Dotazy předplatitelů časopisů

FAQ

Vedle široké nabídky odborných publikací a vždy aktuálních seminářů poskytujeme našim čtenářům a čtenářkám komfort v podobě přehledně a srozumitelně zpracovaných odborných časopisů Mzdová účetní, Účetní a daněPraktická personalistika. Jejich prostřednictvím mají mzdové účetní, personalisté, finanční účetní i další pracovníci možnost získat ucelený přehled o nejnovějších změnách v legislativě, na základě podrobně rozpracovaných příkladů pochopit i složitější situace a naučit se tak řešit i komplikované případy, s nimiž se ve své praxi mohou setkat.

Jako bonus pro předplatitele kteréhokoliv z našich odborných měsíčníků nabízíme možnost zodpovězení až tří odborných dotazů ročně na naše náklady u nejpovolanějších odborníků na jednotlivé oblasti spadající do tematického záběru časopisů. Protože víme, že se stejným problémem se může potýkat více lidí, rozhodli jsme se ty nejzajímavější či naopak nejčastěji pokládané dotazy anonymně uveřejňovat spolu s odpověďmi, abychom tak poskytli návod pro řešení i dalším z Vás.

Tematické oblasti

Věříme, že pro Vás bude tato rubrika zodpovězených odborných dotazů přínosem. Více informací ke službě zodpovídání odborných dotazů předplatitelům včetně potřebných kontaktů, kam dotazy zasílat, najdete v Kontaktech v sekci Publikace & časopisy (Mgr. Cielecká a Mgr. Farkašová) nebo přímo na stránkách jednotlivých časopisů (, PP, ÚD).
Dotazy zde budou v průběhu roku postupně přibývat.


Cestovní náhrady (1)


Poskytování tuzemského stravného při sjednání místa výkonu práce v zahraničíZpracováno k 5. 10. 2016
Dotaz

Po přečtení článku ze Mzdové účetní č. 9/2016 Cestovní náhrady – zahraniční stravné od p. Pfeilerové bych měla dotaz k příkladu Dlouhodobá zahraniční pracovní cesta a sjednání místa výkonu práce v zahraničí. Naše firma vyslala zaměstnance do Rumunska (dceřiná firma) na 3 měsíce. V pracovní smlouvě bylo sjednáno místo výkonu práce na území jiného státu. Proplatili jsme mu cestovní zahraniční náhrady na cestu tam a zpět. Dále jsme mu vyplatili tuzemské stravné po celou dobu pobytu v Rumunsku. Je to správně? Tento postup mi byl doporučen na školení Ing. Rindové, proto mě překvapil Váš článek. Jelikož máme vyslat dalšího zaměstnance do Španělska, potřebuji vědět, zda tuzemské stravné vyplácet, či nikoliv.
(H. H., Praha)

V první řadě je potřebné rozlišit, zda jste zaměstnance vyslali do Rumunska na pracovní cestu, nebo zda má v pracovní smlouvě skutečně sjednáno místo výkonu práce v Rumunsku (na dobu tří měsíců).
Pokud je zaměstnanec vyslán na tříměsíční zahraniční pracovní cestu, má po celou dobu nárok na cestovní náhrady stanovené zákoníkem práce. Po dobu pracovní cesty na území cizího státu obdrží zaměstnanec stravné stanovené vyhláškou MF č. 309/2015 Sb., (denní sazba při cestě do Rumunska činí 35 EUR). Pracovní cestou se rozumí vyslání zaměstnance k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce (§42 zákoníku práce). Zahraniční pracovní cestou se rozumí cesta konaná mimo území České republiky (§154 zákoníku práce).

Příklad:
Zaměstnanec společnosti Nova s.r.o. pan Novák má v pracovní smlouvě sjednáno místo výkonu práce: Smetanova 15, Praha, ČR. Pan Novák byl vyslán na tříměsíční pracovní cestu do Rumunska (do sídla dceřiny společnosti), kde na základě pokynů zaměstnavatele prováděl služby ve prospěch společnosti Nova s.r.o. Pan Novák má nárok na cestovní náhrady stanovené zákoníkem práce. Mimo jiné mu celou dobu výkonu práce v Rumunsku náleží zahraniční stravné stanovené vyhláškou MF č. 309/2015 Sb.

Pokud však se zaměstnancem (v podnikatelské sféře) bylo v pracovní smlouvě sjednáno místo výkonu práce mimo území ČR, náleží mu cestovní náhrady stanovené § 172 zákoníku práce:

„Bylo-li sjednáno místo výkonu práce, popřípadě i pravidelné pracoviště mimo území České republiky, přísluší zaměstnanci za dny první cesty z České republiky do místa výkonu práce nebo pravidelného pracoviště a zpět cestovní náhrady jako při zahraniční pracovní cestě. Jestliže se zaměstnancem cestuje se souhlasem zaměstnavatele i člen rodiny, přísluší zaměstnanci i náhrada prokázaných jízdních, ubytovacích a nutných vedlejších výdajů, které vznikly tomuto členu rodiny“.
Příklad:
Společnost Beta s.r.o. sjednala se svým zaměstnancem panem Holým v pracovní smlouvě místo výkonu práce v Rumunsku (v sídle své rumunské dceřiné společnosti v Bukurešti). Pan Holý má nárok na cestovní náhrady vzniklé při cestě z ČR do místa výkonu práce v zahraničí a zpět do ČR. Po dobu strávenou v místě výkonu práce Bukurešti zaměstnanec nemá nárok na cestovní náhrady. Pokud však pan Holý vykoná z pracovních důvodů cesty mimo sjednané místo výkonu práce (tj. mimo adresu rumunské dceřiné společnosti v Bukurešti) – např. do jiného rumunského města Arad – jedná se o pracovní cestu s nárokem na cestovní náhrady. Po návratu zpět do místa výkonu práce v Bukurešti zaměstnanec nemá nárok na cestovní náhrady.

Závěr: Ať už byl Váš zaměstnanec vyslán do Rumunska na zahraniční pracovní cestu, nebo jste s ním v pracovní smlouvě sjednali místo výkonu práce v Rumunsku v sídle dceřiné společnosti, nevzniká tomuto zaměstnanci po dobu jeho pobytu v zahraničí nárok na „tuzemské stravné“ stanovené vyhláškou MPSV č. 385/2015 Sb. Domnívám se, že při konzultaci v rámci Vámi uváděného semináře došlo k nedorozumění.

Zodpověděla: Jaroslava Pfeilerová

Daň z přidané hodnoty (1)


Developerský projektZpracováno k 3. 1. 2017
Dotaz

Jsme stavební firma, která realizuje svůj první developerský projekt. Budeme provádět výstavbu řadových rodinných domu na pozemcích, kterých budeme majiteli a následně je budeme včetně malých zahrádek prodávat.
Pozemky, na nichž bude probíhat výstavba, jsme kupovali od města. Ve smlouvě o smlouvě budoucí jsme se zavázali, že jako kupující zajistíme za účelem realizace tohoto investičního záměru na své náklady vybudování příslušné technické a dopravní infrastruktury. Její přesný rozsah bude obsahem tzv. plánovací smlouvy, kterou se obě strany zavázaly uzavřít v návaznosti na zahájení příslušného územního řízení a také, že tato smlouva bude upravovat stavebně – technické a finanční podmínky realizace výstavby této dopravní a technické infrastruktury.
Na základě studia odborné je pro nás jako developera daňově nejvýhodnější převod takto nově vzniklých věcí (těchto tzv. vyvolaných investic) za tzv. obvyklou cenu, kdy si budeme moci na vstupu plně uplatnit DPH, a při převodu na příslušné správce technické infrastruktury za cenu obvyklou (tj. v našich podmínkách obvykle 3 – 15 % celkových investičních nákladů) odvést DPH z této ceny obvyklé, a to i z hlediska daně z příjmu. Při bezplatném převodu nové věci bychom museli DPH na výstupu odvést z ceny celkových investičních nákladů. Správci technické infrastruktury se však ceně obvyklé brání, i za cenu minimální, nechtějí ani převod této věci bezplatný.
Přišli s variantou, že po nás chtějí podepsat dodatek ke smlouvě s tím, že je problematické pro správce technické infrastruktury převod majetku od privátních investorů a po nás požadují finanční dar ve výši investičních nákladů s tím, že si ho vybudují sami. Myslím si, že tato varianta je pro nás daňově zcela nejméně výhodná, protože si tento dar nebudeme moci uplatit ani jako případnou položku snižující základ daně. Proto jsem si to u vás chtěla potvrdit, zda tomu tak je, či není. To znamená, že pokud podepíšeme darovací smlouvu na poskytnutí finanční částky za výhradním účelem realizace investičního záměru na výstavbu této investice, je to daňově neuznatelný náklad a není možné ho ani v daňovém přiznání za příslušný rok využít jako případnou položku snižující základ daně, protože nespadá do žádné kategorie vyjmenované v § 20 odst. 8 zákona o dani z příjmu? Nebo je možné ho alespoň jako případnou odečitatelnou položku využít, samozřejmě jen do výše 20 % ze základu daně sníženého podle ustanovení § 34 zákona o dani z příjmů?
(L. M., Bystřice pod Pernštejnem)

Odpověď z hlediska DPH:

  1. V tomto případě se jedná o stanovení základu daně, kterým je podle § 36 odst. 1 zákona o DPH v případě, že se dodání zboží (vč. nemovitých věcí) uskutečňuje za úplatu, vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby, v úrovni bez daně za toto zdanitelné plnění. Základ daně také zahrnuje jiné daně, poplatky nebo jiná obdobná peněžitá plnění, dotace k ceně, vedlejší výdaje, které jsou účtovány osobě, pro kterou je uskutečňováno zdanitelné plnění, při jeho uskutečnění atd. (viz § 36 odst. 3 zákona o DPH). Za vedlejší výdaje se pro účely základu daně považují zejména náklady na balení, přepravu, pojištění a provize.
  2. V případě, že se jedná o dodání zboží (tedy i nemovitých věcí), kdy plátce uplatní při pořízení vstupů (zboží, služeb atd.) nárok na odpočet daně a dodání zboží (nemovité věci) uskuteční bez úplaty (viz § 13 odst. 4 písm. a) a odst. 5 zákona o DPH), je základem daně cena zboží nebo cena obdobného zboží, za kterou by bylo možné zboží pořídit ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, a pokud takovou cenu nelze určit, výše celkových nákladů vynaložených na dodání zboží (nemovité věci) ke dni uskutečnění zdanitelného plnění.
  3. Podle zákona o DPH je cena obvyklá základem daně v případech, které jsou stanoveny v § 36a zákona o DPH. Základem daně je cena obvyklá bez daně, určená ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, je-li zdanitelné plnění uskutečněno pro osobu uvedenou v § 36a odst. 3 zákona o DPH, tj. pro:
    a) kapitálově spojené osoby podle § 5a odst. 3 zákona o DPH s tím, že výše podílu představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv těchto osob, b) jinak spojené osoby podle § 5a odst. 4 zákona o DPH; za jinak spojené osoby se nepovažují osoby, kdy je jedna osoba členem dozorčích rad obou osob, c) osoby blízké, d) společníci téže společnosti, jsou-li plátci.

Odpověď z hlediska zákona o daních z příjmů:

Správně uvádíte, že pro vás jako developera je nevýhodnější varianta, kdy vámi provedená výstavba dopravní a technické infrastruktury bude převedena, resp. prodána za cenu obvyklou. Tomu se však budoucí vlastník brání, pravděpodobně z důvodu, že nedisponuje odpovídajícími finančními prostředky. Tato varianta tak zůstává pouze v teoretické rovině.
V případě finančního daru ve výši nákladů dotčené technické infrastruktury je třeba potvrdit vaši obavu, že v tomto případě nelze aplikovat ustanovení § 20 odst. 8 ZDP. Příjemcem daru sice bude obec nebo právnická osoba, kterou obec zřídila, což splňuje dikci zákona z hlediska příjemce, ale pořízení technické infrastruktury bohužel nelze skutečně podřadit pod žádný zákonem stanovený účel - věda a vzdělávání, výzkumné a vývojové účely, kultura, školství, na policii, na požární ochranu, na podporu a ochranu mládeže, na ochranu zvířat a jejich zdraví, na účely sociální, zdravotnické, ekologické, humanitární, charitativní, náboženské pro registrované církve a náboženské společnosti, tělovýchovné a sportovní. Z toho vyplývá, že neexistuje žádná zákonná možnost pro uplatnění daru účelově určeného na výstavbu technické infrastruktury jako položky snižující základ daně do výše nastavených zákonných parametrů. Jedinou možností je tak pouze poskytnutí daru na zákonem stanovené účely, např. na vybudování školského, kulturního nebo sportovního zařízení dotčenou obcí, pokud by to samozřejmě bylo v souladu se záměry obce s tím, že obec z vlastních rozpočtových prostředků, které měla původně vyčleněny na uvedená zařízení, vybuduje dotčenou technickou infrastrukturu. Tento postup vyžaduje nezpochybnitelnou darovací smlouvu s určením daru na zákonem stanovené účely.
V případě, že finálně přistoupíte na požadavek poskytnutí daru na vybudování technické infrastruktury, která nepochybně souvisí s výstavbou rodinných domů, nabízí se ještě jedna zákonná možnost, jak tento dar jako daňově neuznatelný výdaj (náklad) v základu daně uplatnit. Konkrétně se jedná o ustanovení § 24 odst. 2 písm. zc) ZDP, podle kterého jako daňově uznatelné výdaje lze uplatnit také výdaje (náklady), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů a jsou poplatníkem zcela nebo zčásti určeny k přeúčtování jiné osobě nebo je tato osoba povinna je uhradit na základě závazku nebo jiného právního předpisu, a to jen do výše příjmů (výnosů) z tohoto přeúčtování nebo předpisu úhrady za podmínky, že tyto příjmy (výnosy) ovlivnily výsledek hospodaření ve stejném zdaňovacím období nebo ve zdaňovacích obdobích předcházejících. V případě, že je nejdříve vykázán nedaňový výdaj a teprve v následujícím zdaňovacím období přímo související příjem, lze aplikovat § 23 odst. 4 písm. e) ZDP, podle kterého se do základu daně nezahrnují částky zaúčtované do příjmů (výnosů), pokud přímo souvisejí s výdaji (náklady) neuznanými jako výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a to maximálně do výše těchto neuznaných výdajů (nákladů). Aplikace uvedených ustanovení ZDP však předpokládá, že hodnota daru bude finálně přeúčtována konečným vlastníkům vámi budovaných rodinných domů.

Zodpověděl: Ing. Ladislav Pitner

Daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti (5)


Daňové zvýhodnění na studující dítě, které uzavře pracovní poměrZpracováno k 6. 10. 2016
Dotaz

Bude mít rodič studenta denního studia vyšší odborné školy, který od 15. září nastoupil při studiu do pracovního poměru, nárok na daňové zvýhodnění i nadále, nebo od října již nemá nárok?
(D. J., Soběslav)

Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se podle § 12 odst. 1 písm. a) bod 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSSP“), považuje studium na středních a vysokých školách v České republice s výjimkou dálkového, distančního, večerních nebo kombinovaného studia na středních školách, je-li dítě v době takového studia výdělečně činno (založena účast na nemocenském pojištění podle § 10 ZSSP) nebo má-li v době takového studia nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci. Podle § 12 odst. 2 písm. c) ZSSP patří studium na vyšších odborných školách do systému středoškolského studia.
Jak z výše uvedeného vyplývá, tak za soustavnou přípravu na budoucí povolání se nepovažuje dálkové, distanční, večerní nebo kombinované studium vyšší odborné školy, pokud je dítě výdělečně činno. V případě, že by dítě studovalo denní studium vyšší odborné školy, toto studium by se považovalo za soustavnou přípravu na budoucí povolání a nebylo by na závadu, že je v době takového studia výdělečně činno.
Samozřejmě pro uplatnění daňového zvýhodnění musí být splněny všechny podmínky uvedené v § 35c zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Vyživované dítě musí žít s rodičem ve společně hospodařící domácnosti a jeho věk je do 26 let.

Zodpověděla: Ing. Alena Skoumalová

Opožděné doložení dokladů pro uplatnění daňového zvýhodnění na studující dítěZpracováno k 1. 11. 2016
Dotaz

Zaměstnanec má podepsané Prohlášení a uplatňoval daňové zvýhodnění na vyživované zletilé studující dítě. V září 2015 předložil potvrzení o studiu na školní rok 2015/2016 – 3. ročník gymnázia. V červenci 2016 podepsal čestné prohlášení o tom, že dcera bude ve studiu pokračovat a že potvrzení o studiu předloží nejpozději do 30. 9. 2016. V září 2016 i přes moji výzvu potvrzení o studiu dcery nepředložil. Slevu jsem tedy na září zastavila. Zaměstnanec potvrzení na školní rok 2016/2017 poslal až v říjnu, a to s datem vystavení 5. 10. 2016 – 4. ročník gymnázia. Nyní, protože se podle mého názoru jedná o opožděný doklad, mám v úmyslu slevu poskytnout až od měsíce listopadu. Argumentuji tím, že zaměstnanec nestihl skutečnost, že dítě pokračuje ve studiu, prokázat do 30 dnů, a tudíž se jedná o doklad opožděný. K opožděnému dokladu se přihlédne až od měsíce, který následuje po měsíci předložení dokladu. Září a říjen doplatím v ročním zúčtování daně. Je můj postup správný? Jsem ve sporu se zaměstnancem.
(B. A., Brno)

K vašemu dotazu najdeme odpověď v příslušných ustanoveních zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), která se týkají uplatnění daňového zvýhodnění na zletilé dítě, které se soustavně připravuje na budoucí povolání.
Podle § 38l odst. 3 písm. d) ZDP se soustavná příprava na budoucí povolání prokazuje potvrzením školy. Ustanovení § 38k odst. 1 ZDP je poplatník povinen prokázat plátci daně skutečnosti rozhodné pro poskytnutí měsíční slevy na dani podle § 35ba ZDP a měsíčního daňového zvýhodnění při výpočtu záloh nejpozději do konce kalendářního měsíce, v němž tyto okolnosti nastaly. K předloženým dokladům přihlédne plátce daně počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž budou tyto skutečnosti plátci daně prokázány, nejdříve však počínaje kalendářním měsícem, na jehož počátku byly skutečnosti rozhodné pro uznání slevy na dani podle § 35ba ZDP nebo na daňové zvýhodnění splněny, podepíše-li poplatník současně prohlášení podle § 38k odst. 4 ZDP anebo tyto skutečnosti v již podepsaném prohlášení současně uvede. K předloženým dokladům potvrzujícím skutečnost, že poplatník nebo vyživované dítě je studentem nebo žákem soustavně se připravujícím na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem, však plátce daně přihlédne již počínaje kalendářním měsícem, v němž budou tyto skutečnosti plátci daně prokázány. Při nástupu do zaměstnání je lhůta dodržena, prokáže-li poplatník tyto skutečnosti do 30 dnů ode dne nástupu do zaměstnání.
Z výše uvedeného vyplývá, že váš postup nebyl správný, neboť u prokazování soustavné přípravy na budoucí povolání platí výjimka z obecného pravidla. Pokud vám poplatník prokázal v průběhu měsíce října, že dítě se dále soustavně připravuje na budoucí povolání studiem, potom plátce daně poplatníkovi uplatní daňové zvýhodnění na zletilé dítě již ve mzdě za říjen. Září zpětně promítnete v ročním zúčtování.

Zodpověděla: Ing. Alena Skoumalová

Oprava neoprávněně uplatněného daňového zvýhodnění na dítěZpracováno k 27. 10. 2016
Dotaz

Z pochybení mzdové účetní bylo uplatněno mzdové zvýhodnění na dítě v měsíci, kdy už na ně zaměstnanec neměl nárok. Může mzdová účetní v následujícím měsíci provést opravu formou srážky ve výplatě (vrácení neoprávněně vyplacených peněz) bez souhlasu zaměstnance, nebo musí mít jeho písemný souhlas?
(J. R., Svitavy)

V § 38i odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), je uvedeno, že poplatníkovi, kterému byla sražena záloha nižší, než je stanoveno, nebo kterému byl vyplacen měsíční daňový bonus vyšší, než měl být, může plátce daně srazit vzniklý rozdíl ze mzdy, pokud neuplynula lhůta pro podání vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti za toto zdaňovací období. O dodatečně vybranou částku na záloze nebo na měsíčním daňovém bonusu zvýší plátce daně nejbližší odvod záloh správci daně. Oprava zálohy na daň se promítne v tiskopisu Vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti (MFin 5459) v příslušných měsících zdaňovacího období ve sloupcích 1 a 2, oprava na měsíčním daňovém bonusu ve sl. 5. Oprava musí být rovněž zachycena v Příloze č. 3 (oprava zálohy na daň) nebo č. 4 k vyúčtování (oprava daňového bonusu). Vybrání dlužné částky na dani nebo neoprávněně vyplacené částky na daňovém bonusu upravuje § 38i odst. 4 ZDP.
Z výše uvedeného vyplývá, že mzdová účetní může v lhůtách uvedených v § 38i odst. 3 a 4 srazit rozdíl na záloze na daň nebo na dani bez souhlasu poplatníka.

Zodpověděla: Ing. Alena Skoumalová

Sleva na studenta u zaměstnankyně do 26 letZpracováno k 3. 10. 2016
Dotaz

Přijali jsme paní učitelku na stálý pracovní poměr (pracovní smlouvu) od 1. 9. 2016 na plný úvazek. Je jí 23 let, letos v červnu dokončila bakalářské vzdělání a dálkově při zaměstnání pokračuje v magisterském studiu, potvrzení o studiu má (bez přerušení navazuje na bakalářské). Náleží jí sleva na dani nejen na poplatníka, ale i na studenta (do 26 let)? Myslím si, že ano, podle zákona se studium prezenční nebo kombinované či dálkové u vysokých škol nerozlišuje, ovšem četla jsem i jiné názory. A jak je to potom s touto slevou u jejích rodičů?
(I. P., Luhačovice)

Soustavná příprava na budoucí povolání je v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), definována s odkazem na zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSSP“). Za soustavnou přípravu na budoucí povolání se podle § 12 odst. 1 písm. a) ZSSP považuje studium na vysokých školách v České republice. Podle § 12 odst. 3 ZSSP se studiem na vysokých školách rozumí studium na vysokých školách v bakalářském, magisterském a doktorském studijním programu.
Z výše uvedeného vyplývá, že u studentů vysokých škol není v ZSSP žádné omezení, které by se týkalo formy studia nebo studijního programu. Za soustavnou přípravu na budoucí povolání se u vysokoškolského studia pouze nepovažuje studium ve formě celoživotního vzdělávání. Proto má vaše zaměstnankyně – studentka podle § 35ba odst. 1 písm. f) ZDP nárok na slevu na studenta, po kterou se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem v magisterském studijním programu, a to až do dovršení věku 26 let nebo po dobu prezenční formy studia v doktorském studijním programu až do dovršení věku 28 let. Rodiče vaší zaměstnankyně mají nárok na daňové zvýhodnění až do dovršení věku 26 let jejich dcery podle § 35c odst. 6 ZDP, pokud dcera s nimi žije ve společně hospodařící domácnosti a soustavně se připravuje na budoucí povolání.

Zodpověděla: Ing. Alena Skoumalová

Zdanění úroků z náhrady platu při neplatném rozvázání pracovního poměruZpracováno k 25. 10. 2016
Dotaz

S naší zaměstnankyní byl neplatně rozvázán pracovní poměr ke dni 31. 10. 2013. Na základě rozhodnutí soudu, který konstatoval, že výpověď byla neplatná, u nás tato zaměstnankyně znovu pracuje, do práce nastoupila 28. 8. 2016. Nyní jí máme na základě rozhodnutí vedení městské části vyplatit částku ve výši šestinásobku průměrného platu plus úroky z prodlení. Toto nerozhodl soud, ani na to není dohoda s dotyčnou pracovnicí. Je to rozhodnutí našeho vedení. Do mzdy za měsíc říjen jí zahrneme náhradu platu ve výši 67 452 Kč, z níž odvedeme zdravotní a sociální pojištění, zálohu na daň. Nevím si ale rady s úroky. Podléhají také odvodům? Mohu je poslat jen tak bez zúčtování ve mzdě na její účet? Asi podléhají dani z příjmů – to bych je dala do mzdy bez odvodu zdravotního a sociálního pojištění, aby se jen odečetla záloha na daň. Podléhají dani?
(A. H., Praha)

Mezi příjmy, které plynou zaměstnanci v souvislosti s výkonem závislé činnosti nebo funkce patří mj. i náhrady za ztrátu příjmů ze závislé činnosti, a to včetně úroků z prodlení. Úroky z prodlení je nutné zdanit stejně jako příjem ze závislé činnosti spolu s ostatní mzdou (resp. náhradou mzdy), neboť se jedná o příjem, který zaměstnanec dostává v souvislosti s výkonem závislé činnosti. Mzda přísluší za výkon závislé činnosti, a pokud je zpožděna její výplata nebo jako ve vašem případě mzda dodatečně vyplacena a v důsledku toho jsou přiznány úroky z prodlení, tedy další příjem, je nesporné, že se jedná o zvýšení příjmu ze závislé činnosti.

Zodpověděla: Věra Příhodová

Daň z příjmů právnických osob (2)


Developerský projektZpracováno k 3. 1. 2017
Dotaz

Společnost s ručením omezeným, která není plátcem DPH, v roce 2016 zakoupila na úvěr osobní automobil, jehož pořizovací cena činila 600 000 Kč. Na základě kupní smlouvy a vystavené faktury zaplatila zálohu ve výši 200 000 Kč a na zbývající částku 400 000 Kč prodejce zprostředkoval smlouvu o úvěru u ČSOB Leasing s pravidelnými splátkami po dobu 60 měsíců. Z obsahu smlouvy o úvěru vyplývají převody vlastnického práva, doba trvání a zajištění, smlouva o výpůjčce, podmínky poskytnutí úvěru, splátky, pojištění a ostatní ujednání. Prodejcem vystavená faktura na firmu vyčísluje celkovou hodnotu osobního automobilu, zaplacenou zálohu a částku k úhradě, která souhlasí s poskytnutým úvěrem. V technickém průkazu vozidla je uveden vlastník – poskytovatel úvěru a provozovatel – firma s. r. o.
Je firma oprávněna pořízený automobil v plné výši odepisovat? Jsou splátkové výdaje za úroky, povinné pojištění, pojištění nepovinné (havarijní pojištění – přední sklo) a silniční daň provozními náklady? Může firma uplatnit roční paušál ve výši 60 000 Kč? V případě, že roční paušál uplatnit nemůže, jakým způsobem bude firma uplatňovat spotřebované provozní pohonné hmoty, popř. i soukromé.
(L. M., Bystřice pod Pernštejnem)

Odpověď z hlediska DPH:

  1. V tomto případě se jedná o stanovení základu daně, kterým je podle § 36 odst. 1 zákona o DPH v případě, že se dodání zboží (vč. nemovitých věcí) uskutečňuje za úplatu, vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby, v úrovni bez daně za toto zdanitelné plnění. Základ daně také zahrnuje jiné daně, poplatky nebo jiná obdobná peněžitá plnění, dotace k ceně, vedlejší výdaje, které jsou účtovány osobě, pro kterou je uskutečňováno zdanitelné plnění, při jeho uskutečnění atd. (viz § 36 odst. 3 zákona o DPH). Za vedlejší výdaje se pro účely základu daně považují zejména náklady na balení, přepravu, pojištění a provize.
  2. V případě, že se jedná o dodání zboží (tedy i nemovitých věcí), kdy plátce uplatní při pořízení vstupů (zboží, služeb atd.) nárok na odpočet daně a dodání zboží (nemovité věci) uskuteční bez úplaty (viz § 13 odst. 4 písm. a) a odst. 5 zákona o DPH), je základem daně cena zboží nebo cena obdobného zboží, za kterou by bylo možné zboží pořídit ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, a pokud takovou cenu nelze určit, výše celkových nákladů vynaložených na dodání zboží (nemovité věci) ke dni uskutečnění zdanitelného plnění.
  3. Podle zákona o DPH je cena obvyklá základem daně v případech, které jsou stanoveny v § 36a zákona o DPH. Základem daně je cena obvyklá bez daně, určená ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, je-li zdanitelné plnění uskutečněno pro osobu uvedenou v § 36a odst. 3 zákona o DPH, tj. pro:
    a) kapitálově spojené osoby podle § 5a odst. 3 zákona o DPH s tím, že výše podílu představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv těchto osob, b) jinak spojené osoby podle § 5a odst. 4 zákona o DPH; za jinak spojené osoby se nepovažují osoby, kdy je jedna osoba členem dozorčích rad obou osob, c) osoby blízké, d) společníci téže společnosti, jsou-li plátci.

Odpověď z hlediska zákona o daních z příjmů:

Správně uvádíte, že pro vás jako developera je nevýhodnější varianta, kdy vámi provedená výstavba dopravní a technické infrastruktury bude převedena, resp. prodána za cenu obvyklou. Tomu se však budoucí vlastník brání, pravděpodobně z důvodu, že nedisponuje odpovídajícími finančními prostředky. Tato varianta tak zůstává pouze v teoretické rovině.
V případě finančního daru ve výši nákladů dotčené technické infrastruktury je třeba potvrdit vaši obavu, že v tomto případě nelze aplikovat ustanovení § 20 odst. 8 ZDP. Příjemcem daru sice bude obec nebo právnická osoba, kterou obec zřídila, což splňuje dikci zákona z hlediska příjemce, ale pořízení technické infrastruktury bohužel nelze skutečně podřadit pod žádný zákonem stanovený účel - věda a vzdělávání, výzkumné a vývojové účely, kultura, školství, na policii, na požární ochranu, na podporu a ochranu mládeže, na ochranu zvířat a jejich zdraví, na účely sociální, zdravotnické, ekologické, humanitární, charitativní, náboženské pro registrované církve a náboženské společnosti, tělovýchovné a sportovní. Z toho vyplývá, že neexistuje žádná zákonná možnost pro uplatnění daru účelově určeného na výstavbu technické infrastruktury jako položky snižující základ daně do výše nastavených zákonných parametrů. Jedinou možností je tak pouze poskytnutí daru na zákonem stanovené účely, např. na vybudování školského, kulturního nebo sportovního zařízení dotčenou obcí, pokud by to samozřejmě bylo v souladu se záměry obce s tím, že obec z vlastních rozpočtových prostředků, které měla původně vyčleněny na uvedená zařízení, vybuduje dotčenou technickou infrastrukturu. Tento postup vyžaduje nezpochybnitelnou darovací smlouvu s určením daru na zákonem stanovené účely.
V případě, že finálně přistoupíte na požadavek poskytnutí daru na vybudování technické infrastruktury, která nepochybně souvisí s výstavbou rodinných domů, nabízí se ještě jedna zákonná možnost, jak tento dar jako daňově neuznatelný výdaj (náklad) v základu daně uplatnit. Konkrétně se jedná o ustanovení § 24 odst. 2 písm. zc) ZDP, podle kterého jako daňově uznatelné výdaje lze uplatnit také výdaje (náklady), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů a jsou poplatníkem zcela nebo zčásti určeny k přeúčtování jiné osobě nebo je tato osoba povinna je uhradit na základě závazku nebo jiného právního předpisu, a to jen do výše příjmů (výnosů) z tohoto přeúčtování nebo předpisu úhrady za podmínky, že tyto příjmy (výnosy) ovlivnily výsledek hospodaření ve stejném zdaňovacím období nebo ve zdaňovacích obdobích předcházejících. V případě, že je nejdříve vykázán nedaňový výdaj a teprve v následujícím zdaňovacím období přímo související příjem, lze aplikovat § 23 odst. 4 písm. e) ZDP, podle kterého se do základu daně nezahrnují částky zaúčtované do příjmů (výnosů), pokud přímo souvisejí s výdaji (náklady) neuznanými jako výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a to maximálně do výše těchto neuznaných výdajů (nákladů). Aplikace uvedených ustanovení ZDP však předpokládá, že hodnota daru bude finálně přeúčtována konečným vlastníkům vámi budovaných rodinných domů.

Zodpověděl: Ing. Vlastimil Bachor

Odpisy automobilu zakoupeného na úvěrZpracováno k 3. 1. 2017
Dotaz

Společnost s ručením omezeným, která není plátcem DPH, v roce 2016 zakoupila na úvěr osobní automobil, jehož pořizovací cena činila 600 000 Kč. Na základě kupní smlouvy a vystavené faktury zaplatila zálohu ve výši 200 000 Kč a na zbývající částku 400 000 Kč prodejce zprostředkoval smlouvu o úvěru u ČSOB Leasing s pravidelnými splátkami po dobu 60 měsíců. Z obsahu smlouvy o úvěru vyplývají převody vlastnického práva, doba trvání a zajištění, smlouva o výpůjčce, podmínky poskytnutí úvěru, splátky, pojištění a ostatní ujednání. Prodejcem vystavená faktura na firmu vyčísluje celkovou hodnotu osobního automobilu, zaplacenou zálohu a částku k úhradě, která souhlasí s poskytnutým úvěrem. V technickém průkazu vozidla je uveden vlastník – poskytovatel úvěru a provozovatel – firma s. r. o.
Je firma oprávněna pořízený automobil v plné výši odepisovat? Jsou splátkové výdaje za úroky, povinné pojištění, pojištění nepovinné (havarijní pojištění – přední sklo) a silniční daň provozními náklady? Může firma uplatnit roční paušál ve výši 60 000 Kč? V případě, že roční paušál uplatnit nemůže, jakým způsobem bude firma uplatňovat spotřebované provozní pohonné hmoty, popř. i soukromé.
(L. G., Unhošť)

Podle ustanovení § 28 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále ZDP), platí, že při převodu vlastnictví hmotného movitého majetku v důsledku zajištění dluhu převodem práva na věřitele může tento majetek odpisovat původní odpisovatel, pokud uzavře s věřitelem smlouvu o výpůjčce tohoto majetku na dobu zajištění dluhu převodem práva. Jsou-li tedy splněny uvedené podmínky (z informací uvedených v dotaze lze usuzovat, že pravděpodobně ano), může uvedená Firma s. r. o. automobil odpisovat ze vstupní ceny, kterou je podle § 29 odst. 1 písm. a) ZDP pořizovací cena, neboť osobní automobil byl pořízen úplatně. Po dobu zajištění dluhu převodem práva vlastník vozidla (v daném případě dočasně věřitel) nemůže předmětné vozidlo odpisovat [§ 27 písm. h) ZDP]. Po znovunabytí vlastnického práva k vozidlu, tj. po splacení dluhu, bude Firma s. r. o. pokračovat v odpisování tohoto vozidla (§ 30 odst. 10 ZDP).
Úroky z úvěru, který byl použit na pořízení uvedeného vozidla, jsou součástí vstupní ceny pouze v případě, že se tak účetní jednotka rozhodne. V opačném případě jsou provozním nákladem. Tento postup upravuje § 47 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví. Ostatní vyjmenované položky (povinné pojištění, nepovinné pojištění a silniční daň) jsou provozními náklady ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů a u silniční daně podle § 24 odst. 2 písm. ch) téhož zákona.
Paušální výdaj na dopravu podle § 24 odst. 2 písm. zt) uvedeného zákona o daních z příjmů lze uplatnit na vozidla vlastní nebo v nájmu. V daném případě je vozidlo užíváno na základě smlouvy o výpůjčce. Z uvedeného vyplývá, že paušální výdaj na dopravu ve výši 5 000 Kč na jedno silniční motorové vozidlo za každý celý kalendářní měsíc zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání (tj. 60 000 Kč/rok), uplatnit nelze. Při uplatnění výdajů na dopravu předmětným vozidlem bude Firma s. r. o. postupovat podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 3. ZDP, tzn. bude uplatňovat výdaje ve výši náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty. Pro stanovení výdajů za spotřebované pohonné hmoty lze podle tohoto ustanovení použít ceny stanovené zvláštním právním předpisem vydaným pro účely poskytování cestovních náhrad zaměstnancům v pracovním poměru, který je účinný v době konání cesty. Použije-li poplatník ceny vyšší, je povinen je doložit doklady o jejich nákupu. Této otázce byl věnován i příspěvek na Koordinační výbor Komory daňových poradců ČR č. 445/18.02.15 Uplatňování nákladů na pohonné hmoty ve vybraných případech autorů Ing. Otakara Machaly, daňový poradce č. osv. 2252 a Ing. Jiřího Nesrovnala, daňový poradce č. osv. 1757. Koordinační výbor Komory daňových poradců ČR je platforma, na které se setkávají zástupci Komory daňových poradců ČR a zástupci Finanční správy ČR nad problémy při aplikaci zejména daňových zákonů. Uvedený příspěvek, včetně stanoviska Generálního finančního ředitelství, lze vyhledat pod tímto odkazem.
Bude-li uvedené vozidlo používáno také k soukromým účelům, bude nutné výdaje spojené s provozem vozidla a další výdaje krátit podle vhodně zvoleného kritéria (např. poměr ujetých kilometrů pro soukromé účely a v rámci činnosti s. r. o.). Stejně tak bude nutné krátit i odpisy vozidla, neboť v případě použití vozidla i k soukromým účelům by byla naplněna restrikce v podobě krácení odpisů vozidla pro daňové účely podle § 28 odst. 6 ZDP. Bude-li toto vozidlo bezplatně poskytnuto zaměstnanci k používání pro služební i soukromé účely, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši 1 % vstupní ceny vozidla za každý i započatý kalendářní měsíc poskytnutí vozidla (§ 6 odst. 6 ZDP).

Zodpověděl: Ing. Marcel Pitterling

Dovolená (1)

Čerpání dovolené bezprostředně po ukončení mateřské dovolenéZpracováno k 23. 9. 2016
Dotaz

Zaměstnankyně nastoupí na mateřskou dovolenou od 1. 7. 2016 do 12. 1. 2017 ihned po rodičovské dovolené, která trvala v roce 2016 od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016 (na rodičovskou dovolenou nastoupila v roce 2014 a před nástupem na ni vyčerpala dovolenou z roku 2014). Na jakou dovolenou bude mít nárok za rok 2016 a za rok 2017, jestliže požádá o čerpání dovolené ihned po skončení mateřské dovolené, a to v případě, že se jedná o zaměstnankyni přetržitého provozu a ve druhém případě nepřetržitého provozu?
Roční nárok dovolené činí v organizaci pro přetržitý provoz 25 dnů a pro nepřetržitý provoz 18 dnů.
(U. G., Katowice)

V případě dovolené za rok 2016 platí, že pokud zaměstnankyně čerpáním mateřské dovolené v tomto roce (tedy od 1. 7. do 31. 12. 2016) splnila podmínku „odpracování“ alespoň 60 dnů – a to lze z dotazu předpokládat, vznikne jí za tento rok právo na dovolenou za kalendářní rok 2016 v délce 25 (resp. 18) pracovních dnů dovolené. Tato dovolená se však bude krátit, a to o 1/12 dovolené za kalendářní rok 2016 (tedy z 25, resp. 18 pracovních dnů dovolené) za prvních 100 neodpracovaných dnů v roce 2016 z důvodu čerpání rodičovské dovolené před nástupem na mateřskou dovolenou (tedy za dobu od 1. 1. do 30. 6.2016) a dále vždy o další 1/12 dovolené za kalendářní rok 2016 za každých dalších 21 neodpracovaných dnů z téhož důvodu. Jedná se samozřejmě o zameškané dny (směny) v době od 1. 1. do 30. 6. 2016, neboť doba čerpání rodičovské dovolené (na rozdíl od mateřské dovolené) se pro účely dovolené nepovažuje za odpracovanou dobu. Na tomto výpočtu dovolené za rok 2016 nic nemění ani skutečnost, že tuto dovolenou bude zaměstnankyně na svoji žádost čerpat podle § 217 odst. 5 zákoníku práce v roce 2017 bezprostředně v návaznosti na skončení její mateřské dovolené (tedy od 13. 1. 2017).
V případě stanovení práva na dovolenou za rok 2017 je nutno nejprve posoudit (spočítat), kolik dnů zaměstnankyně díky čerpání mateřské dovolené v době od 1. 1. do 12. 1. 2017 „odpracovala“ a k tomuto počtu připočítat též dovolenou nevyčerpanou a převedenou z roku 2016. Protože lze předpokládat, že součet v žádném případě nebude stačit ke splnění podmínky odpracování 60 dnů pro vznik práva na dovolenou za kalendářní rok 2017, bude v případě čerpání dovolené bezprostředně návazně na skončení mateřské dovolené od 13. 1. 2017 po přednostním vyčerpání dovolené z roku 2016 možno poskytnout za rok 2017 pouze dovolenou za odpracované dny, tj. za prvých 21 takových dnů 1/12 dovolené za kalendářní rok a při 42 takových dnech 2/12. Následné čerpání rodičovské dovolené po skončení čerpání dovolené za rok 2016 a 2017 nemá na takto poskytnutou dovolenou žádný vliv.
Takže v dotazovaném případě bude mít zaměstnankyně v případě čerpání dovolené bezprostředně po skončení mateřské dovolené právo na krácenou dovolenou za kalendářní rok 2016 + právo na dovolenou za odpracované dny za rok 2017.

Zodpověděl: Mgr. Zdeněk Schmied

Sociální a zdravotní pojištění (1)


Vznik povinnosti platit zdravotní pojištění u osoby bez zdanitelných příjmůZpracováno k 4. 10. 2016
Dotaz

Stát je plátcem pojistného za studenta vysoké školy pouze do 26 let. Pokud tedy v průběhu studia dovrší daný věk, automaticky přestává být v registru zdravotní pojišťovny veden jako osoba, za kterou je plátcem pojistného stát. Pokud student při studiu pracuje jen na dohodu o provedení práce do 10 000 Kč v měsíci, po dovršení 26 let věku bude zřejmě veden jako osoba bez zdanitelných příjmů a bude si každý měsíc hradit částku pojistného sám. Ze strany vysoké školy bylo studentovi řečeno, že povinnost platit zdravotní pojištění vzniká až následující měsíc po měsíci, ve kterém bude mít 26. narozeniny. Je tomu tak i v případě, že 26. narozeniny připadnou na první den v měsíci?
(P. P., Praha)

Den, kdy student dovrší 26 let, je posledním dnem ve „státní kategorii“. Kdyby student dovršil 26 let kupříkladu dne 1. října, byl by ve zdravotním pojištění ještě dne 1. října osobou, za kterou platí pojistné stát, a tudíž by mu u zdravotní pojišťovny nevznikl v tomto měsíci problém. Nicméně pokud by nadále studoval, musel by si řešit svůj pojistný vztah, neboli pojištění u zdravotní pojišťovny. Od měsíce listopadu by si platil pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů (v roce 2016 měsíčně v částce 1 337 Kč) v situaci, kdy by pojistné nebylo placeno:

  • zaměstnavatelem nebo
  • studentem jako osobou samostatně výdělečně činnou anebo
  • státem z jiného důvodu.
Zodpověděl: Ing. Antonín Daněk

Srážky z příjmů (2)


Exekuční příkaz na postižení daňového bonusuZpracováno k 3. 10. 2016
Dotaz

Je možné zaměstnanci, který mimochodem nedosahuje postižitelné části čisté mzdy, ale má vyplaceny daňové bonusy na své děti, postihnout srážkou toto plnění na základě exekučního příkazu? Exekuční příkaz, který nám byl exekučním úřadem zaslán, na tuto povinnost upozorňuje. Výňatek uvedeného exekučního příkazu vám v příloze posílám. Dosud jsem podle § 299 OSŘ měla za to, že tuto část mzdy postihnout nelze. Zřejmě hraje roli v textu uvedené „přikázáním pohledávky“, ale jako nespecialista v tomto oboru nedokážu posoudit, zda jsem opravdu povinna daňový bonus odvádět exekučnímu úřadu k uspokojení pohledávky. A pokud ano, zda povinnost postihnout i vyplacené daňové bonusy je právě jen v případech, kde je uvedeno „přikázáním pohledávky“, nebo se to týká všech dlužníků obecně. Máme více zaměstnanců, kteří mají exekuce, a nerada bych postupovala při srážení části mzdy k uspokojení pohledávek nesprávně. Pro upřesnění – jedná se o nepřednostní pohledávku. Zaměstnanec má dvě vyživované děti + manželku. Výše jeho hrubé mzdy činí cca 12 000 Kč měsíčně.
Jsme oprávněni sdělovat na základě vyžádání exekučního úřadu výši všech předchozích exekucí, které vydaly jiné exekuční úřady? Neradi bychom se dostali do sporu se zaměstnancem, že sdělujeme takové údaje.
(D. G., Frýdek-Místek)

Daňový bonus můžeme definovat jako nárok poplatníka daně z příjmů fyzických osob na tzv. daňové zvýhodnění na vyživované dítě podle § 35c zákona o daních z příjmů, jež převyšuje výši jeho roční daňové povinnosti. V případě běžného zaměstnance, jemuž zaměstnavatel z dosažených příjmů ze závislé činnosti sráží každoměsíční zálohy na tuto daňovou povinnost podle § 38h zákona o daních z příjmů, pak rozumíme (měsíčním) daňovým bonusem částku jedné dvanáctiny jeho nároku na daňové zvýhodnění, jež převyšuje výši vypočtené daňové zálohy v daném kalendářním měsíci.
Daňový bonus vyplácený zaměstnavatelem jako přeplatek na dani představuje specifický čistý příjem zaměstnance, jenž z pohledu srážek ze mzdy není součástí čisté mzdy vypočítané podle § 277 občanského soudního řádu. Srážky ze mzdy lze provádět i z jiných příjmů zaměstnance odlišných od mzdy, pokud se jedná o příjmy výslovně vyjmenované v ustanovení § 299 občanského soudního řádu. Daňový bonus však do tohoto zákonného výčtu postižitelných jiných příjmů zahrnut není, takže z něj nelze na základě exekučního příkazu srážkami ze mzdy provádět žádné srážky.

Příjmy zaměstnance neuvedené v ustanovení § 299 občanského soudního řádu je obecně možné postihnout jiným exekučním způsobem, a to exekucí přikázáním jiné peněžité pohledávky podle § 312 a násl. občanského soudního řádu. Touto cestou se v tomto případě vydal i soudní exekutor, jenž ve vydaném exekučním příkazu nařídil jak exekuci srážkami ze mzdy, tak i exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky – daňového bonusu. (Nutno však podotknout, že slučování dvou různých exekučních příkazů do jednoho rozhodnutí rozhodně nelze považovat za šťastné.)
S popsaným postupem jsme se v minulosti setkávali spíše výjimečně, v letošním roce se však tato praxe mezi soudními exekutory značně rozšířila. Na základě nařízené exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky zaměstnavatel postihne označený daňový bonus, a to v plné výši, neboť se zde zásadně neuplatňují nezabavitelné částky ani třetinový systém typický pro exekuci srážkami ze mzdy. Pokud se u zaměstnavatele sejde více exekucí přikázáním jiné peněžité pohledávky – daňového bonusu, bude se z něj jako první hradit ta nejstarší. Na existenci případných exekucí srážkami ze mzdy se vůbec nehledí, protože oba exekuční způsoby – srážky ze mzdy a přikázání jiné peněžité pohledávky – jsou na sobě zcela nezávislé, jelikož postihují odlišné majetkové hodnoty dlužníka.
Proti exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky – daňového bonusu můžeme teoreticky namítnout, že daňový bonus coby pohledávka povinného z titulu daňového přeplatku není ve smyslu § 241 daňového řádu převoditelný na jinou osobu, takže by neměl být postižitelný exekucí přikázáním jiné peněžité pohledávky. Rovněž nelze opomenout usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3774/2013 ze dne 10. 4. 2014 týkající se exekuční postižitelnosti cestovních náhrad, které vychází z teze, že příjmy vyplácené souběžně se mzdou, jež nepodléhají režimu exekuce srážkami ze mzdy z důvodu jejich absence v ustanovení § 299 občanského soudního řádu, nepodléhají ani exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky. Uvedené námitky zatím nebyly předmětem žádného známého soudního sporu, takže problematiku postižitelnosti daňového bonusu exekucí přikázáním jiné peněžité pohledávky dosud nelze považovat za definitivně vyřešenou a uzavřenou.

Soudní exekutor je na základě ustanovení § 33 až 34 exekučního řádu oprávněn žádat třetí osoby pro účely exekučního řízení o tzv. součinnost, kterou jsou mu tyto osoby povinny poskytnout. Konkrétně může v souladu s ustanovením § 33 odst. 4 exekučního řádu žádat veškeré fyzické a právnické osoby o sdělení údajů o spravovaném majetku povinného, tedy i zaměstnavatele či jiné plátce mzdy o sdělení údajů o výši mzdy vyplácené povinnému, o výši prováděných srážek z této mzdy pro jiné věřitele apod. Můžeme tak dovodit, že v zájmu vyhodnocení pravděpodobnosti uspokojení vymáhané pohledávky může soudní exekutor oprávněně požadovat i základní informace o výši a pořadí cizích exekucí.

Zodpověděl: JUDr. Jan Breburda

Insolvenční srážky z odstupnéhoZpracováno k 27. 9. 2016
Dotaz

Náš zaměstnanec dostal výpověď z pracovního poměru z důvodu rušení jeho místa. Má nárok na 3měsíční odstupné. Bohužel je v insolvenci. Můžu s ním udělat dohodu o postupném vyplácení, abych srážky rozmělnila do měsíců a ne abych odvedla téměř celé odstupné na insolvenci?
(Z. P., Svojetín)

Zákoník práce výslovně umožňuje, aby se zaměstnavatel a zaměstnanec dohodli písemně jak na výplatě odstupného hned v den skončení pracovního poměru, tak na (jakémkoliv) pozdějším termínu výplaty. Není vyloučena ani výplata odstupného ve splátkách. Z pohledu zákoníku práce je tedy výše uvedený postup možný a bezproblémový.
Jiná by mohla být situace z pohledu insolvenčních předpisů – není totiž vyloučeno, že by insolvenční správce v konkrétní věci mohl považovat Váš postup za účelový a za snahu, aby bylo v rámci insolvenčního řízení vymoženo co nejnižší plnění pro věřitele. V takovém případě by insolvenční správce mohl zkusit vymáhat srážku, kterou byste jinak provedli z odstupného, po Vaší společnosti (domáhal by se dle insolvenčního zákona určení tzv. neúčinnosti právního jednání – dohody o výplatě odstupného ve splátkách). Je otázkou, jak by se k takovému nároku postavily soudy. Bohužel neexistuje žádná jednoznačná judikatura, o kterou by se bylo možné opřít, a existuje proto riziko, že byste jako zaměstnavatel skutečně museli odvést srážku ještě nad rámec vyplaceného odstupného.
Již dříve nicméně například Krajský soud v Ústí nad Labem nebo jeho pobočka v Liberci dovodily, že správný postup v případě odstupného je následující:

  • zaměstnavatel vyplatí zaměstnanci nezabavitelnou částku na 1 měsíc;
  • zbytek vyplatí celý insolvenčnímu správci;
  • insolvenční správce pak každý další měsíc vyplatí zaměstnanci nezabavitelnou částku a zbytek použije k uspokojení věřitelů.

Za uvedené situace bych proto doporučoval, aby se zaměstnanec obrátil na insolvenčního správce a případně rovněž na insolvenční soud s dotazem, jak bude naloženo s vyplaceným odstupným. Pokud mu správce a/nebo soud potvrdí, že mu bude každý měsíc po dobu 3 měsíců vyplacena nezabavitelná částka, není třeba s ním sepisovat Vámi navrhovanou dohodu. Pokud ale správce i soud potvrdí, že celé odstupné (kromě té nezabavitelné části, kterou zaměstnanci vyplatíte Vy) padne na srážky v rámci insolvenčního řízení, je na Vás, zda chcete kvůli zaměstnanci riskovat a případně jít do sporu s insolvenčním správcem.

Zodpověděl: Mgr. Michal Vrajík

Účetnictví (1)


Přefakturovávání nákladů dceřiné společnosti do zahraničí mateřské společnostiZpracováno k 3. 1. 2017
Dotaz

Mateřská společnost usídlená v jiné zemi EU se rozhodla, že chce eliminovat nedaňové náklady dceřiné společnosti v CZ tak, že veškeré nedaňové náklady (jako náklady ne reprezentaci, nedaňové náklady na zaměstnance aj.) chce přefakturovat z CZ na mateřskou společnost v jiné zemi EU. Jedním z důvodů je zlepšení hotovosti v CZ společnosti.
Z pohledu daně z příjmů ani DPH nevidím problém, jelikož ani jednu z daní přefakturací neovlivníme.
Nejsem si ale jistá, jestli z pohledu zákona o účetnictví nebude problém. Je možné náklady související s dceřinou společností v CZ přefakturovat mateřské společnosti, která náklady bude evidovat nedaňově u sebe? Přefakturace by probíhala přes rozvahové účty, tudíž by na nákladových nedaňových účtech nic nefigurovalo. Jak by mohl reagovat finanční úřad, pokud nově nebudeme kromě rezerv vykazovat nedaňové náklady v přiznání k DPPO?
(P. K., Krupka)

Nepochybně se bude v obou uváděných případech jednat primárně o náklady dceřiné společnosti v České republice, která je následně bude přefakturovávat mateřské společnosti v zahraničí. Proto by o nich měla správně výsledkově účtovat dceřiná společnost, která je následně přefakturuje mateřské společnosti a z této přefakturace bude vykazovat zdanitelný výnos/příjem.
Pro účely daně z příjmů právnických osob se jak v případě nákladů na reprezentaci, tak dotčených benefitů pro zaměstnance nejedná obecně o daňové výdaje. U výdajů na reprezentaci to výslovně blokuje ustanovení § 25 odst. 1 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP). U benefitů se pravděpodobně jedná o nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci ve formě příspěvku na kulturní pořady, zájezdy a sportovní akce, resp. možnosti využívat rekreační, zdravotnická a vzdělávací zařízení, závodní knihovny, tělovýchovná a sportovní zařízení, která jsou vždy nedaňová podle § 25 odst. 1 písm. h) ZDP.
Pro uznatelnost jak nákladů na reprezentaci, tak dotčených benefitů po přímé přefakturaci, která bude znít pouze a jenom na uvedené tituly, může dceřiná společnost aplikovat pro jejich daňovou uznatelnost ustanovení § 24 odst. 2 písm. zc) ZDP, podle kterého jsou za výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů považovány také nedaňové výdaje, které jsou zcela nebo zčásti určeny k přeúčtování jiné osobě nebo které je tato osoba povinna uhradit na základě závazku nebo jiného právního předpisu, a to jen do výše příjmů/výnosů tohoto přeúčtování nebo předpisu úhrady za podmínky, že tyto příjmy/výnosy ovlivnily výsledek hospodaření ve stejném zdaňovacím období nebo ve zdaňovacích obdobích předcházejících, případně podle § 23 odst. 4 písm. e) ZDP, pokud by výnosy z přefakturace byly vykazovány až v následujících zdaňovacích obdobích. Problém s daňovou uznatelností dotčených výdajů se na základě přefakturace jednoznačně přesouvá na mateřskou společnost. Při doložení uvedeného postupu by neměl správce daně v ČR postup zpochybnit.
Rozvahové účtování by nebylo v dané situaci správné. Rozvahové účtování by se mělo použít, pokud pro třetí osobu je podle dohody (smlouvy, ujednání) něco konkrétního, jasně vymezeného zařizováno a vznikají z toho předem definované náklady, které musí být uhrazeny. Obvykle se jedná o službu či práce prováděné za někoho, což rozhodně není uvedený případ. Určitě bude vhodné smluvní ujednání o úhradě dotčeného závazku mateřskou společností.
Jedinou otázkou zůstává finální posouzení zaměstnaneckých benefitů, které jsou od daně z příjmů osvobozeny podle § 6 odst. 9 písm. d) ZDP mj. za podmínky, že jsou hrazeny zaměstnavatelem z nedaňových nákladů. Podle § 6 odst. 2 ZDP poplatník s příjmy ze závislé činnosti je dále pro účely zákona označen jako „zaměstnanec“, plátce příjmu jako „zaměstnavatel“. Přitom zaměstnavatelem je i poplatník uvedený v § 2 odst. 2 nebo v § 17 odst. 3 ZDP, u kterého zaměstnanci vykonávají práci podle jeho příkazů, i když příjmy za tuto práci jsou na základě smluvního vztahu vypláceny prostřednictvím osoby se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí. Z hlediska dalších ustanovení zákona se takto vyplácený příjem považuje za příjem vyplácený poplatníkem uvedeným v § 2 odst. 2 nebo v § 17 odst. 3 ZDP, tj. v dané situaci dceřinou společností. Při provedené přefakturaci bude nutné nezpochybnitelně doložit splnění podmínky pro osvobození dotčených benefitů, že byly hrazeny z nedaňových výdajů, resp. z rozdělení zisku, a to také u mateřské společnosti. Z uvedeného vyplývá, že záměr ohledně přefakturace by měl být ještě přehodnocen, neboť může založit další neočekávané dopady z případného dodanění benefitů z titulu nedodržení zdroje jejich úhrady.
Zbývá pouze doplnit, že některé úpravy zdaňování příjmů v zahraničí zohledňují v základu daně z příjmů také výdaje na reprezentaci zahrnující zejména občerstvení, pohoštění a dary, ale vždy by se mělo jednat o náklady vynaložené primárně poplatníkem, aby byla naplněna podmínka jejich vynaložení na dosažení, zajištění a udržení příjmů, což v případě přefakturace není u mateřské společnosti splněno.

Zodpověděl: Ing. Vlastimil Bachor