním času a energie. V knížce proto najdete také podrobný návod, jak určovat témata a cíle vzdělávání.



Teprve z cílů vzdělávání vyplývají odpovědi na následné otázky – koho učit a čemu, jak to dělat a koho tím pověřit. V tomto tematickém sledu je třeba promýšlet podobu vzdělávacích programů, takto je uspořádána i kniha, kterou držíte v ruce. Autor do ní vložil zkušenosti ze své dvacetileté praxe v roli učitele.



Druhé vydání knihy, která podle počtu došlých ohlasů ovlivnila a inspirovala velké množství čtenářů, je rozšířeno zejména o kapitoly věnované etice vzdělávání a příkladům působení velkých učitelů lidstva.



OBSAH:



Několik vzpomínek 7

Úvod 11

1 Učení a vzdělávání 17

1.1 Smysl a podstata učení 18

1.1.1 Lidský potenciál 18

Vlastnosti 19

Postoje 20

Schopnosti 22

Čas a externí zdroje 23

1.1.2 Vznik a vývoj lidského chování 23

1.1.3 Proces učení 25

1.1.4 Dva způsoby učení 28

1.1.5 Vnímavost vůči obsahu a formě 29

Povaha podnětů 29

Forma sdělení 30

1.2 Účel a formy vzdělávání 32

1.2.1 Svět vzdělávání 32

Ovlivňování procesu učení 32

Způsobilost k úloze 33

Uložení zdrojů ve stavbě osobnosti 34

Vědomé a nevědomé učení 35

Vědomá a nevědomá složka vzdělávání 35

Alternativy ke vzdělávání 36

1.2.2 Školní a mimoškolní verze vzdělávání 37

Učení ve škole 38

Formy mimoškolního učení 40

1.2.3 Školení a tréninky 42

1.2.4 Konzultace a koučování 42

Poradci a poradenství 43

Koučové a koučování 43

1.2.5 Učení z výkonu 44

Učení z výkonu učitele 44

Učení z vlastního výkonu 45

1.2.6 Kombinované programy 45

Program šetřící zdroje 46

Příprava specialistů 47

1.3 Kontext vzdělávání dospělých 47

1.3.1 Současné trendy 47

Úspěch lidského druhu 48

Změny prostoru, času a hmoty 49

Změny myšlení a hodnot 50

1.3.2 Ovlivňování trendů 53

Způsob ovlivňování 53

Etika ovlivňování 54

1.3.3 Pozitivní hodnoty 56

Odpovědnost 56

Pozornost 57

Svoboda 58

Racionalita 59

Nenásilí 60

1.3.4 Síla tacitního učení 60

1.3.5 Příklady učitelů lidstva 62

Siddhártha Gautama 63

Jan Ámos Komenský 64

Móhandás Karamčand Gándhí 65

Albert Einstein 66

Václav Havel 67

1.4 Stav vzdělávání dospělých 67

1.4.1 Příčiny 68

1.4.2 Symptomy 70

Potíže s množstvím a přehledností 70

Potíže s relevancí a prokazatelností 71

Potíže s nadvládou formy nad obsahem a smyslem 72

Potíže se specializací a separací 73

1.4.3 Řešení 74

2 Volba témat 75

2.1 Problémy a souvislosti 76

2.1.1 Definice problémů 77

2.1.2 Mapy souvislostí 79

Nejistota 79

Interakce 80

Následnosti 82

2.1.3 Modely reality 82

Balanced Scorecard 82

Teorie omezení 84

2.1.4 Pyramida vitality 85

Užitečnost 85

Efektivita 86

Stabilita 87

Dynamika 88

2.1.5 Omezení vitality 90

2.2 Lokalizace příčin a definice cílové skupiny 92

2.2.1 Funkční model firmy 93

2.2.2 Cílová skupina 96

Kompetenční pravidlo 97

Definice cílového subjektu 97

2.2.3 Definice cílových kompetencí 98

Kompetence 98

Ovlivňování vlastností 100

Ovlivňování postojů 101

Ovlivňování schopností 102

Pyramida kultury 105

2.3 Měření kompetencí a změnové vektory 109

2.3.1 Intuitivní diagnostika 109

2.3.2 Metriky 110

2.3.3 Měření 113

2.3.4 Změnové prostory a změnové vektory 114

2.4 Rozsah zadání a změnové programy 117

2.4.1 Typy zadání 117

2.4.2 Podoba změnového programu 118

2.4.3 Dohoda o změnovém programu 119

3 Volba metod 121

3.1 Stavební kameny vzdělávacích programů 122

3.1.1 Stupně a možnosti osvojování 122

Požadovaný stupeň osvojení 123

Metody a kontext předávání 124

Způsoby osvojování 126

Napodobování 127

Naslouchání 127

Přemýšlení 128

Experimentování 130

Kombinované osvojování 131

Vztahy mezi formami vzdělávání 131

3.1.2 Prezentace 132

Podoby a složky prezentací 133

Výhody a využívání prezentací 135

3.1.3 Diskuse 135

Podoby diskusí v prostředí kursů 136

Prvky a techniky diskutování 140

3.1.4 Logika a etika argumentace 143

Vydávání subjektivního za objektivní 144

Důkazy založené na hypotézách 145

Nedostatečné rozlišování důkazů a argumentů 146

Nahrazování kvality argumentů kvantitou 148

Důraz na negativní argumentaci 148

Chybné negace 149

Zužování možnostního spektra 149

Překotné zobecňování 149

Srovnávání nesrovnatelného 150

Přehlížení nejednoznačnosti pojmů 151

Podsouvání argumentů 151

Nerozlišování funkčních, časových a kauzálních vztahů 153

Manipulativní argumentace 153

Lhaní 154

Role lektora 156

3.1.5 Řešení modelových situací 157

Hry se sdíleným zadáním 158

Hry s rozlišenými zájmy 160

Hry s rozlišenými rolemi 161

Hry podle připraveného scénáře 162

Vyhodnocování sehrávek 163

Vytváření her 166

3.1.6 Řešení reálných situací 168

Reálné situace 168

Případové studie 169

Další formy 170

Přístup k realitě 171

3.1.7 Reflexní techniky 172

Etické aspekty užívání reflexí 172

Diagnostické testy 173

Přímé reflexní techniky 174

Znalostní testy 176

Dovednostní testy 178

Zábavné testy 179

Zkušební úlohy 180

3.1.8 Podpůrné techniky 181

Seznamovací aktivity 181

Povzbuzovací aktivity 184

Venkovní aktivity 188

Uzavírající aktivity 191

3.1.9 Přehled tréninkových technik 194

3.2 Struktura a dynamika tréninku 197

3.2.1 Tréninkové styly 198

Tradiční trénink 198

Participativní trénink 199

Reálné tréninky 200

3.2.2 Struktura tréninkových kursů 200

Typická struktura tradičního tréninku 202

Struktura interaktivního tréninku 203

Typická struktura participativního tréninku 206

Volné tréninky 208

3.2.3 Lektorské přístupy k tréninku 210

Uplatňování autority 210

Volný průběh 211

Vyhlídkový let 211

Mnoho, ne mnohé 212

Sněhová koule 213

Malá sněhová koule 213

Mluvící papoušek 214

3.2.4 Výkladová schémata 215

Klasické schéma 215

Tvůrčí schéma 215

Prožitkové schéma 216

Praktické schéma 216

Zkušenostní schéma 217

3.2.5 Prožitkové interaktivní učení 217

3.2.6 Vybrané zásady tréninku 220

3.3 Tréninkový proces 224

3.3.1 Příprava na kurs 225

3.3.2 Zahájení kursu 226

Získávání a udržování pozornosti 227

Získávání a udržování zájmu 228

Získávání a udržování důvěry 229

Zahajovací rituály 230

3.3.3 Průběh kursu 231

Přestávky 232

Denní rozvrh tréninku 233

Vzorové chování 234

Shrnování 234

Hodnocení a zpětné vazby 236

Otázky, instrukce a komentáře 237

Filmování 237

Promítání 239

Práce s tabulí a záznamem 240

Pohyb lektora a účastníků 242

Nestejnorodé skupiny 243

Péče o menšiny 245

3.3.4 Závěr kursu 246

Aplikační diskuse 246

Plány osobního rozvoje 248

Závěrečné rituály 248

Shrnutí 249

3.3.5 Vyhodnocování kursů 250

3.4 Konzultace a koučování 253

3.4.1 Jak se liší konzultace a koučování 254

3.4.2 Jak pracuje konzultant 254

Lesk a bída zkušeností 255

Obecný postup konzultace 256

Několik poznámek na závěr 262

3.4.3 Jak pracuje kouč 264

Časté chyby 264

Metodická východiska 265

Postup koučování 267

3.4.4 Několik poznámek k ostatním formám 270

Učení z výkonu 271

Učení z výkonu učitele 271

Učení z vlastního výkonu 272

Literatura, filmy, internet a e-learning 273

4 Lidé a potíže 275

4.1 Lidské aspekty vzdělávání 276

4.1.1 Rozdělení rolí při firemním vzdělávání 276

4.1.2 Zájmy, tužby, potřeby 277

4.1.3 Realita, spokojenost, impakt 278

4.2 Klíčové subjekty 280

4.2.1 Učitelé 280

Vývoj 280

Typologie 282

Klíčové kompetence 284

Desatero nejcennějších zkušeností 292

4.2.2 Účastníci 293

Přístup k tréninku 293

Vstupní zkušenosti 297

Změnový potenciál 299

Časté, důležité nebo zajímavé typy 300

4.2.3 Zadavatelé a zprostředkovatelé 301

4.3 Obtížné situace 304

4.3.1 Chybné zadání 304

4.3.2 Pasivní skupina 305

4.3.3 Rozhádaná skupina 306

4.3.4 Bojovná skupina 308

4.3.5 Zásadní chyby učitele 310

4.4 Problémoví lidé 311

4.4.1 Obecné zásady 311

Postup 312

Prevence 312

Intervence 313

4.4.2 Zvládání standardních typů problémových účastníků 314

4.4.3 Potíže na straně lektora 316

Tréma 316

Malé sebevědomí 317

Velké sebevědomí 317

Rutina 318

Únava a pocit marnosti 319

Závěrečné shrnutí 321

Proč (se) učit 321

Čemu (se) učit 322

Jak (se) učit 324

(Od) koho (se) učit 326

Výběr zajímavé literatury 329



O AUTOROVI:



Několik vzpomínek

Rodiče, i kdyby se nám to příliš nelíbilo, bývají ve vztahu ke svým nezletilým dětem moudří už tím, že to s nimi v drtivé většině případů myslí dobře. Také mí rodičové zřejmě viděli dál a lépe než já. V deseti letech jsem se nadchl pro přírodu, ale oni chtěli, abych se stal učitelem. V situaci na sklonku sedmdesátých let minulého století jsem získal nečekaného spojence - bolševický režim. Tomu jsem do představy socialistického učitele nezapadal, ale strážci jeho čistoty se nebránili představě, že místo s lidmi budu pracovat s kameny. Vystudoval jsem tedy svou oblíbenou geologii na Přírodovědecké fakultě University Karlovy.

Studium přírodních věd na této škole patřilo tehdy k zážitkům poněkud nesocialistickým. Dýchala z něho - v tom nejlepším slova smyslu - atmosféra tradičního bádání z časů, kdy ctihodní pánové typu Isaaca Newtona a Reného Descarta budovali svá absolutna a netušili, že na počátku dvacátých let dvacátého století přijde doba Alberta Einsteina a Sigmunda Freuda, jež je sice nepopře, ale rozvolní jejich absolutní pravdy a relativizuje svět a jeho poznávání.

Mí profesoři zažili poslední generaci přírodovědeckých es z přelomu devatenáctého a dvacátého století, jejich mírná roztržitost byla opravdová a poctivá a jejich "pane kolego" znělo nejen věrohodně, ale také jako jakési malé, soukromé vyznamenání. Byli vesměs vtipní, a i když si dělali legraci, jejich vtipy nešly na náš účet - byly laskavé a povzbuzovaly. Dobře si vzpomínám na zkoušku u našeho špičkového geologa, kterou uzavřel slovy: "Myslel jsem si, pane kolego, že jste úplně blbej. Úplně blbej ale nejste. Máte to za jedna."

Profesoři na tradiční škole nebyli žádní partneři moderního střihu. Měli pravdu a tu nám předávali. Myslím, že nás měli rádi. Jejich sympatie se někdy projevovaly nečekaně. U jedné ze zkoušek jsem se kupříkladu dozvěděl, že jinému by pan docent dal jedničku, ale pro mne hodlá udělat víc - budu si ji moci zasloužit lepším výkonem příště. Snad nejvíce jsem ale později ocenil, že nás učili poctivě pracovat a strukturovaně myslet.

Neuvést citaci, nezdůvodnit nějaké tvrzení, nebo snad dokonce něco odněkud opsat do diplomky, to prostě nebylo možné. Matematika, fyzika, matematická statistika, to nebyly předměty určené k výzdobě indexu. Když jsem přešel po roce 1989 od přírodních věd k humanitním, myšlení v souvislostech a ostatní návyky z přírodovědeckého světa mi neskutečně pomáhaly.

Pokud nepočítám cvičení kluků v Sokole, s učením jiných lidí jsem nesměle začal právě na fakultě. Každý rok se pořádaly mnohatýdenní kursy geologického mapování a asistenti a někteří čerství absolventi dostávali svou malou skupinu studentů, pár čtverečních kilometrů terénu a úkol dovést je k jejich první geologické mapě. To bylo také mé první větší setkání s vedením skupiny lidí. Podobnou zkušenost jsem zažíval o pár let později v poušti, ovšem již zcela naostro, se skupinou arabských geologů.

Daleko později jsem intimně poznával vedení a řízení lidí i v jiných prostředích a si­tua­cích a měl jsem čest pracovat s několika vynikajícími, bytostnými lídry - a především privilegium se od nich učit a pochopit, do jaké míry se do působení lídrů vkládá role učitele ostatních lidí.

Ve druhé polovině osmdesátých let začalo být stále jasnější, že se něco zásadního stane. Pracoval jsem tehdy v geologickém výzkumném ústavu, ale stále více mne to táhlo k péči o životní prostředí a politickým tématům. Seznámil jsem se s lidmi, kteří stáli, řečeno slovy pozdějšího ministra životního prostředí Ivana Dejmala, ve frontě na kriminál. Naštěstí se dočkali spíše významných funkcí a já neodolal a k jednomu z nich, ke skvělému člověku Josefu Vavrouškovi jsem po roce 1989 nastoupil na ministerstvo.

Podílel jsem se na přípravě zákonů, včetně Listiny základních práv a svobod, na počítání škod po okupaci Československa v letech 1968-1991, nějakou dobu jsem vedl odbor, zabývající se přírodovědeckými a sociodemografickými aspekty péče o životní prostředí a podporou nově vznikajícího neziskového sektoru.

Být podúředníkem státní správy jsem sice vydržel sotva dva roky, ale ke geologii jsem se již nevrátil. Zaujaly mne ekologické konflikty. Natolik, že jsem se jim začal věnovat profesionálně. Snažil jsem se nahrazovat bitvy, které tehdy vznikaly mezi investory rozvojových projektů a ekologickými aktivisty, facilitovaným dialogem. Brzy jsem svůj zájem rozšířil i na konflikty "neekologické" a od nich vlastně zcela přirozeně na řízení systémů typu firem, rodin či společností, protože mnoho konfliktů je možné řešit jen změnami podmínek, které v systémech panují.

Nejstabilnější změny v systémech obsahujících lidské prvky ovšem přicházejí s novými znalostmi, dovednostmi a návyky, tedy spolu s učením. Oblouk od kamene k lidskému mozku, který provázel změny mého zaměření v té době, zdánlivě příliš dlouhý a příliš nepochopitelný, byl postaven.

Začátkem devadesátých let jsem hodně studoval. Absolvoval jsem dvě stáže v USA, několikaletý program pořádaný Johns Hopkins University v Baltimoru, ale i ryze evropské kursy. Seznamoval jsem se s manažerskou a později i s psychologickou literaturou. Bylo to krásné, hektické období. Spolupracoval jsem s programy řešení konfliktů pořádanými OSN, propagoval nenásilné metody řešení konfliktů na vysokých školách, učil diplomaty.

Z USA jsem přivezl mediaci - metodu řešení konfliktů, při níž se jednání účastní neutrální zprostředkovatel - a začal ji v Česku používat a propagovat. Dnes již se o ní trochu ví, u okresních úřadů působí probační a mediační služba, ale v té době jsem byl ve svém úsilí dlouho sám a poměrně často jsem musel vysvětlovat, že při mediaci není zvykem ani vyvolávat duchy, ani meditovat.

Po odchodu ze státní správy a nedlouhém románku s neziskovým sektorem jsem odešel na "volnou nohu". Stal jsem se nezávislým lektorem, konzultantem, facilitátorem a mediátorem. Šel jsem tehdy za zvukem motoru společnosti, který se v průběhu devadesátých let přesunul ze státních úřadů a neziskovek do světa byznysu.

Odpracoval jsem zde mnoho let čistého času a poznal, že navzdory běžným představám je většina lidí, kteří dnes v Česku podnikají, nejen poctivá a slušná, ale že také mnozí majitelé a manažeři firem nechtějí pouze vydělávat, ale i být užiteční sobě a svému okolí. Právě od nich jsem se naučil nejvíce.

Zejména od roku 2000 jsem začal vkládat získané zkušenosti do příruček a obsáhlejších knih. Přehled o nich je možné získat na adrese www.jiriplaminek.cz. Část z nich tvoří dohromady ucelený systém, jehož základem je teorie vitality. Ta vznikla srovnáním ekologických a ekonomických zákonitostí a popisuje podmínky, za kterých se systém stává dlouhodobě úspěšným - tedy schopným dosahovat současných cílů způsobem, jenž neohro­žuje dosahování cílů budoucích.

V poslední době se zabývám především metodikou a více se věnuji učení na vysokých školách. Radost z ryzího učení je příliš velká, poslání učitele příliš krásné, výsada ovlivňovat lidi, kteří budou rozhodovat o světě, v němž budou žít moje dcery a jejich děti, příliš lákavá. Přes všechny problémy dnešního světa - a že nejsou nijak malé - upřímně věřím, že je možné hledat a najít pro lidstvo na této planetě stabilní budoucnost. A šance uspět se dozajista zvyšuje spolu s kvalitním vzděláním.

Jiří Plamínek

www.jiriplaminek.cz

jplaminek@seznam.cz

Chcete se na něco zeptat?