Rozhovor: Martin Vitický o Brazílii a objetí mravenečníka
10. 08. 2021
Kriminální thriller Objetí mravenečníka je jeho prvotinou. Martin Vitický v rozhovoru odpovídá, proč si pro svůj román vybral právě Rio de Janeiro a jak náročné je napsat thriller.
První otázku musím směřovat na onu
vzdálenou zemi v Jižní Americe, kde se váš
román odehrává. Proč právě Brazílie?
Do Brazílie jsem se zamiloval už před více než
třiceti lety. Nejdřív to byl zájem o portugalštinu,
která se postupně stala nástrojem k hlubšímu
poznání této země. Mám rád vřelost Brazilců,
jejich umění žít dneškem, přístup „chceš žít
v Brazílii, tak jsi Brazilec“. Rio de Janeiro bylo
přirozenou volbou.
V knize vykreslujete pohodovou atmosféru
Ria, ale i jeho temné stránky – únosy, korupci
a vysokou kriminalitu. Jak se vám tam žilo?
V Brazílii vždy jako kouzlem mizí moje introvertní a zdrženlivá povaha. Mám pocit, že se tam ze
mě stává lepší člověk. Brazilci ví, jak vás otevřít,
a bránit se tomu vám nepomůže. A přestože
se země potýká s velkými problémy, troufám
si tvrdit, že pořád je víc toho pozitivního, co
Brazílie nabízí.
Kdy vás poprvé napadlo, že se pustíte do psaní
thrilleru? Bylo to náročné?
Evidentně dost pozdě, téměř v padesáti letech.
V tomhle ohledu jsem na tom podobně jako
známý brazilský profesor Luiz Alfredo Garcia-
-Roza, můj velký vzor, který se rozhodl napsat
svůj první detektivní román až v šedesáti letech.
A ano, napsat thriller není snadné a jako psycholog vás ujišťuji, že především vaši orientaci
na detaily, analytičnost a schopnost dotáhnout
věci do konce čeká náročná zkouška.
Mohl byste čtenářům přiblížit zajímavý název
Objetí mravenečníka?
Brazilská portugalština oplývá idiomy, které
v sobě mají zvíře. Kromě „objetí mravenečníka“
mají podobný význam obraty „přítel medvěd“
nebo „přítel jaguára“. Označují falešného člověka. A když vás takový zdánlivý přítel obejme,
říká se v Brazílii, že vás objal mravenečník, který
svým objetím usmrcuje nepřátele.
Kniha se odehrává ve velmi různorodých
prostředích: diplomacie, favela či geologický
institut. Vše se vám podařilo zachytit velmi
věrohodně. Kde jste čerpal inspiraci?
Dvacet pět let v diplomacii, život v Riu a za
ostatním, třeba právě tou geologií, stojí důkladný výzkum, desítky hodin strávených přípravou.
Mnoho věcí jsem také konzultoval se svými
přáteli v Brazílii. Moje psychologické vzdělání mi
rovněž při psaní velmi pomáhá.
Kterou postavu vás nejvíc bavilo psát?
Dělám všem postavám psychologické profily.
Vím, jaké mají vlastnosti, vím, co mají rády, vím
tudíž, jak by se v té které situaci zachovaly.
Všechny tyhle detaily způsobí, že se z nich
stávají samostatné jednotky, které přebírají
iniciativu. Na mě pak spoléhají, že jejich příběh
adekvátně zapíšu. Nemohu tak říct, že mě
některou baví psát více, spíš si je, podobně jako
čtenář, více či méně oblíbím. Ellen a Viviane
jsou moje oblíbenkyně. Z těch záporných mě
baví Manoel Miranda.
Kde všude román vznikal?
Část vznikla u nás, část v Brazílii a jedna část
na Zanzibaru. Některé scény jsou tak mnohem
autentičtější, než by se mohlo zdát. Rozhlížel
jsem se kolem sebe a zachycoval, co jsem viděl,
stejně jako oko kamery. Doufám, že ke čtenářům
přes všechno to napětí a objetí mravenečníků
pronikne i trochu toho brazilského slunce.
Eva Čechová